Midway

S výjimkou speciálně zformovaného svazku, složeného z 2. divize letadlových lodí (Sórjú, Hirjú), 8. divize křižníků (Tone, Či-kuma) a dvou torpédoborců, které Spojené loďstvo vyčlenilo 16. prosince *) pro podporu invaze na ostrov Wake, se operační svaz vracel do Vnitřního moře a Haširadžimské zátoky, kam připlul 23. prosince. Proč se Nagumo rozhodl odplout, aniž dále využil počátečního úspěchu, tím si dodnes lámou hlavu námořní experti a historikové, zejména v zahraničí. Vím o jediném dokumentu, v němž on sám hodnotil situaci v době tohoto rozhodnutí. Říká v něm:
1. Prvním útokem jsme způsobili prakticky veškerou škodu, kterou jsme očekávali, a další útok by nemohl způsobené Skc nikterak podstatně rozmnožit.
2. Už při prvním útoku reagoval nepřítel protiletadlovou palbou tak rychle, že nás v podstatě připravil o výhodu překvapení. Dalo se předpokládat, že by v dalším útoku naše ztráty stoupaly neúměrně k dosaženým výsledkům.
3. Zachycené rádiové depeše naznačovaly, že nepřítel má ještě nejméně 50 těžkých akceschopných bombardérů; a naproti tomu nebylo známo, kde jsou a čím se zabývají jeho letadlové lodi, těžké křižníky a ponorky.
4. Bylo by pro nás krajně nevýhodné zůstávat na dosah útoku nepřátelských letounů z pozemních základen, zejména se zřete lem k omezenému dosahu (250 mil) našich vlastních průzkumných letounů a k nespolehlivosti našich ponorek, které tehdy
hlídkovaly v havajské oblasti.
(* čas je opět brán podle Tokijského času)