Tuesday, January 31, 2006
Zahájení útoku
Přes tuto nepříznivou zvěst, která nás v poslední chvíli zastihla, se viceadmirál Nagumo se svým štábem rozhodl, že už nezbývá nic jiného, než provést útok, jak byl plánován. Americké bitevní lodi byly sice méně důležité než lodi letadlové, přesto však byly považovány za důležitý terč, a kromě toho byla jakási, byť nevelká, možnost, že se letadlové lodi do Pearl Harboru vrátí, než naše letouny udeří. A tak operační svaz dále spěchal k svému cíli, na každé lodi vládlo napětí, všechny byly připraveny k boji.
7. prosince před svítáním ještě za šera dospěly Nagumo vy letadlové lodi k místu 200 mil na sever od Pearl Harboru. Hodina H udeřila! Letadlové lodi se natočily proti větru a v 6.00 první vlna útočného svazu 353 letounů, nad nimiž jsem měl vrchní velení, vzlétla z letových palub a směřovala na cíl. První vlnu tvořilo 183 letounů — horizontální bombardéry, střemhlavé bombardéry, torpédové letouny a stíhačky. Já letěl v čele, těsně za mnou 49 horizontálních bombardérů typu 97 pod mým přímým velením, každý vyzbrojen 800 kg těžkou průbojnou pumou. Napravo a poněkud pode mnou letěl korvetní kapitán Murata z lodi Akagi se svými 40 letouny ze čtyř letadlových lodí, každý z nich s torpédem upevněným pod trupem. Nade mnou vlevo byla formace 51 střemhlavých letounů typu 99 (pro start z letadlových lodí), jíž velel korvetní kapitán Takahaši z lodi Šókaku. Každý z těchto letounů byl vyzbrojen normální 250 kg těžkou pumou. Nad námi se vznášely tři doprovodné stíhací skupiny, složené z 43 zer, a číhaly na nepřátelské letouny, které by snad proti nám vzlétly. Velel jim korvetní kapitán Itaja z lodi Akagi. Počasí nebylo ani zdaleka ideální. Moře bylo neklidné, od severovýchodu dul vítr rychlostí 20 uzlů. Letěli jsme ve výši 3 000 metrů nad hustou vrstvou mraků, která sahala až do výše 1 500 metrů nad mořskou hladinou. Na obzoru se objevilo zářivé jitřní slunce a celý východ rudě vzplál. Když uplynula hodina a čtyřicet minut od startu, věděl jsem, že se blížíme k cíli. Malými průrvami v husté cloně mraků jsem přece jenom tu a tam zahlédl moře a napínal jsem zrak, abych objevil první známku země. Najednou se přímo pod mým letounem objevila dlouhá bílá čára vodního příboje. Bylo to severní pobřeží Oahu.
7. prosince před svítáním ještě za šera dospěly Nagumo vy letadlové lodi k místu 200 mil na sever od Pearl Harboru. Hodina H udeřila! Letadlové lodi se natočily proti větru a v 6.00 první vlna útočného svazu 353 letounů, nad nimiž jsem měl vrchní velení, vzlétla z letových palub a směřovala na cíl. První vlnu tvořilo 183 letounů — horizontální bombardéry, střemhlavé bombardéry, torpédové letouny a stíhačky. Já letěl v čele, těsně za mnou 49 horizontálních bombardérů typu 97 pod mým přímým velením, každý vyzbrojen 800 kg těžkou průbojnou pumou. Napravo a poněkud pode mnou letěl korvetní kapitán Murata z lodi Akagi se svými 40 letouny ze čtyř letadlových lodí, každý z nich s torpédem upevněným pod trupem. Nade mnou vlevo byla formace 51 střemhlavých letounů typu 99 (pro start z letadlových lodí), jíž velel korvetní kapitán Takahaši z lodi Šókaku. Každý z těchto letounů byl vyzbrojen normální 250 kg těžkou pumou. Nad námi se vznášely tři doprovodné stíhací skupiny, složené z 43 zer, a číhaly na nepřátelské letouny, které by snad proti nám vzlétly. Velel jim korvetní kapitán Itaja z lodi Akagi. Počasí nebylo ani zdaleka ideální. Moře bylo neklidné, od severovýchodu dul vítr rychlostí 20 uzlů. Letěli jsme ve výši 3 000 metrů nad hustou vrstvou mraků, která sahala až do výše 1 500 metrů nad mořskou hladinou. Na obzoru se objevilo zářivé jitřní slunce a celý východ rudě vzplál. Když uplynula hodina a čtyřicet minut od startu, věděl jsem, že se blížíme k cíli. Malými průrvami v husté cloně mraků jsem přece jenom tu a tam zahlédl moře a napínal jsem zrak, abych objevil první známku země. Najednou se přímo pod mým letounem objevila dlouhá bílá čára vodního příboje. Bylo to severní pobřeží Oahu.
# posted by Holoprdel @ 9:07 AM 
