Midway

Řídící stanoviště letové paluby, kde jsem seděl, bylo na levé straně části lodi. Přímo před ním se zvedal „ostrov",3) v němž byl umístěn velitelský můstek a ústřední bojové velitelské stanoviště — nervové centrum lodi. V této chvíli byli všichni vyšší důstojníci operačního svazu i s kapitánem lodi Akagi a jeho štábem shromážděni na velitelském můstku, neboť služební řád vyžadoval, aby při plavbě úzkou soutěskou byl každý na svém stanovišti.
Sotva vrchní spojař skončil vyhlašování rozkazu, byly na malý signální stožár přímo nad řídícím stanovištěm letové paluby rychle vytaženy čtyři vlajky. První z nich označovala plavební sestavu. Jelikož jsme už úžinou propluli, usoudil jsem, aniž jsem viděl ostatní tři vlajky, že se všem lodím nařizuje zařadit se do normální plavební sestavy.
Nad signálními vlajkami se třepotala vlajka velitele útočného svazu. Zamyslel jsem se nad tím, jakou důležitost přikládají námořníci takovým symbolům. Každý námořní důstojník sní o tom, že jednoho dne bude na některé lodi vlát i jeho vlajka. V japonském válečném námořnictvu bylo tehdy téměř sto takových vlajek a čtyři z nich vlály na lodích našeho svazu.
Náhle se rozezvučely lodní tlampače: „Proplutí úžinou dokončeno. Uklidit nářadí. Obnovit normální stav pohotovosti!" Námořníci v bílých a khaki pracovních oděvech začali vystupovat na letovou palubu, aby se pokochali posledním pohledem na vzdalující se pobřeží. Asi dvacet spojařů, jimž právě končila směna, si na palubě svléklo košile a začalo cvičit.
Fregatní kapitán Minoru Genda, operační důstojník 1. leteckého loďstva, sestoupil s můstku a přišel ke mně. Byl to můj spolužák z Námořní akademie, letec jako já, dlouho jsme už spolu kamarádili. Posadil se vedle mne na skládací židli, zapálil si cigaretu a řekl: „Slyšel jsem, žes byl nemocný, když jsme byli v Kagošimě. Už je to v pořádku?"^
„Ne docela," odpověděl jsem. „Žaludek mě pořád ještě občas zlobí."„A co ti chybí?"
„Inu, na základně mě poslali do vojenské nemocnice k vyšetření a doktoři asi usoudili, že to jsou vředy. Nakonec mi řekli, abych nechal na čas pití. Je to od nich surové!"
„Aha," zasmál se Genda. „Proto jsi tedy na základně sekal dobrotu."
„To je pravda," doznal jsem, „a pořád se ještě necítím docela fit, ale moji letci jsou v dobré kondici. Na výcvik moc času neměli, ale jsou připraveni a důvěřují si. Měls asi také co dělat s přípravami na vyplutí."