Midway

Jamamoto měl nesporně pravdu, když tvrdil, že je nezbytné utkat se s nepřátelským loďstvem v rozhodné bitvě při nejbližší příležitosti. Jestliže v tomto směru je třeba něco kritizovat, pak je třeba vytknout právě to, že se k dosažení tohoto záměru nepodniklo něco dříve, že se mohutný japonský operační svaz letadlových lodí neponechal po napadení Pearl Harboru v činnosti na východě. Nesporné je, že zničení Tichomořského loďstva USA bylo na jaře 1942 úkolem prvořadým. Velmi sporné však je, zda obsazení Midwaye bylo jedinou nebo nejlogičtější cestou k dosažení tohoto cíle.
Z taktického hlediska svědčil plán operace Midway o tom, že se Jamamoto přidržoval zastaralé doktríny stoupenců bitevních lodí, což bylo v rozporu s názorem, že si uvědomuje úlohu letectva. Je přinejmenším podivné, že muž, v jehož mysli se zrodil plán úderu letadlových lodí na Pearl Harbor, neprovedl rychleji podstatné změny v námořní organizaci a taktice, tak aby se letectvo stalo jádrem bojových sil. Snad i sám Jamamoto byl v zajetí příznačné japonské tendence lpět na minulosti. Nebo snad dospěl k názoru, že tradiční koncepce je tak pevně zakořeněná, že by nedokázal provést přes noc radikální změny. Často se říká, že válka sestává z řady chyb na obou stranách, a že zvítězí ta strana, která jich udělá méně. I admirál Jamamoto se svými důstojníky má nepochybně na svém kontě příslušný podíl napáchaných chyb a pro některé z nich lze stěží najít logické vysvětlení. Avšak důležitější než svalovat na někoho vinu je umění vyvodit poučení z těchto chyb a porážek, které následovaly.