Midway

Pro Japonsko byl výsledek bitvy u Midwaye nepochybně tragickou porážkou. Japonské Spojené loďstvo se spoléhalo více na „kvalitu než na kvantitu" a už dlouho zaměřovalo výcvik a přípravu tak, aby bylo s to porazit početně silnějšího nepřítele. Ale u Midwaye početně silnější japonské loďstvo podlehlo slabšímu nepříteli.
Naše hladinové jednotky, které se bitvy účastnily, měly nad nepřítelem nejen početní převahu, nýbrž měly ve svých rukou i iniciativu. Co do kvality jsme nebyli pozadu ani v rozhodujících typech vzdušných sil, které v celé tichomořské válce hrály velkou úlohu. Přesto jsme utrpěli rozhodnou porážku, jakou novodobé japonské námořnictvo ještě nikdy nezažilo a ani nepovažovalo za myslitelnou.
Bitva u Midwaye znamenala obrat a dávala tušit, že se válečná štěstěna definitivně přiklonila na stranu Spojenců. Porážka nás mnohému naučila a donutila naše námořnictvo, aby se poprvé od vypuknutí války zabývalo částečně kritickou sebeanalýzou.
Japonské veřejnosti se přirozeně plná pravda neřekla. Naopak, komuniké císařského vrchního velitelství se snažila vytvářet dojem, že obě strany utrpěly stejné ztráty. Avšak Spojené státy okamžitě celému světu oznámily, jaké ztráty byly Japoncům způsobeny, a přesně vyjmenovaly potopené a poškozené lodi. Bylo tedy jasné, že zastíráním pravdy jsme se snažili spíše udržet morálku doma než utajit cenné informace před nepřítelem.
Mne samého se tato extrémní utajovací opatření dosti nepříjemně dotkla. Za bitvy jsem byl raněn na palubě Akagi a pak jsem byl přesunut na nemocniční loď Hikawa Maru, která plula na námořní základnu v Jokosuce. Na břeh jsem byl přenesen teprve po setmění, když už byly ulice pusté.