Midway

Když jsem četl, jak jsou tu líčeny události ze 4. června, uvědo­mil jsem si názorněji než kdykoli dříve, do jaké míry závisí výsle­dek taktických střetnutí na štěstí. Autoři nám přičítají zásluhy, které nám nepatří: že jsme dokázali při útoku na japonské leta­dlové lodi zvolit přesný okamžik, který byl pro ně nejnevýhodněj­ší, neboť všechny letouny byly na letových palubách s plnými nádržemi, vyzbrojeny, připraveny ke startu. Osobně si mohu při-
čítat zásluhu jedině za to, že jsem si velmi dobře uvědomoval na­léhavou potřebu překvapit nepřítele a že jsem se všemožně sna-til udeřit na jeho letadlové lodi plnou silou, jakmile budou na dosah.
K doplnění japonského pohledu na bitvu u Midwaye by mohly být zajímavé ještě další dva body. První z nich se týká toho, proč jsme se v noci ze 4. na 5. června posunuli na několik hodin vý­chodním směrem. Dne 4. června za soumraku byla situace tako­vá, že admirál Fletcher při odpoledním pátrání na Yorktownu zjistil a hlásil přítomnost lodi Hirjú; pak za druhého útoku Hirjú byl Yorktown ochromen dvěma torpédovými zásahy; nakonec letouny z lodi Enterprise a Hornet vyřadily Hirjú z akce. Když se na Enterprise a Hornet navrátily letouny, rozhodl jsem se ustoupit k východu, abych se vyhnul možnosti nočního boje proti přesile, ale v noci se vrátit na západ, abychom byli na dosah le­tecké podpory z Midwaye, kdyby nás nepřítel napadl potom. Ja­ponci se skutečně v noci chystali zaútočit.