Midway

Mezitím ostatní svazy rovněž vyplouvaly podle plánu. Z Ominata vypluly 28. května Hosógajovy hlavní síly severního svazu a svazky určené pro invazi na Attu a Kisku. Daleko na jihu vypluly téhož večera transportní lodi s midwayskými výsadkovými jednotkami, doprovázené vlajkovou lodí kontradmirála Tanaky, lehkým křižníkem Džincu, 12 torpédoborci, hydroplánovou lodí Čitose, plovoucí základnou Kamikava Maru a dalšími jednotkami. Aby byly oklamány nepřátelské ponorky, které by snad v okolí číhaly, plul invazní konvoj nejprve západním směrem, obeplul z jihu ostrov Tinian, a teprve pak se vydal na východ. Kontradmirál Kurita s podpůrnou skupinou těžkých křižníků vyplul skoro současně z Guamu a plul téměř rovnoběžně s invazním konvojem asi 40 mil jihozápadně od něho. Poslední vypluly hlavní síly midwayského invazního svazu pod velením viceadmirála Konda a hlavní svaz, jemuž přímo velel admirál Jamamoto. Kondovy lodi začaly vyplouvat z Haširadžimy časně ráno 29. května. V čele plul lehký křižník Jura se sedmi torpédoborci 4. eskadry torpédoborců, pak následovala 4. divize křižníků (Atago, Cókai), 5. divize (Mjóko, Haguro), 3. divize bitevních lodí bez svého 2. oddílu (Hiei, Kongo), lehká letadlová loď Zuihó a jeden torpédoborec. Velitelská vlajka viceadmirála Konda vlála na těžkém křižníků Atago. Když lodi propluly průlivem Bungo, vydaly se na východ. Admirál Jamamoto s hlavním svazem, složeným z 32 lodí, vyplul těsně za Kondovým svazem. Vpředu plul lehký křižník Sendai s 20 torpédoborci pod velením velitele 3. eskadry torpédoborců kontradmirála Šintara Hašimota, následovala 9. divizx křižníků (lehké křižníky Kitakami a Ói) jíž velel kontradmirál Fukudži Kiši, dále 1. divize bitevních lodí (Jamato, Nagato, Mucu) pod přímým velením admirála Jamamota a 2. divize bitevních lodí (Ise, Hjúga, Fusó, Jamaširo), jíž velel viceadmirál To-kasu. Formaci uzavírala lehká letadlová loď Hóšó a jeden torpédoborec.

Příštího dne, 27. května ráno, vyplul z Haširadžimské zátoky Nagumův svaz. Jak už bylo vylíčeno v úvodní kapitole, proplulo 21 lodí svazu průlivem Bungo asi v poledne a ještě před večerem byly už daleko v Pacifiku, mířily na jihovýchod v předem stanovené plavební formaci. Nebylo náznaku, že by nás byly zpozorovaly nepřátelské ponorky, a tak jsem uléhal ke spánku s příjemným vědomím, že vše probíhá příznivě. Ale tato moje osobní blaženost neměla dlouhého trvání. Sotva jsem usnul, probudila mě prudká bolest břicha. Rychle byl povolán vrchní lékař, fregatní kapitán Tamai, jenž po krátkém vyšetření oznámil, že to je zánět slepého střeva a že mě musí okamžitě operovat. To byla hrozná rána: znamenalo to, že budu bezmocným divákem vzrušujících událostí, které teď nastanou. Zeptal jsem se, jestli by mě Tamai nemohl léčit tak, abych to ještě dvacet dní vydržel bez operace, ale on trval na svém. Fregatní kapitán Genda se k němu připojil a naléhal na mne, abych uposlechl lékařovy rady. Slepé střevo mi bylo téže noci vyoperováno, Akagi dále pospíchala ke svému cíli, a já se příštího dne odpoledne probudil na nemocničním lůžku. Prudkou bolest z minulé noci teď vystřídal tupý pocit tlaku po operaci. Ošetřovatel, který se přišel podívat, jak se mi vede, mi řekl, že jsme v poledne byli asi 430 mil na jih od Tokia a že teď plujeme na východ.

K zahájení midwayské operace bylo teď vše připraveno. Na všech třech výchozích bodech — u Óminata na severu Honšú, u Haširadžimy v západní části Vnitřního moře a u Saipanu a Guamu v Marianách — byly jednotky připraveny vyrazit ke svým cílům. První vyplul kontradmirál Kakudži Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, jenž tvořil aleutský směr útoku. S velitelskou vlajkou vztyčenou na lehké letadlové lodi Rjúdžó vyplul Kakuta se svými loďmi z přístavu Óminato v poledne 26. května, proplul úžinou Cugaru a brázdil východním směrem severní Tichomoří. Téhož dne pozdě večer narazil svaz na hustou a zdánlivě nekonečnou mlhu, která ztěžovala udržování formace, neboť ani jediná loď nebyla vybavena radarem a bylo nařízeno přísné rádiové mlčení. Ani tak ale nebyla mlha zcela nevítána, neboť zmírňovala nebezpečí, že lodi budou zpozorovány nepřátelskými ponorkami, o nichž se vědělo, že číhají ve vodách východně od Hokkaidó. Za to byli důstojníci a muži vděčni, ale toužebně si přáli, aby se mlha rozplynula do 4. června, kdy měly letadlové lodi napadnout Dutch Harbor.