Midway

Bombardování Tokia se neminulo účinkem ani na námořní generální štáb. I nejvýmluvnější odpůrci útoku na Midway mohli nyní stěží popírat, že hrozba od východu, není-li větší než potenciální hrozba od Austrálie, je přinejmenším naléhavější a bezprostřednější. Kromě toho neschopnost uchránit samo hlavní město před napadením byla právě tak přičítána na vrub námořnímu generálnímu štábu jako Spojenému loďstvu. Tím se stalo, že rázem utichl odpor proti datu útoku na Midway, které bylo stanoveno na začátek června, i ostatní námitky proti návrhu Spojeného loďstva, a velitelství mohlo zahájit práci na definitivním plánu operací. Koncem dubna byl plán dokončen a admirál Jamamoto jej schválil. Pak byl formálně předložen náčelníku námořního generálního štábu admirálu Naganovi, který jej rovněž okamžitě schválil. Dne 5. května pak admirál Nagano z císařova pověření vydal námořní rozkaz císařského vrchního velitelství číslo 18, který stručně ukládal vrchnímu veliteli Spojeného loďstva, aby „provedl ve spolupráci s pozemním vojskem okupaci ostrova Midway a klíčových bodů v západních Aleutách".