Midway

Bitva u Midwaye znamenala nesporně obrat v tichomořské válce. O tom jasně svědčí výsledky tohoto velkého námořního střetnutí. Ale proč byla tato operace plánována a jak byla vybojována, o tom nebyly z japonské strany uveřejněny žádné podrobné a přesné záznamy nebo jich bylo jen velmi málo.
To lze vysvětlit tím, že promýšlením a vypracováním operačních plánů byly výlučně pověřeny velitelství Spojeného loďstva a námořní generální štáb v Tokiu. Admirál Jamamoto si nepřál, aby velitelé loďstev, kteří byli plně zaměstnáni operacemi první fáze v mnoha vzdálených prostorech, byli obtěžováni jinými záležitostmi.
Já jsem tehdy velel Druhému loďstvu a zároveň jsem byl zástupcem vrchního velitele Spojeného loďstva, jehož funkci bych převzal v případě, kdyby ji admirál Jamamoto nemohl vykonávat. Ani já jsem však nebyl konzultován o plánech midwayské operace a dověděl jsem se o nich teprve tehdy, když byly dokončeny operace na jihu. Když jsem se 17. dubna 1942, den před Doolittlovým leteckým přepadem, vrátil do Jokosuky, byly už plány hotové, bylo o nich rozhodnuto a nedalo se na nich nic měnit.
My jsme se snažili tyto plány uskutečnit a utrpěli jsme porážku — porážku tak rozhodnou a těžkou, že podrobnosti o ní, stejně jako plány, zůstaly pečlivě střeženým tajemstvím, omezeným i uvnitř japonského válečného námořnictva na malý okruh lidí. Výsledkem toho je, že ještě dnes je i mezi nejvyššími bývalými námořními důstojníky málo těch, kdo jsou s podrobnostmi této operace obeznámeni.
Teprve tato kniha říká plnou pravdu. Nemohu k ní nic dodat a ani bych si nepřál k ní cokoli dodávat.