Midway

Několik letců bylo zajato, když jejich letounům došel benzín dříve, než se dostaly ke spojeneckým základnám v Číně, a japonská zpravodajská služba si brzy ověřila, že útok byl opravdu proveden operačním svazem letadlových lodí. Byly to pouze dvě letadlové lodi — Hornet a Enterprise —, nikoli tři, jak hlásila Nitto Maru, a útočné letouny, jimž velel podplukovník James Doolittle, startovaly všechny z Hornetu. O celém průběhu útoku jsme se však z americké strany dověděli teprve po válce. Podle tohoto poválečného vylíčení měl nepřítel původně v plánu, aby B-25 vzlétly odpoledne 18. února ze vzdálenosti asi 500 mil od japonského pobřeží, aby se tak dostaly nad cíle v noci. Podplukovník Doolittle měl sám letět poněkud vpředu, před útočícími letouny a měl jim usnadňovat orientaci shazováním zápalných pum na hlavní město. Když však byl operační svaz předčasně zpozorován, muselo se od tohoto plánu upustit a byl proveden útok za dne z podstatně větší vzdálenosti, než se zamýšlelo. Do té míry přece jenom japonská hlídková linie nepřátelské plány zmátla. Komuniké, které o útoku vydalo císařské vrchní velitelství, oznamovalo, že byla způsobena jen malá škoda a že většina útočících letounů byla sestřelena nebo poškozena. Později, když bylo známo, kdo nepřátelské skupině velel, začali mluvčí vrchního velitelství posměšně útok odbývat sarkastickými poznámkami, že to nebyl nálet „do-little", ale spíše „do-nothing".
(Pravdou je, že Doolitlův útok způsobil jen minimální škody, ale obrovský psychologický efekt.. šlo o to, že Japonci mysleli, že Mají Tokio zcela bezpečné, a náhle přilétla letadla.)