Midway

Najednou se na pravoboku vynořila asi desítka rybářských člunů čekajících na příliv. Jejich posádky nás opět zdravily. Na levoboku drobný ostrůvek Jurišima jako by se vznášel na mořské hladině; sytá zeleň jeho stromoví se odrážela od mlhavé šedi vzdálenějšího ostrůvku Aošimy a ještě dále se pobřeží Šikoku už ztrácelo v mlze. Další podívanou, která se nám naskytla, byly tři hydroplány z kurského leteckého sboru, které přelétly nad svazem a ukázaly nám své plováky, připomínající sedmimílové boty. Jejich úkolem bylo neutralizovat nepřátelské ponorky, kdyby snad na nás číhaly za průlivem Bungo.
Na pravoboku se brzy objevilo Jaširo. Pšeničná pole sahající až vysoko do hor byla už lehce nažloutlá a ohlašovala tak brzký příchod léta. U břehu se malý vlečný člunek zalykal černým kouřem, jak se namáhal vlečením řady člunů. Brzy jsme je nechali daleko za sebou a před námi se objevily drobné ostrůvky Omina a Komina, ležící pokojně uprostřed moře.
Pro mne to byly známé kraje. Svůj námořní život jsem začínal v námořní akademii na Etadžimě, ostrůvku ležícím asi 20 mil na sever. V průběhu dalších let jsem poznal každý kout malebného Vnitřního moře jak z vody, tak ze vzduchu, a znal jsem v celé oblasti každý kámen. Teď, když jsme tato známá místa míjeli, oddával jsem se vzpomínkám, ale náhle jsem byl vyrušen mohutným hlasem vrchního spojaře, jenž hlásil tlampačem rozkaz.