Midway

Naguma jsem poznal už v roce 1933. Měl jsem tehdy hodnost poručíka a byl jsem leteckým důstojníkem těžkého křižníku Mája, přiděleného k 4. divizi křižníku 2. loďstva. Vlajkovou lodí divize byla Čókai, dále k ní patřily křižník Takao a Atago - nejmodernější japonské těžké křižníky. Nagumo byl tehdy velitelem křižníku Takao.
Ve své funkci jsem se dostal často do styku s námořním kapitánem Nagumem, schopným, inteligentním a energickým důstojníkem, jenž byl považován za jednoho z nejlepších mezi mnoha schopnými veliteli našeho loďstva. Patřil do skupiny, kterou námořní důstojníci označovali jako „červenocihlovou". To znamenalo, že sloužil jistou dobu na ministerstvu námořnictva. Podivné označení vzniklo z toho, že ministerstvo bylo v červené cihlové budově. Sloužil též v námořním generálním štábu, ve štábu Spojeného loďstva a jako instruktor v Námořní válečné škole. Velitelem těžkého křižníku se stal na základě normálního služebního postupu až k vlajkové hodnosti. Příštího roku dostal bitevní loď a pak se stal velitelem eskadry torpédoborců. V tehdejší taktické organizaci Spojeného loďstva tvořilo Druhé loďstvo předvoj. Proto se při našem výcviku kladl důraz zejména na torpédové útoky a noční střetnutí. Kapitán Nagumo, znalec torpédového boje, byl pravým mužem na pravém místě. Já, jako mladý důstojník, jehož úkolem bylo pouze létat, jsem na něho pohlížel s pocitem úcty a obdivoval jsem, jak skvěle plní náročné úkoly. Imponoval mi všemi aspekty své velitelské činnosti. Jeho výklady při hoďnocení cvičení byly vždy logické a poučné, jeho mimořádné schopnosti se projevovaly při každé příležitosti. Byl otevřené povahy, vlídný a ohleduplný, vždy ochotný pomáhat mladším důstojníkům. Vysoce jsme si ho vážili a plně jsme mu důvěřovali.