Tuesday, March 28, 2006

 

Návrat

S výjimkou speciálně zformovaného svazku, složeného z 2. divize letadlových lodí (Sórjú, Hirjú), 8. divize křižníků (Tone, Či-kuma) a dvou torpédoborců, které Spojené loďstvo vyčlenilo 16. prosince *) pro podporu invaze na ostrov Wake, se operační svaz vracel do Vnitřního moře a Haširadžimské zátoky, kam připlul 23. prosince. Proč se Nagumo rozhodl odplout, aniž dále využil počátečního úspěchu, tím si dodnes lámou hlavu námořní experti a historikové, zejména v zahraničí. Vím o jediném dokumentu, v němž on sám hodnotil situaci v době tohoto rozhodnutí. Říká v něm:
1. Prvním útokem jsme způsobili prakticky veškerou škodu, kterou jsme očekávali, a další útok by nemohl způsobené Skc nikterak podstatně rozmnožit.
2. Už při prvním útoku reagoval nepřítel protiletadlovou palbou tak rychle, že nás v podstatě připravil o výhodu překvapení. Dalo se předpokládat, že by v dalším útoku naše ztráty stoupaly neúměrně k dosaženým výsledkům.
3. Zachycené rádiové depeše naznačovaly, že nepřítel má ještě nejméně 50 těžkých akceschopných bombardérů; a naproti tomu nebylo známo, kde jsou a čím se zabývají jeho letadlové lodi, těžké křižníky a ponorky.
4. Bylo by pro nás krajně nevýhodné zůstávat na dosah útoku nepřátelských letounů z pozemních základen, zejména se zřete lem k omezenému dosahu (250 mil) našich vlastních průzkumných letounů a k nespolehlivosti našich ponorek, které tehdy
hlídkovaly v havajské oblasti.
(* čas je opět brán podle Tokijského času)

Monday, March 27, 2006

 

Plán na zničení letadlových lodí

Mne najednou napadl plán, jak by se to dalo provést. Odhadovali jsme, že nepřítomné letadlové lodi a těžké křižníky jsou nepochybně někde na jih od Oahu, kde provádějí výcvik. Domníval jsem se, že další letecký útok by je mohl přilákat; kdyby tedy náš operační svaz místo návratu po téže trase, po níž připlul, obeplul ostrovy z jihu, zamířil k Marshallovým ostrovům a při tom prováděl vzdušný průzkum, bylo by dosti pravděpodobné, že americké letadlové lodi vypátrá. Tento můj náhlý nápad byl sice nadšeně přijat ostatními důstojníky, byl však zamítnut pro překážku, kterou nebylo možno odstranit. Náš cisternový trén už plul k předem určenému místu na severní ústupové trase, a kdybychom teď byli vysláni na jih, nemohl by našemu operačnímu svazu dodat nezbytné pohonné hmoty. Tak jsme se, ač neradi, vzdali poslední naděje na zničení nepřátelských letadlových lodí. Nejlepším řešením, které nám zbývalo, byl další útok na Oahu; ten jsem též důrazně doporučoval viceadmirálu Nagumovi, když jsem mu podával hlášení o výsledcích počátečního útoku. On však rozhodl, a myslím, že toto jeho rozhodnutí do značné míry ovlivnil jeho náčelník štábu kontrad-mirál Rjunosuke Kusaka, abychom útočnou akci skončili a odpluli. V 13.30, na vlajkový signál z Akagi, se vydal útočný svaz severozápadním směrem a vzdaloval se tak rychle a tiše, jak připlul.

Saturday, March 25, 2006

 

Následky v Pearl Harboru

Z plavidel, která byla ráno 7. prosince v Pearl Harboru, byla potopena nebo poškozena tato: Bitevní lodi — Arizona, California, West Virginia potopeny; Oklahoma převržena; Nevada těžce poškozena; Maryland, Pennsylvania, Tennessee poškozeny. Lehké křižníky — Helena, Raleigh těžce poškozeny, Honolulu poškozen. Torpédoborce — Cassin, Downes těžce poškozeny požárem a zásahy, Shaw těžce poškozen. Dílenská loď Vestal těžce poškozena, minonoska Oglala potopena; hydroplánová mateřská loď Curtiss poškozena, cílová loď Utah převrácena. (Údaje ze zprávy smíšené komise pro vyšetřování útoku na Pearl Harbor, Investigation of the Pearl Harbor Attack, str. 64.)
Zkrátka v přístavu nezůstal káměn na kameni, všechny přítomné lodě byly alespoň lehce poškozeny, nejhůře dopadla právě Arizona, protože se potopila tak rychle a s takovými pyrotechnickými efekty, že tam zůstala většina posádky.

Thursday, March 23, 2006

 

Útok vyšel dokonale, nulové ztráty Japonců

Do 13.00 se všechny letouny, které zůstaly ve vzduchu po obou vlnách útoků, vrátily na letadlové lodi. Z celkového počtu 353 letounů se pohřešovalo jen 9 stíhaček, 15 střemhlavých bombardérů a 5 torpédových letounů s posádkou 55 důstojníků a mužů. Za cenu těchto téměř mizivých ztrát bylo podle předpokladu potopeno nebo těžce poškozeno 8 bitevních lodí — v podstatě všechny bitevní lodi Tichomořského loďstva Spojených států.8) Kromě toho se dalo předpokládat, že nepřátelské letecké síly se základnou na Oahu byly téměř rozdrceny, neboť ani jediný letoun na japonský útočný svaz nezaútočil. To byl nepochybně pozoruhodný úspěch, jejž budou i staří zastánci primátu bitevních lodí oslavovat jako dokonalý triumf. Přesto se však letci po návratu z prvního útoku vesměs vyslovovali pro to, aby se v ofenzívě pokračovalo a nepříteli způsobily další škody. Naše úderná síla zůstala prakticky nedotčena. Vzduch jsme ovládali beze zbytku. Nezdálo se, že by nám něco stálo v cestě. Takový byl rozhodně jednomyslný názor leteckých důstojníků na palubě vlajkové lodi Akagi, když jsme se po přistání shromáždili na řídícím stanovišti, abychom zhoďnotili výsledky útoku a pojednali o plánu eventuálních dalších akcí. Třebaže byli všichni pro další útok, naší hlavní snahou nebylo ani tak způsobit další škody na cílech, které jsme už zasáhli, jako vyhledat a zničit nepřátelské letadlové lodi, které nám nešťastným řízením osudu stále unikaly.

Wednesday, March 22, 2006

 

Popis zkázy

O chvíli později jsem slyšel, jak korvetní kapitán Šimazaki, velitel letounů ze Zuikaku, jenž velel druhé vlně, dal svým 170 letounům rozkaz k útoku. Druhá vlna odstartovala z letadlových lodí v 7.15, hodinu a patnáct minut po první vlně, a teď byla nad cílem. Můj letoun se po první útočné vlně nevzdálil, nýbrž létal dále naď ostrovem, abych mohl pozorovat výsledky obou útoků. Kromě toho bylo dohodnuto, že můj letoun tu zůstane až do konce, aby ukázal cestu zbloudilým stíhačkám, jelikož žádná z nich nebyla vybavena přívodní radiostanicí. Druhá vlna, jíž velel Šimazaki, pozůstávala z 54 horizontálních bombardérů typu 97S (Kate), vyzbrojených dvěma 250kg pumami nebo jednou 250kg a šesti 60kg pumami. Jejich cílem byla letiště. Skupina střemhlavých bombardérů, jíž velel korvetní kapitán Egusa, velitel letounů z lodi Sórjú, pozůstávala z 80 bombardérů typu 90 (Val), vyzbrojených 250kg pumami. Jejich původním posláním bylo zaútočit na nepřátelské letadlové lodi. Jelikož žádná letadlová loď v přístavu nebyla, měly si tyto letouny vybírat cíle mezi loďmi, které zůstaly nepoškozeny nebo byly jen nepatrně poškozeny první útočnou vlnou. Výškové zajištění druhé vlny obstarávalo 36 zer, jimž velel kapitán-poručík Šindo z lodi Akagí. Ihned po vydání rozkazu k útoku se Sindova stíhací skupina vrhla dravčím letem na Pearl Harbor a ostřelovala přístav i letiště. Pak přilétly přes východní pohoří Egusovy střemhlavé bombardéry a útočily v prudkém pádu, vedeny letounem svého velitele, snadno rozeznatelným podle červeně natřené ocasní plochy. Kouř, který se vznášel nad hořícími loďmi a přístavními objekty, značně útok ztěžoval, ale střemhlavé bombardéry tvrdošíjně pokračovaly v náletech, aby splnily svůj úkol.
Většina Simazakiho horizontálních bombardérů, které následovaly za střemhlavými bombardéry, se soustředila na Hicka-movo letiště; ostatní zaútočily na Ford Island a leteckou základnu v Kaneohe. Letěly ve výši necelých 2 000 metrů, aby mohly bombardovat zpod mraků. Přesto nebyl ani jeden letoun zničen protiletadlovou palbou, i když téměř polovina měla průstřely.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?