Midway

Sotva útočná skupina vzlétla, jen o chvilinku později, než se vydala k ohlášenému cílí, dostal kontradmirál Hara, jenž leteckým operacím velel, hlášení od průzkumných letounů Gotova svazu, z nichž se dalo téměř s jistotou vyvodit, že dřívější pozorovací hlášení byla mylná a že skupina nepřátelských letadlových lodí je jihovýchodně od Louisiád. Teď už ale nemohl být směr napadení změněn a vzácná příležitost zasadit nepřátelským letadlovým lodím první ránu byla ztracena.
Za tuto chybu museli Japonci těžce zaplatit, neboť zatímco letouny ze Zuikaku a Šókaku napadly Neosho a Sims, objevily letouny z nepřátelských letadlových lodí mnohem cennější cíl. Viceadmirál Inouje, jenž velel z Rabaulu všem japonským operacím, dal už transportní skupině plující k Port Moresby rozkaz, aby odplula na sever a vyčkala tam, dokud nebude odstraněna hrozba nepřátelských letadlových lodí. Při plnění tohoto rozkazu, kdy bojové zajištění poskytoval svaz kontradmirála Gota, byla skupina bojového zajištění zpozorována svazem téměř sta amerických bombardovacích a torpédových letounů a byla prudce napadena. Nepřátelské letouny se téměř výlučně soustředily na lehkou letadlovou loď Šóhó, která byla těžce zasažena a klesla ke dnu. Než mohly útočné skupiny ze Zuikaku a Šókaku znovu vzlétnout, schylovalo se už k večeru a kontradmirál Hara považoval za příliš riskantní vyslat znovu plnou sílu proti nepřátelským letadlovým lodím, jelikož piloti by se museli vracet a přistávat potmě. Přesto chtěl udeřit co nejrychleji, a proto se rozhodl vyslat za soumraku do útoku jenom část letounů s vybranými posádkami vycvičenými v nočních akcích. To vše se udalo v dopoledních hodinách 7. května a ještě téhož dne odpoledne vzlétla skupina 27 bombardovacích a torpédových letounů směrem k předpokládaným nepřátelským lodím. Nepřátelské letadlové lodi však nejen nevypátrala, nýbrž narazila dokonce na protivníkovu stíhací hlídku a ve vzdušných soubojích několik letounů ztratila. Zbývající letouny se vrátily a za zpátečního letu přelétly přímo nad nepřátelskými letadlovými loďmi, ale napadnout je nemohly, protože už pumy a torpéda shodily.

Výsadek na Tulagi byl proveden úspěšně podle plánu 3. května a příštího dne vyplul z Rabaulu k Port Moresby invazní konvoj čtrnácti transportních lodí, doprovázený lehkým křižníkem a šesti torpédoborci. Ale sotva se vydal na cestu, udeřily nepřátelské letouny z letadlových lodí prudce na předmostí v Tulagi a potopily nebo poškodily tam několik menších japonských námořních plavidel. Bylo zřejmé, že nepřátelský svaz letadlových lodí je někde nablízku, a viceadmirál Takagi, jehož úderný svaz letadlových lodí byl stále ještě dosti daleko na sever od Šalomounových ostrovů, se ihned velkou rychlostí vydal na jih, aby nepřítele vypátral a donutil k boji. Konvoj směřující k Port Moresby nebyl ještě ohrožen a pokračoval v plavbě, těsně kryt svazem kontradmirála Gota. V noci na 6. května obeplul Takagi se svým svazem jihovýchodní cíp Šalomounových ostrovů a k ránu veplul do Korálové-ho moře, avšak teprve příštího dne konečně navázal dotyk s nepřítelem. 7. května za svítání vzlétly z letadlových lodí průzkumné letouny a krátce nato jeden z nich rádiem hlásil, že spatřil nepřátelský operační svaz s jednou letadlovou lodí asi 160 mil na jih od japonských lodí. Celá útočná síla Zuikaku a Šókaku — celkem 78 bombardérů, torpédometných letounů a stíhaček — okamžitě vzlétla k útoku, když však dospěla k místu, kde byl hlášen nepřítel, nalezla tam místo „operačního svazu" pouze velkou cisternovou loď, doprovázenou jediným torpédoborcem. Obě tyto lodi, později identifikované jako Neosho a Sims, byly prudce napadeny, torpédoborec byl potopen, cisternová loď byla těžce poškozena, vypukl na ní požár a posádka ji opustila.

Ještě když se midwayská operace zkoumala a prověřovala, byla už hluboce ovlivněna vývojem událostí, ke kterému došlo téměř 3 000 mil odtud, na severovýchod od Austrálie. Viceadmi-rál Šigejoši Inouje tam s 4. loďstvem zahájil dlouho plánované invazní akce proti Tulagi v Šalomounově souostroví a Port Mo-resby na Nové Guineji, jež dne 7. května vyústily ve střetnutí v Korálovém moři. Podle původního plánu z ledna měly být invazní akce proti Tulagi a Port Moresby uskutečněny krátce po obsazení Lae a Salamauy, na počátku března. Když se však v jihovýchodní oblasti objevily americké námořní síly, jež podle odhadu tvořily dvě velké letadlové lodi, čtyři těžké křižníky, čtyři lehké křižníky a více než deset torpédoborců, velitelství Spojeného loďstva operaci odložilo a nařídilo 4. loďstvu, aby vyčkalo, až bude posíleno divizí letadlových lodí z Nagumova svazu a několika dalšími těžkými křižníky. Tyto posily, které tvořily zejména 5. divize letadlových lodí (Zuikaku, Šókaku) a 5. divize křižníků (Mjóko, Haguro), připluly konečně v posledních dubnových dnech na domovskou základnu 4. loďstva v Truku. Kromě toho přidělilo velitelství Spojeného loďstva 4. loďstvu pro tyto operace lehkou letadlovou loď Šóhó.
Protože se jak 5. divize letadlových lodí, tak 5. divize křižníků podle plánu měly účastnit pozdější midwayské operace, zahájil viceadmirál Inouje operace 4. loďstva neprodleně. Podle jeho operačního plánu měl být ostrov Tulagi dobyt 3. května a hlavní úder na Port Moresby měl následovat o týden později. Invazním konvojům měly po jejich vyplutí z Rabaulu poskytovat bojové zajištění dva hlavní hladinové svazky — první z nich, skupinu přímého zajištění, tvořily lehká letadlová loď Šóhó, čtyři těžké křižníky a jeden torpédoborec a velel jí kontradmirál Aritomo Goto. Druhý svaz, úderný svaz letadlových lodí, tvořily Zuikaku a Šókaku, dále dva těžké křižníky z 5. divize křižníků a šest torpédoborců; velel mu viceadmirál Takeo Takagi. Takagimu podléhal kontradmirál Čuiči Hara, velitel 5. divize letadlových lodí, jenž byl pověřen řízením leteckých operací z letadlových lodí. První svaz vyplul z Truku 30. dubna, druhý 1. května.

Na závěr studijních konferencí admirál Jamamoto vyzval všechny velitele Spojeného loďstva, aby vynaložili všechny síly na zdárné uskutečnění chystaných operací. Prohlásil mezi jiným i toto: "Hladký průběh operací první fáze nám dopomohl k tomu, že jsme si vybudovali nepřemožitelné strategické postavení. Toto postavení si však nemůžeme udržet, jestliže se stáhneme do obrany. Abychom si je natrvalo zajistili, musíme stále ofenzivně útočit na slabá místa nepřítele. To bude těžištěm našich operací druhé fáze."

Týden před velitelskoštábním cvičením z 1. až 4. května, na konferenci hodnotící operace první fáze na palubě lodi Jamato, Genda a další důstojníci Nagumova svazu důrazně upozorňovali, že je třeba celé loďstvo od základu zreorganizovat tak, aby byl hlavní důraz kladen na leteckou sílu letadlových lodí, nikoli na palebnou sílu dělostřelectva hladinových plavidel. Kontradmirál Jamaguči konkrétně navrhoval, aby všechny mobilní hladinové síly Spojeného loďstva byly uskupeny do tří operačních svazů, přičemž jádro každého svazu by tvořily tři nebo čtyři letadlové lodi s přiměřeným počtem bitevních lodí, křižníků a torpédoborců jako jednotek bojového zajištění. Spojené loďstvo už mělo takových hladinových jednotek pro bojové zajištění dostatek a předpokládalo se, že koncem roku 1942 bude mít i dosti letadlových lodí, aby mohly být zformovány tři takovéto operační svazy. Dva z nich bylo možno utvořit okamžitě, oba by byly dobře vyvážené a měly by značnou leteckou údernou sílu. Velitelství Spojeného loďstva vyslovilo s tímto návrhem zásadní souhlas, ale před midwayskou operací nebylo podniknuto nic k jeho uskutečnění. Velitelskoštábní cvičení a studijní konference měly tedy ten výsledek, že četní důstojníci operačních jednotek byli s různými aspekty midwayského plánu nespokojeni a že mnoho důležitých problémů zůstalo nevyřešeno. Někteří důstojníci si soukromě šeptali, že velitelství Spojeného loďstva zřejmě příliš podceňuje nepřítele. Při konferencích se však nikdo neodvážil vznésti tato obvinění otevřeně a do značné míry velitelé a štáby operačních svazů tuto přílišnou sebedůvěru sdíleli. Rozhodně to platilo o Nagumově svazu. Byli jsme přesvědčeni o své všemohoucnosti a věřili jsme, že dokážeme rozdrtit nepřítele sami, i kdyby nás skupiny bitevních lodí nepodporovaly.

To byla jen jedna z ukázek svědčící o tom, že midwayský plán Spojeného loďstva nepamatoval na dostatečnou podporu Nagumova svazu. Při provádění leteckého průzkumu musel svaz plně spoléhat jedině na své vlastní letouny. Při obraně proti vzdušnému napadení by rovněž musel do značné míry spoléhat na vlastní bojové letecké hlídky, protože neměl dosti ochranných jednotek, aby se mohl bránit účinnou přehradnou protiletadlovou palbou. Kdyby se letadlové lodi dostaly do nesnází, nemohly by přirozeně očekávat přispění od skupiny bitevních lodí, neboť by pluly tři sta mil za nimi. Nagumův štáb naprosto nemohl pochopit, jak by bitevní lodi, plující tak daleko vzadu, vůbec mohly přispět ke zdaru celé operace. V podstatě spočívala celá chyba v tom, jak už bylo dříve řečeno, že midwayský plán byl založen na zastaralé koncepci, která stále platila na velitelství Spojeného loďstva, že hlavní bojovou silou válečného loďstva jsou bitevní lodi, a nikoli letadlové lodi. Místo aby se bitevních lodí používalo k bojovému zajištění a posílení letadlových lodí. Jak byla tato koncepce zhoubná, to se ukázalo s tragickou přesvědčivostí.