Midway

Na základě úspěchu této „operace K" se velitelství Spojeného loďstva rozhodlo zařadit podobnou průzkumnou akci do midwayského plánu. Viceadmirál Cukahara měl za úkol vyslat dva hydroplány typ 2 k Wotje tak, aby mohly splnit svůj úkol mezi 31. květnem a 3. červnem (datum východní délky). Spolupracovat měl viceadmirál Komacu; ze základny v Kvadžaleinu měl několik svých ponorek vyslat k útesu Francouzské fregaty, aby tam dovezly letounům pohonné hmoty. Tato jediná letecká průzkumná akce by však samozřejmě nestačila. Kromě toho bude do značné míry třeba spoléhat na ponorky a uložit jim, aby neustále pozorovaly pohyby nepřátelského loďstva. Velitelství Spojeného loďstva dospělo k závěru, že jedinou účinnou metodou bude vytvořit ponorkové kordony u přístupů k místům invaze na Midway a Aleuty. Midwayský jp\áa proto ukládal ponorkovému svazu, aby dva kordony, každý o jedné eskadře, byly umístěny severozápadně a západně od Havaje asi na půl cestě mezi Havají a Midwayí a třetí kordon o jedné eskadře dále na sever, blíže k Aleutským ostrovům. Všechny měly zaujmout stanoviště do 2. června (N minus 5). Tyto kordony už byly uvedeny v rozpisu bitevního seskupení japonských sil pro předpokládané rozhodné střetnutí.
Po dokončení operace Midway měla se většina jednotek, které se operace v této oblasti účastnily, přesunout k Truku asi do 20. června a zahájit přípravy na operace Fidži, Samoa, Nová Ka-ledonie, jež měly být zahájeny začátkem července. Hlavní svaz admirála Jamamota se však asi v téže době měl vrátit do Japonska s tím, že by možná později odplul do Truku, aby podporoval další operace. Ponorky měly nadále vyvíjet činnost proti Havaji; atolu Midway měly používat jako předsunuté základny. Většina aleutských jednotek se měla vrátit do Óminaty, kde měly být pověřeny úkolem doprovázet zásobovací konvoje k Midwayi a Aleutám a střežit východní břehy Japonska.
Takový byl ve stručnosti plán Spojeného loďstva pro operaci Midway. Jakmile s ním byli obeznámeni velitelé svazků, které se měly operace zúčastnit, začali jej hned pečlivě studovat a i vypracovávat dílčí plány uložených úkolů. Při tomto studiu však brzy vyšlo najevo, že plán je možno uznat za uspokojivý jen z hlediska těch, kdo stále považovali bitevní loď a její velká děla za hlavní údernou sílu loďstva. Třebaže byly letadlovým lodím a ponorkám přiděleny důležité úkoly, přece jenom měly působit především jen jako předvoj a bojové zajištění bitevních lodí a nepřítele poškodit tak, aby bitevní lodi mu v příhodnou chvíli zasadily rozhodnou ránu.

Letouny z pozemních základen nemohly však přirozeně vysílat předinvazní průzkum až k Havaji, vzdálené plných 2 000 mil od nejbližší japonské základny na Wotje v Marshallově souostroví. Tím vznikal kritický, nesnadno řešitelný problém, neboť jakákoli důležitá námořní reakce na útok na Midway by nejpravděpodobněji vycházela z havajského prostoru, a proto bylo nezbytné zjistit tamní sílu a pohyby nepřátelských jednotek těsně před zahájením invazních operací. Předválečná japonská zpravodajská síť na Havaji, která tak účinně přispěla k úspěchu úderu na Pearl Harbor, nebyla už přirozeně v činnosti. Průzkumná činnost ponorek nebo malých hydroplánů nesených ponorkami možná byla, ale ponorkový průzkum byl poměrně neúčinný pro omezený rozsah pozorování a velkou možnost odkrytí ponorky nepřátelskými letadly, zatímco hydroplánový průzkum nebyl považován za příliš slibný v oblasti s tak silnou leteckou obranou, jakou měla Havaj. Aby problém byl alespoň částečně vyřešen, rozhodlo se velitelství Spojeného loďstva pro speciální opatření, které se už jednou osvědčilo. Bylo při něm použito nejnovějšího letounu námořního letectva s velkým doletem, jednatřicetitunového hy-droplánu Kawaniši typ 2 s rychlostí 235 uzlů a doletem 4 000 mil. Ani tento akční rádius nestačil k letu bez přistání z Marshal-lových ostrovů k Havajským ostrovům a zpět, avšak hydroplány mohly za letu tam přistát u neobsazeného atolu, načerpat benzín z ponorek, které tam byly předem vyslány, pak pokračovat v letu na Havaj, splnit úkol a vrátit se na základnu. Dne 4. března, dva měsíce před dokončením midwayského plánu, byla tato metoda poprvé úspěšně vyzkoušena v takzvané „operaci K". Dva takové hydroplány vzlétly z Wotje, přistály u útesu Francouzské fregaty, asi 500 mil severozápadně od Havaje, načerpaly benzín z ponorek, které tam čekaly, pak letěly nad Oahu, provedly noční průzkum Pearl Harboru a pro psychologický efekt shodily několik pum, než se vydaly na zpáteční let.

Jamamotův svaz: 600 mil severozápadně od Midwaye Takasuův svaz: 500 mil severně od Jamamotova svazu Nagumův svaz: 300 mil východně od Jamamotova svazu Kakutův svaz: 300 mil východně od Takasuova svazu ponorkové jednotky: vytvořit do 2. června, N minus 5, k zajišťování blížících se nepřátelských sil tři kordony, rozmístěné takto: kordon „A" (3. ponorková eskadra) mezi 19°30°' s. š. a23°30' s. š. a 167° z. d. kordon „B" (5. ponorková eskadra) mezi 29°30' s. š., 165°30' z. d. a 26°10' s. š. a 167° z. d.
kordon „C" (1-9, 1-15, 1-17 z 1. ponorkové eskadry) mezi 49° s. š., 166° z. d. a51°s. š. a 166° z. d. Pro různé situace byly vypracovány alternativní taktické metody, ale v podstatě bylo stanoveno, že postoupí-li větší nepřátelské síly na západ od 160 stupně západní délky, napadnou je nejprve letadlové lodi a ponorky a mezitím se hladinové jednotky přiblíží a budou podle okolností poskytovat podporu. Jestliže bude nepřítel postupovat severně od 40 stupně severní šířky, zaútočí na něj 2. úderný svaz letadlových lodí a 1. ponorková eskadra za podpory Takasuova svazu; bude-li postupovat jižně od této linie, zaútočí 1. úderný svaz letadlových lodí, 3. a 5. ponorková eskadra za podpory Jamamotova svazu. Jestliže však nepřátelské loďstvo bude postupovat v plné síle, pak se japonské severní a jižní svazy spojí, aby vybojovaly rozhodné střetnutí; Takasuův svaz se znovu připojí k jádru sil admirála Jamamota a 1. a 2. úderný svaz letadlových lodí se sloučí v jediný svaz pod velením viceadmirála Naguma. Třebaže hlavní úloha v leteckých fázích midwayské operace musela být přirozeně přidělena letounům z letadlových lodí, byla důležitá podpůrná úloha přiřčena i letounům admirála Cuka-hary z pozemních základen. Jeho hlavní síly se měly ještě před zahájením operace rozmístit na ostrovních základnách v Tichomoří a za shromažďování a pohybu svazů hladinových plavidel k prostorům předpokládaného střetnutí a z nich provádět rozsáhlou průzkumnou a hlídkovou činnost. Po okupaci Midwaye si tam měly některé jednotky zřídit základny, měly ostrov bránit a vysílat letecký průzkum k východu.

Zatímco budou prováděny tyto předběžné operace, popluje transportní skupina s midwayským výsadkem na palubě s doprovodnými námořními jednotkami k cíli a za svítání 7. června bude provedeno současné vylodění na Písečném ostrově a Východním ostrově, jež tvoří atol Midway. Přímou podporu výsadku poskytne kontradmirál Kurita s podpůrnou skupinou těžkých křižníků. zatímco viceadmirál Kondo s hlavními silami invazního svazu bude na jihu nebo jihozápadě od Midwaye krýt operaci z boku.
Větší reakce nepřátelského loďstva se očekávala teprve po výsadku na Midwayi. Proto plán Spojeného loďstva stanovil, že japonské loďstvo zaujme do 7. června pohotovostní postavení pro kardinální, rozhodující bitevní fázi operace. V tomto postavení mělo zůstat až do sedmého dne po obsazení Midwaye, jestliže nepřítel nezaútočí dříve. Střetnout se s nepřítelem a rozdrtit jeho loďstvo měli zejména: 1. Admirál Jamamoto s jádrem sil hlavního svazu, 2. viceadmirál Takasu se svazem zajištění, 3. viceadmirál Nagumo s 1. úderným svazem letadlových lodí, 4.kontradmirál Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, 5. části ponorkového loďstva viceadmirála Komacu. Tyto svazky měly být rozmístěny takto:

jako součást severního svazu, zahájit neutralizační vzdušné napadení na Dutch Harbor, největší nepřátelskou základnu na Aleutách. Dne 6. června, N minus I, mělo následovat první vylodění na ostrovech Adak a Kiska. Na Adaku se měl vylodit attuský invazní svazek, měl tam zničit vojenské objekty, zaminovat zálivy a přístavy a opět se stáhnout. Pak se měl dne 12. června, N plus 5, vylodit na ostrově Attu, který byl jeho hlavním cílem. Pro tyto výsadkové operace měli obstarávat bojové zajištění kontradmirál Kakuta s úderným svazem letadlových lodí, viceadmirál Hosógaja s hlavními silami severního svazu, viceadmirál Takasu se svazem zajištění a ponorkový oddíl přidělený severnímu svazu. Úder na Midway byl v hlavních rysech organizován obdobně. Dne 5. června, N minus 2, měl 1. úderný svaz letadlových lodí podniknout přípravné předinvazní vzdušné napadení Midwaye z bodu 250 mil severozápadně od ostrova s hlavním cílem zničit nepřátelské letecké síly, obranná zařízení a všechny hladinové jednotky v okolí. Dne 6. června, N minus 1, měl kontradmirál Fudžita s jednotkou hydroplánových lodí obsadit ostrůvek Kure, 60 mil severozápadně od Midwaye, aby ho bylo možno použít jako hydroplánové základny pro přímou podporu midwayského výsadku.

Pečlivě koordinovaný časový sled operací všech těchto svazků vycházel ze Dne N,3) 7. června, data určeného pro hlavní výsadek na Midway. Na volbu tohoto data měla vliv kombinace dvou faktorů. Prvním byla doba potřebná k opravám, údržbě a doplnění výstroje lodí Nagumova svazu a 2. loďstva viceadmirála Konda, které se vrátily do Japonska teprve v druhé polovině dubna, když dokončily své úkoly první fáze v jižní oblasti. Jelikož na tyto přípravy bylo třeba několika týdnů, usoudilo se, že datum invaze nemůže být stanoveno na dřívější termín než počátek června. Druhým faktorem byla nutnost zvolit dobu, kdy bude dosti měsíčního světla, aby byly možné pohyby za noci. Sedmý červen byl posledním dnem, kdy měsíční fáze byla pro výsadkové operace příhodná, pak by bylo nutno čekat téměř celý měsíc a velitelství Spojeného loďstva se ostře stavělo proti tomu, aby útok na Midway byl odsunut až na červenec.
Aby byla stanovená doba napadení dodržena, musely různé hladinové svazky a transportní skupiny vyplout mezi 26. a 29. květnem, severní svaz z Óminatské námořní základny na severním cípu Honšú a midwayský invazní svaz kromě hlavního svazku viceadmirála Konda ze Saipanu a Guamu. Kondovy lodi, 1. úderný svaz letadlových lodí viceadmirála Nagumy a hlavní svaz pod vedením admirála Jamamota měly vyplout z Hašira-džimské zátoky v západní části Vnitřního moře a vydat se přímo k prostoru předpokládaného střetnutí. Na cestě se hlavní svaz měl rozdělit na dvě složky, jádro sil admirála Jamamota, jenž měl pokračovat k Midwayi, zatímco svaz zajištění viceadmirála Takasua měl zabočit k severovýchodu, aby kryl aleutskou invazi.
Jelikož jedním z cílů aleutského směru úderu bylo odvrátit pozornost oď hlavního náporu na Midway, měl být první úder zasazen v severní oblasti. Dne 4. června, N minus 3, měl kontrad-mirál Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, působícím
3) „Den N" je v tomto případě japonským ekvivalentem amerického termínu „Den D". Japonci za různých operací písmeno měnili. Například pro operaci Pearl Harbor užívali termínu „Den X"'. (Pozn. red.)

5. PŘEDSUNUTÝ (PONORKOVÝ) SVAZ
Viceadmirál Teruhisa Komacu
(velitel 6. loďstva) Lehký křižník Katori (vlajková loď, v Kvadžaleinu)
a) 3. PONORKOVÁ ESKADRA
Kontradmirál Čimaki Kóno
Plovoucí základna Jasukumi Maru (vlajková loď, v Kvadžaleinu) Ponorky 1-168, 1-169, 1-171, 1-174, 1-175.
b) 5. PONORKOVÁ ESKADRA
Kontradmirál Tadašige Daigo
Plovoucí základna Rio de Janeiro Maru (vlajková loď, v Kvadžaleinu) Ponorky 1-156, 1-157, 1-158, 1-159, 1-162, 1-165, 1-166
c) 13. PONORKOVÁ FLOTILA
Námořní kapitán Takeharu Mjazaki
Ponorky 1-121, 1-122, 1-123
6. LETECTVO Z POZEMNÍCH ZÁKLADEN
Viceadmirál Nišizó Cukahara (velitel 11. leteckého loďstva)
a) MIDWAYSKÝ EXPEDIČNÍ SVAZ
Námořní kapitán Čisato Morita
36 stíhaček (dopravovaných na letadlových lodích) 10 pozemních bombardérů (na ostrově Wake) 6 hydroplánů (na Jaluitu)
b) 24. LETECKÁ FLOTILA
Kontradmirál Minoru Maeda
Letecká skupina „Čitose"
Námořní kapitán Fudžito Ohaši
36 stíhaček, 36 torpédových bombardérů (v Kvadžaleinu a Wake)
1. letecká skupina
Námořní kapitán Samadži Inouje 6 stíhaček, 36 torpédových bombardérů (v Auru a Wotje) 14. letecká skupina
Námořní kapitán Daizo Nakadžima 18 hydroplánů (na Jaluitu a Wotje)

4. SEVERNÍ (aleutský) SVAZ Viceadmirál Boširó Hosógaja (velitel 5. loďstva)
a) HLAVNÍ SÍLY
Viceadmirál Hosógaja
Těžký křižník Naci (vlajková loď) Dva torpédoborce
b) DRUHÝ ÚDERNÝ SVAZ LETADLOVÝCH LODÍ
Kontradmirál Kakudži Kakuta
Lehká letadlová loď Rjúdžó (vlajková), (16 stíhaček, 21 torpédových bombarďérů)
Letadlová loď Diunjo (24 stíhaček, 21 střemhlavých bombardérů) Těžké křižníky Mája, Takao Tři torpédoborce
c) VÝSADKOVÝ SVAZEK PRO ATTU
Kontradmirál Sentaro Omori
Lehký křižník Abukuma (vlajková loď) Čtyři torpéďoborce Jedna minonoska
Jedna transportní loď s armáďním výsadkem (1 200 důstojníků a mužů)
d) INVAZNÍ SVAZEK PRO KISKU
Námořní kapitán Takedži Ono
Lehké křižníky Kiso (vlajková loď), Torna Pomocný křižník Asaka Maru Tři torpédoborce tři minolovky, Dvě transportní lodi s námořním výsadkem (1 250 důstojníků a mužů).
e) PONORKOVÝ ODDÍL
Kontradmirál Šigeaki Jamazaki Ponorky 1-9 (vlajková loď), 1-15, 1-17, 1-19, 1-25, 1-26

3. MIDWAYSKÝ INVAZNÍ SVAZ Viceadmirál Nobutake Kondo (velitel 2. loďstva)
a) HLAVNÍ SÍLY
Viceadmirál Kondo
Bitevní lodi Kongo, Hiei Lehká letadlová loď Zuihó (12 stíhaček, 12 torpédových bombardérů) Těžké křižníky Atago (vlajková loď), Čókai, Mjóko, Haguro Lehký křižník Jura Osm torpédoborců.
b) SKUPINA PŘÍMÉ PODPORY
Viceadmirál Takeo Kurita
Těžké křižníky Kumano (vlajková loď), Suzuja, Mikuma, Mo-gami
Dva torpédoborce.
C) TRANSPORTNÍ SKUPINA Kontradmirál Raizó Tanaka
Dvanáct transportních lodí a tři transportní torpédoborce přepravující midwayský výsadek (5 000 důstojníků a mužů) Lehký křižník Džincu (vlajková loď) Deset torpédoborců.
d) SKUPINA HYDROPLÁNOVÝCH LODÍ
Kontradmirál Ruitaró Fudžita
Hydroplánová loď Čitose (16 plovákových letounů, 4 průzkumné letouny) Hydroplánová loď Kamikava Maru (8 plovákových letounů, 4 průzkumné letouny) Jeden torpédoborec a jeden strážní člun
e) SKUPINA MINOLOVEK
Námořní kapitán Sadatomo Mjamoto Čtyři minolovky Tři stíhače ponorek Jedna zásobovací loď a ďvě nákladní lodi.
() 5. divize letadlových lodí (Zuikaku, Šókaku) byla do organizačního plánu původně začleněna, ale musela být vyjmuta po bitvě v Korálovém moři o níž bude pojednáno dále v kapitole 6. (Pozn. red.)

Admirál Isoroku Jamamoto
a) Jádro sil:
Admirál Jamamoto
Bitevní lodi Jamato (vlajková loď Spojeného loďstva), Nagato, Mucu Lehká letadlová loď Hóšó (8 bombardérů typu 96) Lehký křižník Sendai Devět torpédoborců Hydroplánové lodi Č'joda, Nisšin (s trpasličími ponorkami napalubě)
b) Svaz zajištění u aleut:
Viceadmirál Širo Takasu (velitel 1. loďstva)
Bitevní lodi Hjúga (vlajková), Ise, Fusó, Jamaširo Lehké křižníky Oi, Kitakami Dvanáct torpédoborců
2. První úderný svaz letadlových lodí:
Viceadmirál Čuiči Nagumo (velitel 1. leteckého loďstva)
a) Skupina letadlových lodí:
Viceadmirál Nagumo
1. divize letadlových lodí:
Viceadmirál Nagumo Letadlové lodi Akagi (vlajková), Kaga 42 stíhaček, 42 střemhlavých bombardérů, 51 torpédových bombardérů
2. divize letadlových lodí:
Kontradmirál Tamon Jamaguči Letadlové lodi Hirjú (vlajková), Sórjú
42 stíhaček, 42 střemhlavých bombardérů, 42 torpédových bombardérů
b) Podpůrná skupina:
Kontradmirál Hiroaki Abe Bitevní lodi Hanina, Kirišima Těžké křižníky Tone (vlajková loď), Čikuma
C) ochranná skupina:
Kontradmirál Susumu Kimura Lehký křižník Nagara (vlajková loď) Jedenáct torpédoborců