Midway

Letouny z pozemních základen nemohly však přirozeně vysílat předinvazní průzkum až k Havaji, vzdálené plných 2 000 mil od nejbližší japonské základny na Wotje v Marshallově souostroví. Tím vznikal kritický, nesnadno řešitelný problém, neboť jakákoli důležitá námořní reakce na útok na Midway by nejpravděpodobněji vycházela z havajského prostoru, a proto bylo nezbytné zjistit tamní sílu a pohyby nepřátelských jednotek těsně před zahájením invazních operací. Předválečná japonská zpravodajská síť na Havaji, která tak účinně přispěla k úspěchu úderu na Pearl Harbor, nebyla už přirozeně v činnosti. Průzkumná činnost ponorek nebo malých hydroplánů nesených ponorkami možná byla, ale ponorkový průzkum byl poměrně neúčinný pro omezený rozsah pozorování a velkou možnost odkrytí ponorky nepřátelskými letadly, zatímco hydroplánový průzkum nebyl považován za příliš slibný v oblasti s tak silnou leteckou obranou, jakou měla Havaj. Aby problém byl alespoň částečně vyřešen, rozhodlo se velitelství Spojeného loďstva pro speciální opatření, které se už jednou osvědčilo. Bylo při něm použito nejnovějšího letounu námořního letectva s velkým doletem, jednatřicetitunového hy-droplánu Kawaniši typ 2 s rychlostí 235 uzlů a doletem 4 000 mil. Ani tento akční rádius nestačil k letu bez přistání z Marshal-lových ostrovů k Havajským ostrovům a zpět, avšak hydroplány mohly za letu tam přistát u neobsazeného atolu, načerpat benzín z ponorek, které tam byly předem vyslány, pak pokračovat v letu na Havaj, splnit úkol a vrátit se na základnu. Dne 4. března, dva měsíce před dokončením midwayského plánu, byla tato metoda poprvé úspěšně vyzkoušena v takzvané „operaci K". Dva takové hydroplány vzlétly z Wotje, přistály u útesu Francouzské fregaty, asi 500 mil severozápadně od Havaje, načerpaly benzín z ponorek, které tam čekaly, pak letěly nad Oahu, provedly noční průzkum Pearl Harboru a pro psychologický efekt shodily několik pum, než se vydaly na zpáteční let.