Midway

Měl jsem opravdu dojem, jako kdyby vrchní velitelství válečného loďstva po Pearl Harboru usoudilo, že Nagumův svaz teď nemá nic důležitého na práci, a proto ho pověřilo druhořadým úkolem v jižní oblasti. Bylo tomu však skutečně tak, že žádný naléhavý úkol nezbýval? Nezapomínal náš námořní generální štáb i s velitelstvím Spojeného loďstva, že naším hlavním protivníkem na moři je loďstvo Spojených států? A neopomíjely současně poučení, které jim měl právě vštípit náš úspěch u Pearl Harboru — že totiž rozhodujícím prvkem námořní síly už není bitevní loď, nýbrž letadlová lod? Nepřátelské bitevní lodi byly účinně ochromeny, ale letadlové lodi s těžkými křižníky, které jim poskytovaly bojové zajištění, zůstaly nedotčeny. Proto, dříve
než byl Nagumův svaz vyslán na jih, kde ho vlastně nebylo zapotřebí, nemělo jej velitelství Spojeného loďstva raději ponechat v činnosti na východě s prvořadým úkolem zničit americké letadlové lodi? Když jsem takto uvažoval, nemohl jsem si nepřipomenout sedm velkých bitevních lodí, které kotvily nečinně ve Vnitřním moři od začátku války — „haširadžimské loďstvo". Jestliže energií Nagumova svazu se plýtvalo, jak se využívalo těchto slavných řadových lodí, o nichž se tvrdilo, že jsou páteří bojové síly japonského loďstva? Zřejmě tu byla snaha uchránit je pro velkou rozhodující bitvu, která podle dávných plánu našich námořních stratégů měla být vybojována proti Spojeným státům — pro střetnutí, které bitevní lodi obou loďstev vybojují svými velkými děly podle osvědčeného stylu z první světové války. Avšak v Pearl Harboru zničily vzdušné síly z japonských letadlových lodí nepřátelské bitevní lodi. a tím i mýtus o nadřazenosti bitevních lodí. Z obou těchto důvodů bylo nesmyslné ponechávat „haširadžimské loďstvo" nakonzervované ve Vnitřním moři jako rozhodující bojovou sílu. Přesto tam ponecháno bylo a nepřispívalo k vedení války o nic více než vraky nepřátelských bitevních lodí v Pearl Harboru.

Z toho se dalo vyvodit, že to byly právě její letouny, které jsme před několika hodinami zničili na letišti v Tirikunámalé. Není třeba dodávat, že se už na loď nevrátily. Žádné další vzdušné útoky na Nagumův svaz se už nevyskytly. Když byl potopen Hermes, viceadmirál Nagumo se rozhodl považovat operaci v Indickém oceánu za skončenou. Po návratu Egusových letounů odplul svaz na východ Malackým průlivem. „Operace první fáze" byly nyní dokončeny a velitelství Spojeného loďstva brzy nařídilo, abychom se vrátili do domácích vod. Na cestě byla znovu vyčleněna 5. divize letadlových lodí (Zuika-ku, Šókaku) pod velením kontradmirála Hary a dostala rozkaz, aby odplula do Truku, odkud měla opět vyplout začátkem května na podporu plánované invaze v Port Moresby na jihovýchodním pobřeží Nové Guineje. Když jsme se vzdalovali od tropických moří, měl jsem čas vrátit se v duchu k akcím uplynulých čtyř neklidných měsíců. V tomto krátkém údobí Nagumův svaz urazil téměř 50 000 mil po různých mořích, od Havaje až skoro k břehům Indie. Ve všech akcích jsme se dobře osvědčili. Morálka i bojeschopnost byly na stálém vzestupu. Přesto jsem byl teď více než kdy dříve přesvědčen, že Nagumův svaz byl od návratu z útoku na Pearl Harbor nasazován nevhodně, marnotratně. Což byl někde v jižní oblasti nepřítel dosti silný, aby vyžadoval použití naší nesmírné úderné síly? Není pochyby, že na jižní operace by byly plně stačily námořní síly, které tam byly původně přiděleny, aniž bylo třeba ukládat Nagumo vu svazu nepotřebný a nedůstojný podpůrný úkol.

Najednou se na Akagi rozezněly tlampače: „Protivzdušná obrana, k boji!" Téměř současně se ozvaly ohlušující výbuchy pum a u lodní přídě vyrostlo šest vodních sloupů, čtyři napravo a dva nalevo. Pohlédl jsem vzhůru a uviděl formaci šesti bombardérů typu Wellington.*) Letěly ve výši přes 4 000 metrů. Nějak se jim podařilo naši bojovou vzdušnou hlídku zaskočit, ale ne na dlouho. Naše stíhačky je rychle začaly pronásledovat a nakonec všechny za letu sestřelily. Krátce nato Egusovy střemhlavé bombardéry dostihly nepřátelskou letadlovou loď, která byla identifikována jako Hermes. V krátkém, patnáctiminutovém útoku potopily jak letadlovou lod, tak jediný torpédoborec, který ji doprovázel, a kromě toho velkou obchodní loď, která byla objevena dále na severu. Loď Hermes nebyla chráněna stíhačkami ani neměla letouny na palubě. Těsně před útokem bylo zachyceno její vysílání do Tirikunámalé, kde se opětovně dotazovala, zda už byly odeslány stíhačky.
*) Ve skutečnosti to byly bombardéry typu Blenheim a bylo jich devět; pět jich bylo sestřeleno, ostatní poškozeny.

V přístavu kotvily dva lehké křižníky, několik torpédoborců a asi deset nákladních lodí. Určil jsem několik bombardérů, aby zaútočily na křižníky, ale rozhodl jsem se, že bude vhodnější ponechat ničení nepřátelských lodí především skupině střemhlavých bombardérů z druhé útočné vlny. V tomto smyslu jsem poslal radiogram na Akagi a naše první vlna se vracela k letadlovým lodím. Na cestě zpět se nám přihodilo totéž, co po útoku na Kolombo. Najednou jsme zachytili hlášení jednoho z pátracích letounů, že zpozoroval dvě nepřátelské lodi plující na jih — s tím rozdílem, že tentokráte to byl jeden torpédoborec a jedna letadlová loď! Přidali jsme plyn a pospíchali ke svým lodím s jistými obavami. Naštěstí byly nepřátelské lodi zpozorovány dříve, než druhá vlna vzlétla k Tirikunámalé, a než jsme na letadlových lodích přistáli, Egusa už znovu vedl střemhlavé bombardéry do útoku na nepřítele. Nahoře byla ve střehu celá naše bojová vzdušná hlídka. Dole, na letadlových lodích, byl neustálý šum a ruch, jak se letouny vracely od Tirikunámalé, doplňovaly si pohonné hmoty a vyzbrojovaly se k útoku pro případ, že se Egusovým střemhlavým bombardérům nepodaří nepřátelskou letadlovou loď zničit. Moje horizontální bombardéry byly tentokráte vyzbrojeny torpédy.

Nagumův svaz teď odplul poněkud na jih z dosahu cejlonských leteckých hlídek, ale za několik dní opět vyplul na sever, aby zaútočil na důležitou britskou základnu v Tirikunámalé na východním pobřeží Cejlonu. Složení leteckého svazu bylo stejné jako při útoku na Kolombo. První útočná vlna, jíž jsem opět velel já, vzlétla 9. dubna před svítáním. Počasí bylo pěkné. Nepřátelské radary na nás zřejmě upozornily, neboť nás napadly stíhačky Hurricane, ještě než jsme přilétli nad cíl. Naše stíhací skupina se však s nimi v krátkosti vypořádala a my jsme pokračovali v letu. Když jsme přilétli nad základnu, spustily nepřátelské protiletadlové baterie okamžitě prudkou přehradnou palbu. Přes tento odpor byl útok vysoce účinný. Naše střemhlavé bombardéry objevily na letištní ploše dlouhou řadu letounů přizpůsobených ke startu z lodí a rychle je zapálily. Moje horizontální bombardéry s pumami vážícími 800 kg se soustředily na letištní a přístavní objekty. Podívaná na skvělý ohňostroj se nám naskytla, když vylétl do vzduchu jeden z cílů — muniční skladiště.

když jsme chtěli nastoupit zpáteční let, objevilo se od jihu asi dvacet stíhaček typu Hurricane. Itajova žera se opět oddělila, aby se s nimi utkala, zatímco zbytek našeho svazu pospíchal k letadlovým lodím. Bylo kruté nechat tu stíhačky, aby samy nalezly cestu zpět, ale nedalo se nic dělat. Většina se jich v pořádku vrátila, ale některé jsme už nikdy nespatřili. Když jsem se vrátil na Akagi, zbavil mě fregatní kapitán Genda starostí. Řekl, že dva nepřátelské křižníky se snažily uniknout, nikoli zaútočit, a že jiné nepřátelské jednotky nebyly zpozorovány. Skupina osmdesáti střemhlavých bombardérů, určená pro druhou útočnou vlnu, jíž velel korvetní kapitán Egusa, byla už na cestě, aby křižníky napadla. Za několik minut vyslal Egusa radiogram: „Nepřítel zpozorován." Za dalších dvacet minut už byl útok dokončen a oba nepřátelské křižníky — identifikované jako Dorsetshire a Cornwall — klesaly ke dnu. Téměř 90 % pum střemhlavých bombardérů zasáhlo cíl, což je záviděníhodná přesnost, i když bylo bezvětří. Ale místo abych se radoval nad zdatností Egusových přesných střelců, pociťoval jsem jenom lítost nad námořními loďmi, které byly ze vzduchu napadeny přesilou 40:1.

Když jsme přilétali k cíli hustými, ale místy protrhanými mraky, zpozoroval jsem najednou formaci dvanácti nepřátelských torpédových letounů typu Swordfish. Letěly mnohem níže než my bez jakéhokoli výškového zajištění a zřejmě nás nezpozorovaly. Rychle jsem dal signál korvetnímu kapitánu Itajovi, veliteli stíhací skupiny, jenž letěl nalevo ode mne, aby se přiblížil. Když přilétl blíže, ukázal jsem mu nepřátelskou formaci a dal mu znamení, aby ji napadl. Za několik okamžiků Itaja přikývl a vzdálil se, aby se svými stíhačkami zaútočil na nepřítele, který stále ještě nic netušil. Těžkopádné swordfishe byly proti útoku shora bezbranné a byly všechny jediným rychlým úderem sestřeleny. Jelikož nebohé nepřátelské letouny se zřejmě chystaly napadnout naše letadlové lodi, byl jsem přesvědčen, že vzlétly i nepřátelské stíhačky, aby napadly nás. Abych se jim vyhnul, zahnul jsem s celým útočným svazem na sever od Kolomba a odtamtud jsme vyrazili k cíli. Město, ještě vlhké od nedávné spršky, se na slunci třpytilo. Když jsme nad ně přilétali, neviděli jsme ve vzduchu stíhačky a velké letiště na jihovýchodě od města bylo rovněž bez letounů, takže bylo zřejmé, že nepřátelské letouny se vydaly na jih, aby nás napadly.

Viceadmirál Kondo, jako vrchní velitel japonských námořních sil v jihovýchodní Asii, uložil tento úkol Nagumovu svazu. Pod Nagumovo velení se vrátila 5. divize letadlových lodí, která byla v únoru vyčleněna, a dále byl svaz pro tuto operaci posílen dvěma bitevními loďmi viceadmirála Konda. Dne 26. března vyplul svaz ze zálivu Teluk Lasalo do Indického oceánu a zahájil ofenzívu překvapivým vzdušným útokem na Kolombo na Cejloně (5. dubna). Byly tu všechny letadlové lodi, které se zúčastnily útoku na Pearl Harbor, kromě Kagy, která odplula do Japonska k opravám. První útočná vlna vzlétla z letadlových lodí 30 minut před svítáním asi 200 mil na jih od Cejlonu. Tento svaz pod mým velením byl složen z 36 stíhaček, 54 střemhlavých bombardérů a 90 horizontálních bombardérů. Tentokráte jsme očekávali nesnáze, jelikož nás den předtím zpozorovaly nepřátelské hydroplány, a třebaže byly naší bojovou leteckou hlídkou sestřeleny, nepochybně přítomnost našeho svazu hlásily.

Tento kombinovaný svaz vyplul ze zálivu Teluk Lasalo 25. února a směřoval Ombaiským průlivem do Indického oceánu. Dne 3. března zaútočilo 180 letounů z našich letadlových lodí na přístav Tjilatjap na jižní Jávě s celkovým úlovkem 20 potopených lodí. Kromě toho byly 5. března potopeny tři nepřátelské iorpédoborce a 14 transportních lodí, když se snažily uniknout na jih, a 3 další transportní lodi byly zajaty. Výsadkové operace pokračovaly podle plánu a 9. března se Jáva vzdala. Nagumův svaz se vrátil do zálivu Teluk Lasalo, kde očekával další rozkazy. V druhé polovině března byla v japonských rukou i Sumatra a rovněž Andamany v Bengálském zálivu. V Barmě obsadila japonská vojska Rangún a pronikla na sever. Aby byly tyto nově získané oblasti zajištěny a aby bylo umožněno zásobování barm-ských vojsk přímo z moře, rozhodlo velitelství Spojeného loďstva, že je třeba zasadit úder britským námořním a leteckým silám v Indickém oceánu. Odhadovalo se, že tam nepřítel má dvě letadlové lodi, dvě bitevní lodi, tři těžké křižníky, čtyři až sedm lehkých křižníků a několik torpédoborců *) a kromě toho asi 300 letounů na pozemních základnách.
*) Tento japonský odhad nebyl příliš přesný. Ve skutečnosti mělo tehdy britské Dálněvýchodní loďstvo 3 letadlové lodi, pět bitevních lodí, osm křižníků, patnáct torpédoborců a pět ponorek. Dva křižníky a dvě ponorky byly holandské

Zatímco se skupina stíhaček vydala za nepřátelskými letouny, uložil jsem pěti střemhlavým bombardérům, aby napadly lodi v přístavu, a své horizontální bombardéry jsem vedl do zteče na přístavní zařízení a blízkou skupinu naftových cisteren. Zbytek horizontálních bombardérů měl zničit letištní hangáry. Protileta-dlová palba byla hustá, ale většinou neúčinná, a naše úkoly byly brzy splněny. Celkový výsledek: 11 lodí, mezi nimi několik torpédoborců, potopeno, přes 20 nepřátelských letounů zničeno a všechny přístavní objekty úplně rozbity. Nagumův svaz odplul do zálivu Teluk Lasalo u jihovýchodního pobřeží Celebesu, ale tam dlouho nezůstal. Dne 1. března měla být zahájena invaze na Jávu, kterou měly jižní operace vyvrcholit. Na podporu této operace měl Nagumův svaz spolu s hlavními silami jižního svazu viceadmirála Nobutaka Konda — čtyřmi bitevními loďmi — plout od jihu k Jávě a odříznout eventuální nepřátelské posily nebo pokusy o únik.

Po dokončení bojových příprav vyplul Nagumův svaz 15. února z Palau a směřoval k Bandskému moři. Skládal se ted z těchto plavidel: letadlové lodi Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú, bitevní lodi Hiei a Kirišima, těžké křižníky Tone a Čikuma, lehký křižník Abukuma a devět torpédoborců. Dne 19. února časně zrána dospěl k bodu asi 220 mil severozápadně od Port Darwinu a zahájil útok 188 letounů pod mým velením. Stejně jako v Rabaulu, i zde jsme měli splnit úkol, který byl sotva hoden Nagumova svazu. Je pravda, že přístav byl plný všemožných lodí, ale nebylo tam vidět jiné přístavní zařízení než jedinou hráz a několik budov. Letiště za městem bylo sice dosti velké, ale mělo pouze dva nebo tři malé hangáry a celkem na něm bylo roztroušeno jen asi dvacet letounů různých typů. Ve vzduchu nebyl ani jediný letoun. Když jsme se blížili, pokusilo se jich několik vzlétnout, ale byly rychle sestřeleny a ostatní byly zničeny na zemi.

Nagumo se o tomto novém úkolu dověděl, když se vracel z bezúčelné plavby k Marshallovým ostrovům. Jelikož odřad kontradmirála Jamagučiho, který od 16. prosince operoval odděleně,*) se měl před útokem na Darwin připojit k hlavním silám, zamířil Nagumo k Palau a nařídil Jamagučimu, aby se tam s ním setkal. Za plavby k Palau se 5. divize letadlových lodí oddělila od hlavních sil a odplula k domovu.
*) Jamagučiho odřad (2. divize letadlových lodí, 8. divize křižníků a 2 torpédoborce). když splnil svůj úkol na podporu invaze na ostrov Wake, se vrátil domů, kde dostal rozkaz, aby odplul na jih a podporoval obojživelné operace v oblasti Bandského moře. Odřad provedl přípravné letecké útoky na Ambon ve dnech 24.-25. ledna a dne 4. února letouny ze Sórjú a Hirjú se zúčastnily velmi účinného útoku z pozemních základen v Kendari na spojenecký svaz čtyř křižníků a sedmi torpédoborců jižně od ostrova Kangean. (Pozn. red.) u) Známý též jako Staring Bay, leží na 04°05' jižní šířky a 122°44' východní délky. (Pozn. red,)

Vyčlenění dvou řadových letadlových lodí k hlídkové činnosti mělo být jen ochranou proti této nejhorší eventualitě. Jeho výsledkem však naneštěstí bylo rozdrobení sil jediného japonského svazu, který, kdyby jeho všech šest letadlových lodí operovalo společně, mohl bez obav zahájit ofenzívu proti jakýmkoli nepřátelským silám v Tichomoří, zejména proti dosud nedotčenému americkému svazu letadlových lodí.
Spojené loďstvo mělo však s hlavní silou Nagumova svazu jiné záměry. Velitelství v Haširadžimě soustřeďovalo nadále pozornost výlučně na jižní oblast, a teď se obávalo, aby Spojenci nezačali používat severozápadní Austrálie jako základny, z níž by čelili japonskému dobývání Holandské Východní Indie. Návrhy na obsazení Port Darwinu obojživelnou výsadkovou operací byly kategoricky zamítnuty generálním štábem námořnictva i pozemního vojska, a tak se Spojené loďstvo rozhodlo pro další možnost leteckým útokem z letadlových lodí úplně zničit všechny základny v oblasti. Byl vydán rozkaz, jímž byl tento úkol přidělen Nagumovu svazu, oslabenému o 5. divizi letadlových lodí.

Tato impulzivní akce byla vlastně téměř nesmyslná. K překonání vzdálenosti 1 200 mil od Truku k Marshallovým ostrovům jsme potřebovali plné dva dny a nebylo pochyby, že nepřítel mezitím odpluje do bezpečí. Přesto jsem měl tajnou radost. I když tato překotná akce byla pravděpodobně úplně marná, mohla být podle mého názoru právě oním gestem, jež by přesvědčilo velitelství Spojeného loďstva, aby změnilo své dispozice a vyslalo Nagumův svaz na východ proti logickému a potenciálně nejnebezpečnějšímu protivníku — americkým letadlovým lodím. Po celý den 1. února docházely informace z Marshallových ostrovů s podrobným vylíčením nepřátelských útoků, ale večer už bylo zřejmé, že nepřátelské letadlové lodi z prostoru odpluly. Nagumův svaz přesto i 2. února dále spěchal k východu, a teprve když byla zachycena americká rozhlasová relace, oznamující, že „byly provedeny úspěšné útoky na Marshallovy a Gilbertovy ostrovy'\ jsme se konečně otočili, neboť už bylo jisté, že je nepřítel mimo dosah. Reakce velitelství Spojeného loďstva byla rovněž velmi neuspokojivá. Považovalo útok na Marshallovy ostrovy za pouhý pokus nepřítele odlákat naše síly z jižních operací.