Tuesday, November 29, 2005
Strategie Loďstva
Naproti tomu pozemní vojsko začalo brzy spatřovat v sovětské moci překážku svých vlastních myšlenek kontinentální expanze a znovu pohlíželo na Rusko jako na hlavního potenciálního nepřítele. Tak vznikla politika podvojného vojenského plánování, která byla změněna teprve v předvečer tichomořské války.
Když jsem v roce 1921 přišel do Námořní akademie, válečné námořnictvo už vštěpovalo budoucím důstojníkům myšlenku, že „potenciálním nepřítelem je Amerika". Učili jsme se, že námořnictvo je pro postup na jihovýchod, což znamenalo střetnutí se Spojenými státy, kdežto politika pozemních vojsk, požadující expanzi na sever, předpokládala třenice s Ruskem.
Tak se vyvinula v námořnictvu praxe vysílat nejnadějnější důstojníky jako námořní přidělence do Washingtonu, zatímco velitelství pozemních vojsk obvykle vysílalo nejlepší absolventy Školy generálního štábu pozemních vojsk do Moskvy. Admirálové Osami Nagano, náčelník generálního štábu válečného námořnictva, a Isoroku Jamamoto, vrchní velitel Spojeného loďstva, kteří na počátku tichomořské války byli ústředními postavami japonského válečného námořnictva, prošli oba funkcemi v hlavním městě Spojených států. Podobně tomu bylo i s mnoha dalšími.
Podle mého názoru je tedy možno tvrdit, že skoro všichni vysocí důstojníci, kteří zaujímali vedoucí postavení v japonském námořnictvu, po téměř dvě desetiletí před Pearl Harborem byli dokonale schopni přesně hodnotit možnosti loďstva Spojených států. Na základě takového hodnocení vypracovali obrannou koncepci námořní strategie, která se v císařském námořnictvu stala úplnou tradicí. Tato koncepce byla zavedena a udržována tak pevně, že téměř zmrazila strategické myšlení všech námořních orgánů.
Tato defenzivní zásada se nejkonkrétněji projevila ve speciálních rysech konstrukce japonských válečných lodí. Námořní stratégové si představovali, že v případě války silnější americké loďstvo by velmi pravděpodobně ofenzivně proniklo do západního Tichomoří a úkolem císařského námořnictva by bylo zadržet je a zaútočit na ně v blízkosti Japonska. Japonské lodi byly proto stavěny tak, aby se co nejlépe hodily pro takový druh operací.
Když jsem v roce 1921 přišel do Námořní akademie, válečné námořnictvo už vštěpovalo budoucím důstojníkům myšlenku, že „potenciálním nepřítelem je Amerika". Učili jsme se, že námořnictvo je pro postup na jihovýchod, což znamenalo střetnutí se Spojenými státy, kdežto politika pozemních vojsk, požadující expanzi na sever, předpokládala třenice s Ruskem.
Tak se vyvinula v námořnictvu praxe vysílat nejnadějnější důstojníky jako námořní přidělence do Washingtonu, zatímco velitelství pozemních vojsk obvykle vysílalo nejlepší absolventy Školy generálního štábu pozemních vojsk do Moskvy. Admirálové Osami Nagano, náčelník generálního štábu válečného námořnictva, a Isoroku Jamamoto, vrchní velitel Spojeného loďstva, kteří na počátku tichomořské války byli ústředními postavami japonského válečného námořnictva, prošli oba funkcemi v hlavním městě Spojených států. Podobně tomu bylo i s mnoha dalšími.
Podle mého názoru je tedy možno tvrdit, že skoro všichni vysocí důstojníci, kteří zaujímali vedoucí postavení v japonském námořnictvu, po téměř dvě desetiletí před Pearl Harborem byli dokonale schopni přesně hodnotit možnosti loďstva Spojených států. Na základě takového hodnocení vypracovali obrannou koncepci námořní strategie, která se v císařském námořnictvu stala úplnou tradicí. Tato koncepce byla zavedena a udržována tak pevně, že téměř zmrazila strategické myšlení všech námořních orgánů.
Tato defenzivní zásada se nejkonkrétněji projevila ve speciálních rysech konstrukce japonských válečných lodí. Námořní stratégové si představovali, že v případě války silnější americké loďstvo by velmi pravděpodobně ofenzivně proniklo do západního Tichomoří a úkolem císařského námořnictva by bylo zadržet je a zaútočit na ně v blízkosti Japonska. Japonské lodi byly proto stavěny tak, aby se co nejlépe hodily pro takový druh operací.
# posted by Holoprdel @ 12:09 PM 
