Tuesday, January 31, 2006

 

Zahájení útoku

Přes tuto nepříznivou zvěst, která nás v poslední chvíli zastihla, se viceadmirál Nagumo se svým štábem rozhodl, že už nezbývá nic jiného, než provést útok, jak byl plánován. Americké bitevní lodi byly sice méně důležité než lodi letadlové, přesto však byly považovány za důležitý terč, a kromě toho byla jakási, byť nevelká, možnost, že se letadlové lodi do Pearl Harboru vrátí, než naše letouny udeří. A tak operační svaz dále spěchal k svému cíli, na každé lodi vládlo napětí, všechny byly připraveny k boji.
7. prosince před svítáním ještě za šera dospěly Nagumo vy letadlové lodi k místu 200 mil na sever od Pearl Harboru. Hodina H udeřila! Letadlové lodi se natočily proti větru a v 6.00 první vlna útočného svazu 353 letounů, nad nimiž jsem měl vrchní velení, vzlétla z letových palub a směřovala na cíl. První vlnu tvořilo 183 letounů — horizontální bombardéry, střemhlavé bombardéry, torpédové letouny a stíhačky. Já letěl v čele, těsně za mnou 49 horizontálních bombardérů typu 97 pod mým přímým velením, každý vyzbrojen 800 kg těžkou průbojnou pumou. Napravo a poněkud pode mnou letěl korvetní kapitán Murata z lodi Akagi se svými 40 letouny ze čtyř letadlových lodí, každý z nich s torpédem upevněným pod trupem. Nade mnou vlevo byla formace 51 střemhlavých letounů typu 99 (pro start z letadlových lodí), jíž velel korvetní kapitán Takahaši z lodi Šókaku. Každý z těchto letounů byl vyzbrojen normální 250 kg těžkou pumou. Nad námi se vznášely tři doprovodné stíhací skupiny, složené z 43 zer, a číhaly na nepřátelské letouny, které by snad proti nám vzlétly. Velel jim korvetní kapitán Itaja z lodi Akagi. Počasí nebylo ani zdaleka ideální. Moře bylo neklidné, od severovýchodu dul vítr rychlostí 20 uzlů. Letěli jsme ve výši 3 000 metrů nad hustou vrstvou mraků, která sahala až do výše 1 500 metrů nad mořskou hladinou. Na obzoru se objevilo zářivé jitřní slunce a celý východ rudě vzplál. Když uplynula hodina a čtyřicet minut od startu, věděl jsem, že se blížíme k cíli. Malými průrvami v husté cloně mraků jsem přece jenom tu a tam zahlédl moře a napínal jsem zrak, abych objevil první známku země. Najednou se přímo pod mým letounem objevila dlouhá bílá čára vodního příboje. Bylo to severní pobřeží Oahu.

Sunday, January 22, 2006

 

Japonská flotila shromážděna

Dne 22. listopadu bylo uskupení 31 lodí pro útok na Pearl Harbor pod velením viceadmirála Naguma shromážděno za téměř úplného utajení v Tankanském zálivu na Kurilách. Uskupení se skládalo z úderného svazu šesti řadových letadlových lodí (1., 2. a 5. divize letadlových lodí), svazku bojového zajištění ze dvou bitevních lodí (3. divize bitevních lodí), dvou těžkých křiž-níků (8. divize křižníků), jednoho lehkého křižníku a devíti tor-pédoborců (1. eskadra torpédoborců), předsunuté strážní jednotky složené ze tří ponorek a týlového oddílu osmi cisternových lodí. Dne 26. listopadu v 6.00 toto loďstvo vyplulo a směřovalo různými kursy k dohodnutému místu setkání na 42° severní šířky a 170° západní délky. Zde mělo dostat poslední rozkazy, závislé na konečném rozhodnutí, zda Japonsko vstoupí či nevstoupí do války. A 1. prosince bylo rozhodnuto — pro válku. Rozkaz velitele Spojeného loďstva, odeslaný příštího dne Nagumovu operačnímu svazu plujícímu k východu, definitivně určil 8. prosinec jako datum útoku na Pearl Harbor. 3. prosince (v Japonsku 4. prosince) změnil operační svaz kurs, zamířil k jihovýchodu a 6. prosince v 11.30 se otočil přímo na jih směrem k ostrovu Oahu a zvýšil rychlost na 24 uzlů. Časně ráno 7. prosince, kdy zbývalo jen několik hodin plavby k místu, odkud měly startovat útočící letouny, dostal útočný svaz z Tokia znepokojivou informaci. Ze zpravodajského hlášení, které došlo na císařské vrchní velitelství, vyplývalo, že v Pearl Harboru nejsou letadlové lodi. To měly být nejhlavnější terče našeho útoku a počítalo se s tím, že v přístavu budou. Zřejmě ale všechny americké letadlové lodi i všechny těžké křižníky vypluly na moře. Zpráva však naznačovala, že v přístavu zůstal plný stav bitevních lodí.

Tuesday, January 17, 2006

 

Vyplutí

Japonská námořní strategie pro začáteční fázi tichomořské války byla tím určena. Defenzivní koncepce z předválečné doby byla mrtva a pohřbena. Nové heslo znělo: „Útok!"
Mezitím na politické frontě spěl vývoj rapidně k válce. Dne 5. listopadu vláda a vrchní velitelství společně rozhodly, že se Japonsko chopí zbraní, jestliže se diplomatickým jednáním nedospěje k dohodě do konce listopadu. Téhož dne nařídil admirál Jamamoto Spojenému loďstvu, aby provedlo konečné přípravy k válce, a vydal rozkaz s nástinem zahajovacích operací, mezi nimiž byl i útok na Pearl Harbor. V dalším rozkaze Spojenému loďstvu ze 7. listopadu byl jako den zahájení válečných akcí prozatímně určen 8. prosinec.

Thursday, January 12, 2006

 

Definitivní schválení

Sám admirál Jamamoto na svém plánu útoku na Pearl Harbor pevně a nezlomně trval. Ačkoli původně byl nesporně proti japonskému vstupu do války, jakmile bylo o japonské účasti rozhodnuto, byl on odpovědný za úspěšné vedení války na moři. Tichomořské loďstvo Spojených států bylo jeho nejsilnějším soupeřem, a jeho zničení muselo být proto jeho prvním a základním úkolem. Dík výraznému pokroku v akceschopnosti námořního letectva bylo teď možné zaútočit na americké loďstvo na Havaji a nebylo třeba čekat, až připluje do západního Tichomoří. Ač bylo riziko značné, Jamamoto neviděl důvod, proč by se nemělo podstoupit. Námořní generální štáb se však nepodvolil snadno. Jamamoto však nakonec pohrozil demisí na funkci vrchního velitele Spojeného loďstva, nebude-li jeho plán přijat, a vyslovil ochotu ujmout se osobního velení útoku úderného svazu letadlových lodí, bude-li viceadmirál Nagumo nadále zaujímat váhavý postoj. Po tomto ultimátu neměl už náčelník námořního generálního štábu aďmirál Nagano na vybranou. Podle záznamů, které jsou nyní k dispozici, vyslovil pak konečný souhlas na schůzce s Ja-mamotem v Tokiu 3. listopadu 1941, pouhých 35 dní předtím, než byl útok na Pearl Harbor uskutečněn.

Sunday, January 08, 2006

 

Zranitelnost letadlových lodí

Námořní generální štáb na podporu svého stanoviska argumentoval tím, že předisponuje li se značná část loďstva, zejména prakticky všechny letadlové lodi, které jsou k dispozici, k útoku na Pearl Harbor, bude tím značně ohrožen úspěch jižních operací. Tento argument měl opravdu jistou platnost, protože i v leteckých kruzích se tehdy málokdo domníval, že k bojovému zajištění a podpoře jižní invaze by stačily letouny z pozemních základen. Nikdo také neměl sklon podceňovat americké, britské a holandské námořní síly v dálněvýchodních mořích. Kritikové v námořním generálním štábu dále vytýkali Jama-motovu plánu útoku na Pearl Harbor, že je příliš hazardní, protože úspěch je plně závislý na tom, zda se podaří překvapit americké loďstvo uvnitř jeho vlastní základny. Jestliže se to z nějakého důvodu nepodaří, pak útok ztroskotá — a to by mohlo mít katastrofální následky. Podobné pochybnosti se vyskytly i mimo námořní generální štáb. Sám viceadmirál Čuiči Nagumo, jehož 1. letecké loďstvo mělo sehrát v havajském útoku hlavní úlohu, se zprvu stavěl proti plánu. Nagumo souhlasil s názorem generálního štábu, že je třeba nasadit maximální síly k dobytí jižních naftových oblastí, neboť to bylo strategicky nejdůležitější. Námitky o hazardnosti Jamamotova plánu doplnil ještě poukazováním na velkou zranitelnost letadlových lodí útoky ze vzduchu. Upozorňoval, že i velká letadlová loď může být rychle a účinně vyřazena z akce několika pumovými zásahy. Ale názory Nagumovy nesdíleli všichni velitelé 1. leteckého loďstva. Velitel 2. divize letadlových lodí kontradmirál Tamon Jamaguči Jamamotu v plán nadšeně podporoval. Poukazoval na to, že Tichomořské loďstvo Spojených států je oporou všech spojeneckých sil celé tichomořské oblasti, a jeho zničení by proto mělo být prvním a nejpřednějším cílem japonské strategie. Zůstane li americká flota neomezená a nepoškozená, nebude Japonsko s to využít jakéhokoli úspěchu na jihu. Naproti tomu, bude li hned na počátku válečných akcí v Pearl Harboru zničena, bude dobytí a využívání bohatých naftových oblastí snadným úkolem.

Thursday, January 05, 2006

 

Příprava akce

Genda byl však nejen výborný letec, byl též vynikající letecký taktik. Jako operační důstojník 2. kombinované letecké skupiny, vyslané v roce 1937 do šanghajské oblasti, se vyznamenal zaváděním nových značně zlepšených metod hromadných dálkových operací stíhacích letounů. Později, když absolvoval s vyznamenáním Vysokou námořní školu, sloužil dva roky v Londýně jako letecký pomocník námořního přidělence, a tím si znovu rozšířil rozhled. Nejvýznamnějším Gendovým příspěvkem v oblasti letecké taktiky bylo hromadné použití stíhaček k ovládnutí vzdušného prostoru, v němž měly působit vlastní bombardéry, a koordinované využití několika útočných skupin z letadlových lodí v jednom taktickém prostoru. Tyto nové metody, uplatňované nadmíru účinně v zahajovací fázi tichomořské války, byly později velmi dobře známy i v amerických leteckých kruzích pod názvem „gendaismus". Na Onišiho žádost Genda podrobně zkoumal, zda koncepce admirála Jamamota o útoku na Havaj může být prakticky uskutečněna, a nakonec své názory shrnul v podrobné zprávě. Dospěl k závěru, že útok by mohl být úspěšně uskutečněn za těchto základních předpokladů:
1. K provedení operace bude přiděleno všech šest velkých letadlových lodí. (Počet velkých řadových letadlových lodí se zvýšil ze čtyř na šest, když v srpnu ÍI září 1941 vstoupily do služby Zuikaku a Šókaku.)
2. Mimořádná péče bude věnována výběru tak, aby se operace zúčastnili jen nejschopnější velitelé a nejlépe vycvičení letci.
3. Operace bude uchována v naprosté tajnosti, aby se využilo
momentu překvapení.
Gendova zpráva přesvědčila admirála Jamamotu, že myšlenka vzdušného napadení Pearl Harboru z letadlových lodí je správná, a Spojené loďstvo tedy urychleně pokračovalo v dalším konkrétním plánování. Když ale byl nakonec předběžný plán předložen generálnímu štábu válečného námořnictva, jenž se už rozhodl, že hlavní síly celého lodstva budou nasazeny k invazi do jižní oblasti, narazil přirozeně na silný odpor.

Sunday, January 01, 2006

 

Zlom roku

Ne v knize, ale v realitě nastala přelom roků 2005 a 2006. I když pravděpodobně zdaleka ne všichni jsou nadšení tím co rok 2005 přinesl, a vyhlídkami na ten následující, přesto si společne popřejme, hodně zdraví, štěstí a tak vůbec.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?