Midway

Nebo v úterý sem přibude další kosek knihy. Bohužel, ale dostal jsem se k pčítači kde z neznámého důvodu omítá fungovat ftp, a tak se nedostanu k textu. Naprosto netuším kde je chyba, ale stalo se, tak na mě nebuťe zlí, ahoj.

Reakce velitelství Spojeného loďstva byla rovněž velmi neuspokojivá. Považovalo útok na Marshallovy ostrovy za pouhý pokus nepřítele odlákat naše síly z jižních operací. Pospíšilo si ovšem s kritikou místního velitelství obrany na ostrovech, že se nechalo překvapit, ale samo zůstalo dlužno pozitivní a účinný plán, jak se vypořádat s nepřátelskými letadlovými loděmi. Provedlo jen chabá a čistě pasivní protiopatření, jež jsem považoval za horší, než kdyby se nebylo udělalo vůbec nic. Tímto protiopatřením byl rozkaz, aby od Nagumova svazu byla vyčleněna 5. divize letadlových lodí (Zuikaku, Šókaku), jež bude vysílat obranné letecké hlídky na východ od japonských ostrovů. To vyplynulo z obav velitelství Spojeného loďstva, že nepřítel, když provedl úspěšně letecké útoky z letadlových lodí na Marshallovy ostrovy, by mohl být povzbuzen k podobným útokům blíže u Japonska — možná že i na samo císařské hlavní město.

Tato impulzivní akce byla vlastně téměř nesmyslná. K překonání vzdálenosti 1 200 mil od Truku k Marshallovým ostrovům jsme potřebovali plné dva dny a nebylo pochyby, že nepřítel mezitím odpluje do bezpečí. Přesto jsem měl tajnou radost. I když tato překotná akce byla pravděpodobně úplně marná, mohla být podle mého názoru právě oním gestem, jež by přesvědčilo velitelství Spojeného loďstva, aby změnilo své dispozice a vyslalo Nagumův svaz na východ proti logickému a potenciálně nejnebezpečnějšímu protivníku — americkým letadlovým lodím. Po celý den 1. února docházely informace z Marshallových ostrovů s podrobným vylíčením nepřátelských útoků, ale večer už bylo zřejmé, že nepřátelské letadlové lodi z prostoru odpluly. Nagumův svaz přesto i 2. února dále spěchal k východu, a teprve když byla zachycena americká rozhlasová relace, oznamující, že „byly provedeny úspěšné útoky na Marshallovy a Gilbertovy ostrovy" jsme se konečně otočili, neboť už bylo jisté, že je nepřítel mimo dosah.

Druhé letiště bylo prázdné. Střemhlavé bombardéry pohřbily ve vlnách osamělou nákladní loď, kterou zastihly v přístavu, a moje skupina horizontálních bombardérů, když nenašla hodnotnější cíl, svrhla nakonec celý náklad 800 kg pum na postavení pobřežního dělostřelectva u vjezdu do přístavu. Další útok na Rabaul byl uskutečněn 22. ledna, ale byl už zbytečný. Příštího dne obsadily naše výsadky Rabaul a Kavieng bez boje. Vcelku jsem považoval nasazení Nagumova svazu v této operaci za neúčelné a zbytečné. Jestliže se kdy šlo na vrabce s kanónem, pak to byl tento případ. Nagumův svaz se vrátil k Truku a připravoval se vyplout k Celebesu, kde měl podporovat operace v jihozápadní oblasti. Tu však zasáhla nečekaná událost. Časně ráno 1. února, právě v den, kdy jsme měli vyplout, došlo hlášení, že na Marshallovy ostrovy útočí nepřátelské letouny z letadlových lodí. Naše plavba k Celebesu byla okamžitě odvolána a místo toho jsme se vydali největší rychlostí na východ, abychom tam zastihli nepřátelský operační svaz.

Nikde však nebyly zjištěny podstatnější síly nepřátelského letectva. Když jsem vedl silnou skupinu 90 bombardérů a stíhaček k útoku na Rabaul, spatřil jsem jen dva nepřátelské letouny. Pokoušely se vzlétnout z jednoho ze dvou tamních letišť, ale naše stíhačky se s nimi rychle vypořádaly. (Bohužel, tady došlo k typickému problému, nemám dále oscanováno, tudíž pokračování bude k dispozici až za několik dní.)

Když se viceadmirál Nagumo vrátil uprostřed celonárodního jásotu nad japonskými úspěchy v jiných oblastech, byly už hotovy plány dalšího nasazení jeho svazu. Jak námořní generální štáb, tak velitelství Spojeného loďstva byly plně uspokojeny výsledky dosaženými v Pearl Harboru a další neutralizační akci proti Tichomořskému loďstvu Spojených států nepovažovaly za nutnou. Proto se rozhodly okamžitě Nagumův svaz přemístit do jižní operační oblasti a jako první úkol mu uložily podporovat chystanou invazi na Rabaul a Kavieng v Bismarckově souostroví. V souladu s tím vyplul Nagumův svaz bez jednotek, které byly vyčleněny na podporu invaze na Wake, dne 5. ledna 1942 z Vnitřního moře, krátce se zastavil u Truku a pokračoval v plavbě na jih, aby provedl předinvazní letecké útoky. 20. ledna vzlétly úderné skupiny ze čtyř letadlových lodí severovýchodně od Nového Irska a udeřily na Rabaul. Příštího dne byl zasažen Kavieng a letouny ze Zuikaku a Šókaku současně zaútočily na letiště v Lae a Salamaua na východním pobřeží Nové Guineje, aby je neutralizovaly.

Když se hlavní část vítězného úderného svazu vrátila od Pearl Harboru do domácích vod, byly už klíčové japonské operace v jižní oblasti v proudu. Pozemní vojska se už hnala Malajským poloostrovem dolů k Singapuru. Thajsko bylo obsazeno. Dobývání životně důležitých naftových polí na Borneu bylo zahájeno 16. prosince obsazením Miri. Na moři dosáhly letouny válečného lodstva startující z pozemních základen vynikajícího úspěchu, když potopily bitevní loď Prince of Wales a bitevní křižník Repulse, jádro britského dálněvýchodního loďstva ve vodách východně od Malajska. I jinde pokračovala válka pro Japonsko příznivě. Obsazování Filipín, jež byly nezbytné pro ochranu jižní osy postupu, pokračovalo úspěšně, nepřátelský letecký odpor byl rozdrcen a první ze dvou výsadkových operací na ostrově Luzonu byla už uskutečněna v Lingayenském zálivu. Východní oceánský oblouk byl posílen dobytím Guamu v Marianách, Makinu a Tarawy v Gilbertových ostrovech a Wake, který nakonec podlehl soustředěnému japonskému útoku 23. prosince, téhož dne, kdy Nagumův svaz spustil kotvy u Haširadžimy.

Gendův plán získal přirozeně náš plný souhlas. Pro nás to byl logický způsob, jak využít a dovést do konce naše počáteční úspěchy, a domnívali jsme se, že je třeba udeřit ihned. Byli jsme tak dychtiví, že se dokonce vyskytly návrhy, aby celý operační svaz byl přesunut k Truku na podporu invaze na Wake a pak aby byl připraven k akcím proti nepřátelským letadlovým lodím. Když jsme se však vrátili domů, projevovali japonští námořní činitelé tak nadšené uspokojení nad zničením tolika bitevních lodí v Pearl Harboru, že naprosto nebyli přístupni plánům okamžité doplňovací akce proti nepřátelským letadlovým lodím. Pokud vím, jediný, kdo se kriticky vyslovil k tomu, že nepřátelským letadlovým lodím nebyla způsobena škoda, byl kontradmirál Keizo Ueno, jenž tehdy velel jokosuckému sboru námořního letectva.
(hm, proč ty japonci mají všechno pojmenované tak šílenými jmény?)

Na úseku taktickém jsme se zabývali zdokonalováním nové doktríny námořních akcí proti nepřátelským svazkům letadlových lodí. Podstatou této doktríny bylo sjednocení veškerých leteckých jednotek na palubách všech šesti našich letadlových lodí v jediný mohutný útok skupiny stíhaček, bombardérů a torpédových letadel, který by udeřil na nepřítele naráz drtivou silou. Byli jsme přesvědčeni, že tato nová taktika nám zajistí vítězství. Na úseku strategickém se Genda jako operační důstojník Nagumova štábu zevrubně zabýval širšími strategickými i taktickými problémy. Také on dospěl k závěru, že v naší příští operaci musíme soustředit všechny síly k zničení nepřátelských letadlových lodí. Abychom vylákali nepřítele z jeho základny a mohli se s ním utkat v boji, k tomu by podle jeho názoru bylo vhodné provést invazní operace proti ostrovu Midway a rovněž proti Kingmanovu útesu, 960 mil jihojihozápadně od Pearl Harboru. Genda tak první připadl na myšlenku, která o šest měsíců později vyvrcholila v midwayské operaci.

Jestliže úvahy o tom, proč se viceadmirál Nagumo rozhodl odplout, jsou do jisté míry logické, méně logické jsou nepochybně s tím související spekulace, jež se od konce války velmi často vyskytují: proč Japonsko Havajské ostrovy hned neobsadilo a proč se spokojilo jen se zasazením bleskového úderu Pearl Harboru. Především se takové spekulace mohly vyskytnout proto, že útok na Pearl Harbor skončil nečekaně velkým úspěchem. V době, kdy se o útoku rozhodovalo, jsme rozhodně nebyli o úspěchu přesvědčeni; naopak, nemohli jsme se zbavit pocitu, že se chystáme zatahat tygra za ocas. Je tedy přirozené, že jsme ve svých výpočtech o něčem tak náročném jako dobytí Havajských ostrovů ani neuvažovali. Kromě toho, jak už bylo vysvětleno, prvořadým cílem naší počáteční válečné strategie bylo zajistit zdroje nafty. Sám útok na Pearl Harbor byl myšlen čistě jako podpůrná operace k zajištění tohoto cíle. Jelikož naše vojenské zdroje byly omezené a bezprostředním naším cílem byla nafta, nebylo důvodu, proč v tomto stadiu uvažovat o dobytí havajského území. Vcelku operace Pearl Harbor splnila základní strategický záměr: znemožnit tichomořskému loďstvu USA zasáhnout do japonských operací na jihu. Že jsme však nedokázali alespoň poškodit nepřátelské letadlové lodi, to stále tíživě doléhalo na štáb letectva a důstojníky viceadmirála Naguma, když útočný svaz plul zpět do domácích vod. Okamžitě jsme začali přemýšlet o plánech na další operace, abychom vykonali to, co jsme nemohli uskutečnit v Pearl Harboru.