Midway

Kolegové naslouchali těmto poznámkám znuděně, jako kdyby chtěli říci: „Vida ho, zase nám dělá kázání o všemocném letectvu!" A tím diskuse skončila. Přes všechny nedostatky programu námořní připravenosti pozemní vojska už od mandžuského incidentu v roce 1931 úspěšně využívala našich námořních sil jako odraziště a bočního bojového zajištění pro expanzivní akce na asijském kontinentu. V roce 1937 tyto akce vyvrcholily v incidentu, který se brzy rozrostl v úplnou čínsko-japonskou válku. Válčiště se postupně rozšiřovalo na jih, až v září 1940 japonská vojska násilně obsadila severní Indočínu. V témže měsíci Japonsko vstoupilo do vojenské aliance s Německem a Itálií a od té doby se jeho vztahy se Spojenými státy rychle zhoršovaly až k roztržce. Na podzim 1941 byli vedoucí námořní činitelé postaveni před obtížnou volbu mezi válkou a mírem. Jsem upřímně přesvědčen, že většina byla pro mír.
Pacifistické smýšlení se zvlášť silně projevovalo mezi staršími admirály, kteří varovali před slepou vírou v japonskou nepora-zitelnost a upozorňovali, že války z let 1895 a 1904 neskončily „drtivým japonským vítězstvím", jak to tvrdili propagandističtí historikové, nýbrž ve skutečnosti viselo rozhodnutí na vlásku a vítězství se dosáhlo nejen vojenským, ale i politickým úsilím. Jak se ukázalo na tokijském tribunálu, kde byli po japonské kapitulaci souzeni váleční zločinci, hájili tento protiválečný názor Ri admirálové Keisuke Okada a Micumasa Jonai, kteří oba odešli v roce 1941 do výslužby, i admirál Soemu Tojoda, který zůstal v činné službě.
I admirál Isoroku Jamamoto, tehdejší vrchní velitel Spojeného loďstva, muž, od něhož si námořnictvo především slibovalo úspěšné velení, byl proti tomu, aby se Japonsko pustilo do války. Je známo, že na základě odhadu japonské námořní síly a národních zdrojů vyslovil jednoznačnou výstrahu, že od námořnictva nelze očekávat, že by mohlo úspěšně bojovat déle než rok. Tuto váhavost vedoucích činitelů válečného námořnictva považovalo za zbabělost a nerozhodnost pozemní vojsko, jehož hlavní starostí byl Sovětský svaz, a některé vrstvy veřejnosti které slepě věřily v japonskou nepřemožitelnost.