Midway

Genda byl však nejen výborný letec, byl též vynikající letecký taktik. Jako operační důstojník 2. kombinované letecké skupiny, vyslané v roce 1937 do šanghajské oblasti, se vyznamenal zaváděním nových značně zlepšených metod hromadných dálkových operací stíhacích letounů. Později, když absolvoval s vyznamenáním Vysokou námořní školu, sloužil dva roky v Londýně jako letecký pomocník námořního přidělence, a tím si znovu rozšířil rozhled. Nejvýznamnějším Gendovým příspěvkem v oblasti letecké taktiky bylo hromadné použití stíhaček k ovládnutí vzdušného prostoru, v němž měly působit vlastní bombardéry, a koordinované využití několika útočných skupin z letadlových lodí v jednom taktickém prostoru. Tyto nové metody, uplatňované nadmíru účinně v zahajovací fázi tichomořské války, byly později velmi dobře známy i v amerických leteckých kruzích pod názvem „gendaismus". Na Onišiho žádost Genda podrobně zkoumal, zda koncepce admirála Jamamota o útoku na Havaj může být prakticky uskutečněna, a nakonec své názory shrnul v podrobné zprávě. Dospěl k závěru, že útok by mohl být úspěšně uskutečněn za těchto základních předpokladů:
1. K provedení operace bude přiděleno všech šest velkých letadlových lodí. (Počet velkých řadových letadlových lodí se zvýšil ze čtyř na šest, když v srpnu ÍI září 1941 vstoupily do služby Zuikaku a Šókaku.)
2. Mimořádná péče bude věnována výběru tak, aby se operace zúčastnili jen nejschopnější velitelé a nejlépe vycvičení letci.
3. Operace bude uchována v naprosté tajnosti, aby se využilo
momentu překvapení.
Gendova zpráva přesvědčila admirála Jamamotu, že myšlenka vzdušného napadení Pearl Harboru z letadlových lodí je správná, a Spojené loďstvo tedy urychleně pokračovalo v dalším konkrétním plánování. Když ale byl nakonec předběžný plán předložen generálnímu štábu válečného námořnictva, jenž se už rozhodl, že hlavní síly celého lodstva budou nasazeny k invazi do jižní oblasti, narazil přirozeně na silný odpor.