Midway

Velitelskoštábní cvičení skončilo 4. května a dva další dny byly pak věnovány studiu midwayské operace a přípravným konferencím. Bylo předloženo několik doporučení na změny v operačním plánu, ale většinou se minuly účinkem. Zejména téměř všichni velitelé zúčastněných svazků, počínaje viceadmirálem Kondem, požadovali odsunutí data invaze, aby bylo více času na bojové přípravy. Kontradmirál Ugaki však tvrdil, že to je nemožné, protože o celý měsíc operaci odložit nelze a menší odsun by způsobil, že by nebyl dostatek měsíčního světla pro noční akce u invazních břehů. Štáb Nagumova svazu upozornil též na to, že vlajková loď Akagi není dostatečně vybavena radiokomunikačními prostředky. Tím ovšem trpěly všechny letadlové lodi, jelikož nemohly mít zlosti vysoké rádiové antény a stožáry, neboť ty by překážely při přistávání a startování letounů. Kontradmirál Kusaka, náčelník štábu Nagumova svazu, za studijních konferencí připomněl, že by se mohlo stát, že Akagi nezachytí nepřátelské rádiové depeše, životně důležité pro odhad nepřátelských pohybů a záměrů. K odstranění tohoto nedostatku byly předloženy dva alternativní návrhy. První spočíval v tom, že by vlajková loď admirála Jamamota Jamato nebyla v čele hlavního svazu bitevních lodí. kde by musela zachovávat rádiové mlčení, nýbrž plula by nezávisle a předávala by všechny důležité zachycené rádiové depeše Nagumova svazu. Druhý návrh doporučoval, aby loď Jamato plula přímo s letadlovými loďmi a aby admirál Jamamoto převzal přímé velení nad Nagumovým svazem. Ani jeden z těchto návrhů nebyl přijat.

Například se na plastickém stole vyskytla situace, kdy byl Nagumův svaz napaden bombardovacímí letouny z pozemních základen, zatímco jeho vlastní letouny útočily na Midway. Korvet-ní kapitán Okumiya, štábní důstojník 4. divize letadlových lodí, jenž působil jako rozhodčí, hodil podle pravidel kostky, aby určil výsledek bombardování, a vyšlo mu, že japonské letadlové lodi byly zasaženy devíti pumami. Rozhodl, že lodi Akagi i Kaga je třeba považovat za potopené. Ugaki však svévolně snížil počet nepřátelských zásahů na tři s tím výsledkem, že Kaga byla nadále považována za potopenou, ale Akagi byla jen mírně poškozena. Dalšího překvapení se však Okumiya dočkal, když i toto pozměněné rozhodnutí bylo později zrušeno a Kaga se znovu vynořila a klidně se účastnila další části cvičení — invaze na Novou Kaledonii a ostrovy Fidži. Podobně se manipulovalo s rozhodnutím rozhodčích o vzdušných bojích, vždy ve prospěch japonských sil. Hodnota cvičení byla též nepříznivě ovlivněna tím, že zúčastnění štábní důstojníci několika větších operačních svazů, mezi nimi i Nagumova svazu a 11. leteckého loďstva s pozemními základnami, měli málo času nebo vůbec neměli čas předem prostudovat operace, jež měly být prověřeny. Z toho vyplynulo, že mohli své úlohy plnit jen jako loutky, přičemž za nitky tahal štáb Spojeného loďstva. Jak nedostatečná to byla příprava, ukázal případ, který se vyskytl za midwayských invazních manévrů. Tam byl Nagumův svaz kritizován pro přílišnou ledabylost a byla položena otázka, jaký je připraven plán pro případ, kdyby se z boku přibližoval nepřátelský operační svaz letadlových lodí, až bude Nagumův svaz provádět plánované vzdušné napadení Midwaye. Z mlhavé odpovědi Nagumova štábního důstojníka vyplývalo, že takový plán není vůbec připraven, a sám kontradmirál Ugaki upozornil, že je třeba věnovat takovéto možnosti větší pozornost. A právě to se pak ve skutečné bitvě přihodilo.

1. Začátkem června hlavní svazky Spojeného loďstva dobu dou Midway a část svazků se zmocní západních Aleut.
2. Po dokončení těchto operací se většina bitevních lodí vrátí do Japonska a tam zůstanou v pohotovosti, zatímco zbytek midwayských invazních námořních sil se shromáždí na Truku a počátkem července zahájí operace k dobytí strategických bodů na
Nové Kaledonii a ostrovech Fidži.
3. Nagumův svaz pak provede vzdušná napadení Sydney a dalších bodů na jihovýchodním pobřeží Austrálie.
4. Nagumův svaz a ostatní svazy určené pro operace Nová Kaledonie — ostrovy Fidži se pak shromáždí na Truku, kde jim budou doplněny zásoby. Někdy na počátku srpna budou pod niknuty operace proti ostrovu Johnston a proti Havaji, k nimž bude nasazena plná síla Spojeného loďstva.

Kromě důstojníků štábu Spojeného loďstva byli všichni účastníci velitelskoštábního cvičení ohromeni obrovským rozsahem programu. Zdálo se, že jeho tvůrci byli nadáni velkou dávkou obrazotvornosti, ale menším smyslem pro realitu. Ještě více však udivovalo, jak byla každá operace, od invaze na Midway a Aleuty až k úderu na Johnston a Havaj, uskutečňována bez nejmenších obtíží. Na tom měla do značné míry zásluhu velkorysost, s jakou kontradmirál Ugaki cvičení řídil. Když mu nevyhovovalo rozhodnutí rozhodčích, často svévolně zasáhl a změnil je.

Téhož dne, kdy viceadmirál Kondo sdělil admirálu Jamamo-tovi své pochybnosti o midwayském podniku, zahájilo velitelství Spojeného loďstva čtyřdenní velitelskoštábní cvičení, aby prověřilo různé operace, které už byly naplánovány nebo předběžně navrhovány pro druhou fázi války. Cvičení bylo uspořádáno na palubě vlajkové lodi Jamato; řídil je náčelník štábu Spojeného loďstva kontradmirál Ugaki a účastnila se ho většina velitelů a štábních důstojníků svazků, které se měly na midwayské operaci podílet. Někteří z nich byli nápadně opáleni. Byli to ti, kdo se právě vrátili z jižních oblastí, kde strávili šest měsíců pod tropickým sluncem. Oči jim zářily vzrušením, když se tu shromáždili, aby se obeznámili s úlohou, která jim bude v chystaných operacích svěřena. Invaze na Miďway byla výchozím bodem velitelskoštábního cvičení, ale byl to jen začátek. Od listopadu 1941, kďy byl prověřován útok na Pearl Harbor a jižní invazní operace, nebyl přeďmětem cvičení tak granďiózní program ofenzivních operací. Celkový hypotetický plán, vypracovaný velitelstvím Spojeného loďstva, z něhož velitelskoštábní cvičení vycházelo, obsahoval zhruba tyto body:

Tím diskuse skončila. Bylo zcela zřejmé, že velitelství Spojeného loďstva přes všechny námitky nemělo v úmyslu ustoupit od rozhodnutí midwayskou operaci uskutečnit.
Náčelníkem štábu viceadmirála Konda byl kontradmirál Kazutaka Širaiši a starším štábním důstojníkem námořní kapitán Janagizawa. Tyto dva důstojníky informoval Kondo po návratu na svou vlajkovou loď o podstatě svého rozhovoru s Jamamotem. Janagizawa vyslovil politování nad tím, že nebyl jako výchozí bod pro invazní jednotky zvolen alespoň Truk místo Sai-panu, aby bylo menší nebezpečí, že se nepřítel předčasně o operaci dozví. Představitel 2. loďstva později prosazoval tento návrh na přípravných konferencích Spojeného loďstva o midwayském plánu, ale bezúspěšně. Velitelství Spojeného loďstva nehodlalo souhlasit ani s drobnějšími úpravami.

Zcela odlišný byl však postoj velitele 2. loďstva a jeho štábu. Dne 1. května se viceadmirál Kondo dostavil na palubu lodi Jamato k první schůzce s admirálem Jamamotem od počátku války. Po krátkém rozhovoru o operacích první fáze přišel na pořad midwayský plán. Viceadmirál Kondo se otevřeně zmínil o svých pochybnostech: zejména zdůraznil, že útok na Midway bude muset být proveden bez letecké podpory z pozemních základen, zatímco nepřítel bude moci použít nejen značného množství pozemních letounů, ale i leteckou sílu letadlových lodí, která dosud nebyla vážně poškozena. To byla značná nevýhoda, a proto by podle Kondova názoru bylo výhodnější podniknout invazní operace proti Nové Kaledonii, aby byla přerušena zásobovací linie mezi Spojenými státy a Austrálií. Admirál Jamamoto však Kondovy námitky odbyl poukazem na to, že midwayský plán byl dohodnut mezi velitelstvím Spojeného loďstva a námořním generálním štábem po zevrubném prozkoumání v obou těchto orgánech a že už na něm nelze nic měnit. Dodal, že přes všechna rizika spojená s midwayskou operací není třeba se obávat porážky, podaří-li se dosáhnout momentu překvapení. Viceadmirál Kondo se pak obrátil na náčelníka štábu Spojeného loďstva kontradmirála Ugakiho a zeptal se ho, zda si velení a štáb uvědomují, jak bude obtížné ostrov Midway po jeho dobytí zásobovat. Nebude-li zásobování možné, tvrdil Kondo, pak by nemělo smyslu ostrov obsazovat. Na to Ugaki odpověděl nepříliš uspokojivě: Jestliže se prý později ukáže, že okupační vojska nemohou být zásobována, budou evakuována po úplném zničení tamních vojenských objektů.

Zcela odlišný byl však postoj velitele 2. loďstva a jeho štábu. Dne 1. května se viceadmirál Kondo dostavil na palubu lodi Ja-mato k první schůzce s admirálem Jamamotem od počátku války. Po krátkém rozhovoru o operacích první fáze přišel na pořad midwayský plán. Viceadmirál Kondo se otevřeně zmínil o svých pochybnostech: zejména zdůraznil, že útok na Midway bude muset být proveden bez letecké podpory z pozemních základen, zatímco nepřítel bude moci použít nejen značného množství pozemních letounů, ale i leteckou sílu letadlových lodí, která dosud nebyla vážně poškozena. To byla značná nevýhoda, a proto by podle Kondova názoru bylo výhodnější podniknout invazní operace proti Nové Kaledonii, aby byla přerušena zásobovací linie mezi Spojenými státy a Austrálií. Admirál Jamamoto však Kondovy námitky odbyl poukazem na to, že midwayský plán byl dohodnut mezi velitelstvím Spojeného loďstva a námořním generálním štábem po zevrubném prozkoumání v obou těchto orgánech a že už na něm nelze nic měnit. Dodal, že přes všechna rizika spojená s midwayskou operací není třeba se obávat porážky, podaří-li se dosáhnout momentu překvapení.

Kontradmirál Tamon Jamaguči, velitel 2. divize letadlových lodí, zastával původně názor, že by příští operace měla být zaměřena na Cejlon s tím, že by Japonsko nakonec ovládlo celou oblast Indického oceánu. Když se však dověděl o midwayském plánu, stal se jedním z jeho nejhouževnatějších zastánců. Jamaguči, jako bývalý námořní přidělenec ve Washingtonu, byl přesvědčeným stoupencem názoru, že je třeba se při nejbližší příležitosti utkat s loďstvem Spojených států v rozhodné bitvě. Jelikož toto bylo jedním z ústředních cílů midwayské operace, přirozeně s plánem plně souhlasil. Pokud jde o letecké důstojníky Nagumova svazu, ti mohli midwayský podnik jedině vítat, neboť jim poskytoval příležitost zničit americký svaz letadlových lodí, který považovali za svého úhlavního nepřítele.

Koncem dubna byla už podstatná část námořních sil, které se měly zúčastnit midwayské operace, shromážděna ve Vnitřním moři. Kromě 5. divize letadlových lodí, která byla detašována k účasti na chystaném vylodění v Port Moresby, se Nagumův svaz po skončení dlouhé plavby v Indickém oceánu vrátil ve dnech 22. a 23. dubna do domácích vod. Po zbytečně stráveném týdnu na moři bylo už znovu v přístavu 2. loďstvo viceadmirála Konda, které původně připlulo domů 17. dubna, ale hned příštího dne muselo znovu vyplout a stíhat nepřátelský operační svaz, z jehož lodí byl podniknut Doolittlův útok. Prostorem soustředění jednotek byla Haširadžimská zátoka v Hirošimském zálivu. Zde na palubě vlajkové lodi Spojeného loďstva Jamato prováděl admirál Jamamoto se svým štábem poslední úpravy na midwayském operačním plánu a začal organizovat bitevní přípravy. Telefonním kabelem, který spojoval vlajkovou loď s pobřežím, proudil ustavičně tok depeší z velitelství loďstva, jež udržovalo nepřetržité spojení s námořním generálním štábem v Tokiu a s námořní základnou v Kure. Viceadmirálové Nagumo a Kondo, kteří dosud nebyli v otázce midwayské operace konzultováni, měli teď první příležitost si plán Spojeného loďstva prostudovat. Velitel 1. leteckého loďstva Nagumo se svým štábem zaujal k plánu téměř lhostejné stanovisko. Jako by jim málo záleželo na tom, kam bude příští operace zaměřena. Nagumův svaz se v operacích první fáze skvěle osvědčil a velitelství bylo pevně přesvědčeno, že je schopen splnit jakýkoli úkol, který mu Spojené loďstvo uloží. Na nižších stupních velení byl plán přijat s větším nadšením.