Midway

Další problémy

2009-10-27T00:09:00.000-07:00

O tomto nepříznivém vývoji byl okamžitě informován admirál Jamamoto na vlajkové lodi. Selhání operace „K" znamenalo, že nebude možno zjistit, jaké nepřátelské síly jsou teď v Pearl Har-boru. Velitelství Spojeného loďstva přesto stále ještě doufalo, že rozhodnou-li se nepřátelské lodi ze základny vyplout, aby čelily midwayské invazi, pak ponorkový kordon, který měl do 2. června zřídit viceadmirál Komacu mezi Havají a Midwayí, na to včas upozorní a poskytne též informace o síle nepřátelského loďstva.
1. června plul Jamamotův svaz stále ještě pásmem pošmourného nepříznivého počasí, třebaže už nepršelo. Nízké mraky omezovaly viditelnost tak, že z velitelského můstku vlajkové lodi se daly jen stěží rozpoznat matné obrysy zajišťovacích torpédobor-ců, ač byly vzdáleny pouhých 1 500 metrů. Nastal čas, kdy se hlavní svaz měl setkat s cisternovými loďmi ') Byly to pravděpodobně hydroplánové lodi Thornton a Ballard, které měly u útesu Francouzské fregaty stálé kotviště. (Pozn. red.) a načerpat pohonné hmoty. Na stanoveném místě však lodi nebyly a z Šókó vzlétly letouny, aby se po nich rozhlédly. Pátrání zůstalo bezvýsledné pro špatnou viditelnost, ale v té chvíli oznámily cisternové lodi své souřadnice na Jamato rádiem, a setkání tak bylo umožněno. Jelikož tím ale bylo porušeno rádiové mlčení, bylo třeba předpokládat, že nepřítel teď přesně ví, kam doplul hlavní svaz. V průběhu dne se objevovalo stále více náznaků, že už nepřítel o japonském postupu na Midway ví nebo jej alespoň tuší. Rádiový odposlech zjistil nápadný růst počtu depeší odesílaných z Havaje a ze 180 depeší, které zachytil, bylo 72 „naléhavých", což svědčilo o neobvykle napjaté situaci. Když pak japonský hlídkový letoun, který vzlétl z Wotje, se 500 mil severoseverovýchodně od ostrova náhodou setkal s americkým hydroplánem, přičemž došlo ke krátké kulometné přestřelce, dalo se z toho vyvodit, že nepřítel rozšířil oblast, v níž hlídkovaly letouny z Midwaye, na sedmisetmílový okruh. Dále došla hlášení, že byly spatřeny nepřátelské ponorky asi 500 mil na severovýchod a severoseverovýchod od ostrova Wake, z čehož se dalo téměř s určitostí vyvodit, že americké ponorky vytvořily hlídkovou linii asi 600 mil na jihozápad od Midwaye.

Operace K

2008-02-01T07:57:00.000-08:00

Špatné počasí přetrvávalo ve středním Tichomoří i 31. května. Nejen Jamamotův a Kondův svaz, ale i letadlové lodi vice-admirála Naguma, které byly o několik set mil dále na východ, narážely na silný vítr a občasný déšť. Mezitím odposlouchávací rádiová jednotka na Jamatu zjistila další známky nepřátelské činnosti, zejména letounů a ponorek v okolí Havajských i Aleut-ských ostrovů. Admirál Jamamoto a jeho štáb se domnívali, že činnost kolem Havaje by mohla znamenat, že nepřátelský svaz se připravuje k vyplutí, a dychtivě očekávali hlášení z létacích člunů, jež byly toho dne nad Havaj vyslány. Dva létací čluny typu 2, jimž byl svěřen tento úkol, označovaný jako druhá operace „K", se podle pokynů přesunuly na Wotje, odkud měly vzlétnout 30. května ve 24.00 (tokijský čas), aby se dostaly k Francouzské fregatě ve 14.30 (17.30 místního času), krátce před západem slunce; tam měly načerpat z ponorek pohonné hmoty a za půldruhé hodiny znovu vzlétnout k Havaji. Jestliže by vše probíhalo podle plánu, měly se dostat nad Havaj ve 20.45 (1. května v 15.30 místního času). Po dokončení průzkumu měly letět bez přistání zpět k Wotje, kam měly dorazit 1. června asi v 9.20 (tokijský čas). Velitel 6. loďstva viceadmirál Komasu určil pro tuto operaci šest ponorek. Tři z nich měly dovézt pohonné hmoty k útesu Francouzské fregaty pro hydroplány, další měla zaujmout místo asi 550 mil od Francouzské fregaty ve směru k Wotje a vést zde rádiovou rozvědku, pátá měla křižovat blízko mysu Keyhole na ostrově Havaj jako záchranná loď pro případ nehody a šestá měla operovat asi 80 mil jihozápadně od Oahu jako hlídková a pozorovací povětrnostní loď. Pečlivě vypracovaný plán se však zhroutil. Dne 30. května jedna ze zásobovacích ponorek 1-123 připlula k Francouzské fregatě a k svému nepříjemnému překvapení zjistila, že tam kotví dvě nepřátelské lodi.1) Z ponorky byla vyslána naléhavá rádiová depeše na základnu v Kvadžaleinu s poznámkou, že asi nebude možné dodat hydroplánům u Francouzské fregaty pohonné hmoty. Viceadmirál Goto, velitel 24. letecké flotily v Kvadžaleinu, jenž byl pověřen řízením druhé operace „K", oďložil proto operaci o 24 hodin a nařídil ponorce 1-123, aby vyčkávala na místě, zda nepřátelské lodi neodplují. Tato slabá naděje byla však zmařena příštího dne, když 1-123 hlásila, že spatřila blízko ostrova dva nepřátelské hydroplány. Teď už bylo jasné, že nepřítel ostrova používá jako hydroplánové základny, a nezbývalo než operaci „K" zrušit.

Události z 30.-31. května

2008-01-11T06:56:00.000-08:00

Večer 29. května zastihl všechny složky japonského operačního svazu, jak pospíchají za svými cíli, bez jediné závady, nepočítáme-li mlhu, která stále trápila Kakutův svaz. Ale 30. května se začalo zhoršovat počasí i v oné části středního Tichomoří, kterou nyní brázdil Jamamotův a Kondův svaz. Jamamotův svaz se odpoledne dostal do prudkého deště a stále silnějšího větru, vlny se často převalovaly přes přídě torpédoborců a křižníků, orientace byla ztížena. Rychlost byla snížena na 14 uzlů, neplulo se klikatě. Ale nejen počasí bylo nepříznivé. Radisté na vlajkové lodi, kteří pečlivě sledovali nepřátelskou rádiovou činnost, zachytili dlouhou naléhavou depeši vyslanou z nepřátelské ponorky z místa přímo před japonskou transportní skupinou.
Depeše byla vyslána na Midway. Byla kódovaná, rozluštit jsme ji nedokázali, ale mohli jsme z ní vyvodit, že transportní skupina byla zpozorována. Jestliže ano, pak by nepřítel logicky dospěl k závěru, že transportní lodi plují téměř jistě k Midwayi, aby se tam pokusily o invazi, neboť o tak velkém konvoji plujícím na východoseverovýchod od Saipanu by se sotva mohl domnívat, že jenom veze zásoby na ostrov Wake. Štábním důstojníkům admirála Jamamota to však nezpůsobilo velké starosti. Sebevědomě tvrdili, že uhodl-li nepřítel náš záměr a postaví-li se svým loďstvem na odpor invazi, bude dosaženo hlavního japonského cíle — vylákat nepřátelské lodi, aby mohly být zničeny v rozhodném střetnutí.

Problémy velení

2007-10-20T03:15:00.000-07:00

Při řízení operací už neprojevoval iniciativu, a když se vypra¬covávaly plány, velmi často jen schvaloval doporučení svého štábu. Fregatní kapitán Genda, jeho operační důstojník, mi kdysi řekl: „Kdykoli vypracuji plán, vždy ho téměř bez rozmyšlení schválí. Dalo by se říci, že mi to práci usnadňuje. Ale není tomu tak. Naopak, je to znepokojivý pocit, když jsou mé plány schvalovány bez kontroly shora a pak vydávány jako formální rozkazy. Mám dost sebevědomí, ale ne tolik, abych si neuvědomoval, že každý může udělat chybu. Někdy si nevím rady, jak nějaký důležitý problém vyřešit, a když si uvědomím, že jediným škrtem pera mohu změnit osudy národa, jímá mě hrůza.
Kdyby mým velitelem byl někdo jako kontradmirál Oniši nebo kontradmirál Jamaguči, byly by mé plány důkladně zkoumány ze všech hledisek a byly by mi vráceny s poznámkami a připomínkami. Měl bych pak větší pocit jistoty a volnosti, mohl bych předkládat i extrémní návrhy." Věděl jsem přesně, co měl Genda na mysli, a plně jsem ho chápal. V japonském námořnictvu byl tento neduh velmi rozšířen. Námořní velitelé měli vůbec sklon přenechávat všechny podrobnosti štábům a sami se všemi akcemi zabývali jen v hlavních rysech. Při provádění operací se tak osobnost velitele projevovala velmi zřídka. Tento sklon k přílišnému spoléhání na štáb byl ještě posilován systémem povyšování v japonském námořnictvu, podle něhož důstojník, jenž se podle služebního stáří měl stát velitelem některého útvaru, se také velitelem stal, i když k tomu neměl předpoklady. Jmenování Naguma, jenž byl odborníkem na boj torpédoborců, velitelem 1. leteckého lodstva, tu bylo příkladem. Spoléhalo se na to, že velitelovy nedostatky v některých oborech nebudou vadit, jestliže budou ve štábu příslušní specialisté. Výsledek byl přirozeně ten, že nadměrně vzrostl vliv štábních důstojníků. To však neznamenalo, že by si štábní důstojníci přivlastňovali pravomoc svých nadřízených. Konečná odpovědnost za každou operaci spočívala vždy na veliteli a každá akce směla být podniknuta jen na základě jeho rozhodnutí. Ani Nagumo, ačkoli byl příliš pasivní, nepřenechával svým podřízeným vše. Stávalo se, že jejich rad nedbal a o postupu rozhodl sám.

Změny

2007-09-28T00:14:00.000-07:00

Tehdy se v námořnictvu prudce vzmáhalo hnutí za vypovězení omezovací Washingtonské námořní smlouvy. Podle našeho názoru zaujímaly ústřední orgány příliš ustrašené stanovisko a ka¬pitán Nagumo vedl proti nim aktivní kampaň. Pilně navštěvoval velitele jiných lodí a získával je pro společné prosazování požadavku, aby smlouva byla brzy vypovězena. Dosáhl toho, že bylo vypracováno příslušné doporučení, a když je mnoho důstojníků podepsalo, bylo prostřednictvím velitelství odevzdáno centrálním úřadům jako názor celého loďstva. To se zamlouvalo zejména mladým důstojníkům, kteří byli vždy pro pevnou politiku, ať byla jakákoli. Na základě svých tehdejších dojmů jsem byl přesvědčen, že kapitán Nagumo se stane velkým námořním velitelem.
Od té doby jsem se s ním nesešel až do roku 1941, kdy už byl Nagumo viceadmirálem a velel 1. leteckému loďstvu. Já byl přidělen jako velitel letky na letadlovou loď Akagi. Mezitím Nagumova prestiž po celá léta vzrůstala, zejména když velel 1. eskadře torpédoborců jako kontradmirál. Když jsem se opět dostal pod jeho velení, připomněl jsem si dobu před sedmi lety a byl jsem rád, že jsem znovu příslušníkem jeho svazku.
Velmi brzy jsem si však všiml, že se Nagumo změnil, a začal jsem pociťovat zklamání nad jeho zjevným konzervatismem a pasivitou. Snad to bylo tím, že teď velel letecké složce, což nebyla jeho specialita. Osobně byl stejně přívětivý a sympatický jako dříve, ale zdálo se, jako by ho opustila bojovnost: a bez bojovného ducha už nemohl být vynikajícím námořním velitelem. Zdálo se teď, že se nevymyká průměru, a náhle jsem si uvědomil, jak zestárl.

Nagumo

2007-08-28T15:20:00.000-07:00

Naguma jsem poznal už v roce 1933. Měl jsem tehdy hodnost poručíka a byl jsem leteckým důstojníkem těžkého křižníku Mája, přiděleného k 4. divizi křižníku 2. loďstva. Vlajkovou lodí divize byla Čókai, dále k ní patřily křižník Takao a Atago - nejmodernější japonské těžké křižníky. Nagumo byl tehdy velitelem křižníku Takao.
Ve své funkci jsem se dostal často do styku s námořním kapitánem Nagumem, schopným, inteligentním a energickým důstojníkem, jenž byl považován za jednoho z nejlepších mezi mnoha schopnými veliteli našeho loďstva. Patřil do skupiny, kterou námořní důstojníci označovali jako „červenocihlovou". To znamenalo, že sloužil jistou dobu na ministerstvu námořnictva. Podivné označení vzniklo z toho, že ministerstvo bylo v červené cihlové budově. Sloužil též v námořním generálním štábu, ve štábu Spojeného loďstva a jako instruktor v Námořní válečné škole. Velitelem těžkého křižníku se stal na základě normálního služebního postupu až k vlajkové hodnosti. Příštího roku dostal bitevní loď a pak se stal velitelem eskadry torpédoborců. V tehdejší taktické organizaci Spojeného loďstva tvořilo Druhé loďstvo předvoj. Proto se při našem výcviku kladl důraz zejména na torpédové útoky a noční střetnutí. Kapitán Nagumo, znalec torpédového boje, byl pravým mužem na pravém místě. Já, jako mladý důstojník, jehož úkolem bylo pouze létat, jsem na něho pohlížel s pocitem úcty a obdivoval jsem, jak skvěle plní náročné úkoly. Imponoval mi všemi aspekty své velitelské činnosti. Jeho výklady při hoďnocení cvičení byly vždy logické a poučné, jeho mimořádné schopnosti se projevovaly při každé příležitosti. Byl otevřené povahy, vlídný a ohleduplný, vždy ochotný pomáhat mladším důstojníkům. Vysoce jsme si ho vážili a plně jsme mu důvěřovali.

Alespoň nějaké dobré zprávy

2007-07-29T21:11:00.000-07:00

Asi si nešlo nevšimnout, že od jisté doby se zde přestalo cokoliv přidávat. Není to z důvodu mé lenosti, ale prostě jsme přišel o oscanované předlohy. Nicméně, podařilo se mi v jiné knihovně též najít originál, takže až se mi povede i vypůjčit, tak budu pokračovat. Ono je to velmi zajímavé čtivo. Hlavně mi přijde, že jak na straně spojenců, tak i japonců byla válka vlastně jen řada navazujících trapasů a přehmatů.

Sestava lodí

2007-07-13T08:33:00.000-07:00

Když hlavní svaz vyplul na otevřené moře, změnil plavební tvar tak, že bitevní lodi vytvořily dva rovnoběžné proudy, na¬pravo pluly Jamato, Nagato a Mucu, nalevo Ise, Hjúga, Fusó a Jamaširo. Mezi oběma proudy plula lehká letadlová loď Hóšó, z níž startovaly a na níž opět přistávaly protiponorkové hlídkové letouny. Lehký křižník Sendai s dvaceti torpédoborci vytvořil kolem skupiny bitevních lodí ve vzdálenosti 1 500 metrů kruhovou ochranu. Lehké křižníky Kitakami a Ói, plující 10 000 metrů od sebe, tvořily zadní zajištění proti nepřátelským ponorkám. Lodi pluly rychlostí 18 uzlů sice směrem jihovýchodním, avšak klikatým kursem, který prudce měnily každých pět až de¬set minut. Když jsem tak ležel na lodním nemocničním lůžku a zotavoval se po operaci, přemýšlel jsem přirozeně o kritickém významu oné operace, k níž se chystalo naše loďstvo. Především jsem uvažoval o těžkém břemeni odpovědnosti, jež spočívalo na bed¬rech našeho velitele viceadmirála Naguma, jehož svaz byl v čele útoku. Bude na výši svého úkolu?

Bungo

2007-06-03T20:41:00.000-07:00

Skupina bitevních lodí opouštěla domácí vody poprvé po pěti měsících. V průběhu všech operací první fáze v jižní oblasti zůstávala ve Vnitřním moři a pilně cvičila, aby byla připravena na svou vytouženou hlavní úlohu v očekávané rozhodné bitvě s americkým loďstvem. Důstojníci i mužstvo těchto velkých válečných korábů byli stále přesvěďčeni, že jim v bitvě dopomůže mohutná palebná síla k vítězství. Teď byla konečně před nimi vyhlídka, že dostanou příležitost to dokázat. Morálka byla proto mimořádně vysoká. Bojová síla svazu byla větší než kdy dříve, neboť byl posílen o bitevní loď Jamato, která vyplouvala na svou první plavbu s nejtěžšími děly, jaká kdy vody nesly. Když se hlavní svaz blížil k průlivu Bungo, torpédoborce, které hlídkovaly před průlivem, náhle ohlásily, že zpozorovaly dvě nepřátelské ponorky. Rádiový odposlech rovněž hlásil, že ve vodách u japonských ostrovů se pohybuje šest nepřátelských ponorek a že další čtyři se pohybují severně od ostrova Wake. Okamžitě byly zesíleny protiponorkové akce hladinových jednotek a letounů z námořní základny v Kure a všem lodím Kondova a Jamamotova svazu byl nařízen protiponorkový bojový poplach. Oba svazky však propluly nebezpečnou oblastí bez nehody.

Sestavy lodí

2007-05-09T05:37:00.000-07:00

Mezitím ostatní svazy rovněž vyplouvaly podle plánu. Z Ominata vypluly 28. května Hosógajovy hlavní síly severního svazu a svazky určené pro invazi na Attu a Kisku. Daleko na jihu vypluly téhož večera transportní lodi s midwayskými výsadkovými jednotkami, doprovázené vlajkovou lodí kontradmirála Tanaky, lehkým křižníkem Džincu, 12 torpédoborci, hydroplánovou lodí Čitose, plovoucí základnou Kamikava Maru a dalšími jednotkami. Aby byly oklamány nepřátelské ponorky, které by snad v okolí číhaly, plul invazní konvoj nejprve západním směrem, obeplul z jihu ostrov Tinian, a teprve pak se vydal na východ. Kontradmirál Kurita s podpůrnou skupinou těžkých křižníků vyplul skoro současně z Guamu a plul téměř rovnoběžně s invazním konvojem asi 40 mil jihozápadně od něho. Poslední vypluly hlavní síly midwayského invazního svazu pod velením viceadmirála Konda a hlavní svaz, jemuž přímo velel admirál Jamamoto. Kondovy lodi začaly vyplouvat z Haširadžimy časně ráno 29. května. V čele plul lehký křižník Jura se sedmi torpédoborci 4. eskadry torpédoborců, pak následovala 4. divize křižníků (Atago, Cókai), 5. divize (Mjóko, Haguro), 3. divize bitevních lodí bez svého 2. oddílu (Hiei, Kongo), lehká letadlová loď Zuihó a jeden torpédoborec. Velitelská vlajka viceadmirála Konda vlála na těžkém křižníků Atago. Když lodi propluly průlivem Bungo, vydaly se na východ. Admirál Jamamoto s hlavním svazem, složeným z 32 lodí, vyplul těsně za Kondovým svazem. Vpředu plul lehký křižník Sendai s 20 torpédoborci pod velením velitele 3. eskadry torpédoborců kontradmirála Šintara Hašimota, následovala 9. divizx křižníků (lehké křižníky Kitakami a Ói) jíž velel kontradmirál Fukudži Kiši, dále 1. divize bitevních lodí (Jamato, Nagato, Mucu) pod přímým velením admirála Jamamota a 2. divize bitevních lodí (Ise, Hjúga, Fusó, Jamaširo), jíž velel viceadmirál To-kasu. Formaci uzavírala lehká letadlová loď Hóšó a jeden torpédoborec.

400 mil na jih od Tokia

2007-05-08T18:20:00.000-07:00

Příštího dne, 27. května ráno, vyplul z Haširadžimské zátoky Nagumův svaz. Jak už bylo vylíčeno v úvodní kapitole, proplulo 21 lodí svazu průlivem Bungo asi v poledne a ještě před večerem byly už daleko v Pacifiku, mířily na jihovýchod v předem stanovené plavební formaci. Nebylo náznaku, že by nás byly zpozorovaly nepřátelské ponorky, a tak jsem uléhal ke spánku s příjemným vědomím, že vše probíhá příznivě. Ale tato moje osobní blaženost neměla dlouhého trvání. Sotva jsem usnul, probudila mě prudká bolest břicha. Rychle byl povolán vrchní lékař, fregatní kapitán Tamai, jenž po krátkém vyšetření oznámil, že to je zánět slepého střeva a že mě musí okamžitě operovat. To byla hrozná rána: znamenalo to, že budu bezmocným divákem vzrušujících událostí, které teď nastanou. Zeptal jsem se, jestli by mě Tamai nemohl léčit tak, abych to ještě dvacet dní vydržel bez operace, ale on trval na svém. Fregatní kapitán Genda se k němu připojil a naléhal na mne, abych uposlechl lékařovy rady. Slepé střevo mi bylo téže noci vyoperováno, Akagi dále pospíchala ke svému cíli, a já se příštího dne odpoledne probudil na nemocničním lůžku. Prudkou bolest z minulé noci teď vystřídal tupý pocit tlaku po operaci. Ošetřovatel, který se přišel podívat, jak se mi vede, mi řekl, že jsme v poledne byli asi 430 mil na jih od Tokia a že teď plujeme na východ.

Jednotky vyplouvají

2007-05-04T12:51:00.000-07:00

K zahájení midwayské operace bylo teď vše připraveno. Na všech třech výchozích bodech — u Óminata na severu Honšú, u Haširadžimy v západní části Vnitřního moře a u Saipanu a Guamu v Marianách — byly jednotky připraveny vyrazit ke svým cílům. První vyplul kontradmirál Kakudži Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, jenž tvořil aleutský směr útoku. S velitelskou vlajkou vztyčenou na lehké letadlové lodi Rjúdžó vyplul Kakuta se svými loďmi z přístavu Óminato v poledne 26. května, proplul úžinou Cugaru a brázdil východním směrem severní Tichomoří. Téhož dne pozdě večer narazil svaz na hustou a zdánlivě nekonečnou mlhu, která ztěžovala udržování formace, neboť ani jediná loď nebyla vybavena radarem a bylo nařízeno přísné rádiové mlčení. Ani tak ale nebyla mlha zcela nevítána, neboť zmírňovala nebezpečí, že lodi budou zpozorovány nepřátelskými ponorkami, o nichž se vědělo, že číhají ve vodách východně od Hokkaidó. Za to byli důstojníci a muži vděčni, ale toužebně si přáli, aby se mlha rozplynula do 4. června, kdy měly letadlové lodi napadnout Dutch Harbor.

Saké

2007-04-11T02:34:00.000-07:00

Dne 25. května po návratu do Haširadžimské zátoky byly midwayské a aleutské operace znovu prověřeny velitelskoštáb-ním cvičením na plastickém stole na vlajkové lodi Jamato. Shromáždění velitelé a štábní důstojníci též vyslechli podrobnou zprávu o bitvě v Korálovém moři. Přednesl ji viceadmirál Taka-gi, jenž v tomto střetnutí japonským silám velel. A teď už bylo vše připraveno k velkému tažení. Velitelé a štábní důstojníci jednotek shromážděných u Haširadžimy se sešli na palubě vlajkové lodi a spolu s admirálem Jamamotou připili na úspěch chystané operace a na zdraví Jeho císařského Veličenstva, které jim k tomu účelu milostivě věnovalo zvláštní příděl saké.

Poslední přípravy

2007-04-03T16:44:00.000-07:00

Dne 20. května vyplula též z Jokosuky a z Kure transportní skupina s midwayskými výsadkovými jednotkami armádních a námořních sil. Transportní lodi pluly k shromaždišti u Saipanu a připluly tam 24. května. Kontradmirál Takeo Kurita mezitím připlul se zajišťovacím svazkem těžkých křižníků k nedalekému Guamu, aby byl připraven zabezpečit plavbu invazních konvojů k Midwayi. Po 20. květnu začaly též ze západní části Vnitřního moře vyplouvat různé jednotky severního svazu viceadmirála Hosógaji směrem k Óminatu, výchozímu bodu aleutské invaze. Mohutné bojové síly se postupně dostávaly do pohybu. Jednotky, které měly plout z Vnitřního moře přímo do bojové oblasti, měly ještě týden času. Admirál Jamamoto rozhodl, že se tento čas nesmí promarnit, a tak 21. května hlavní svaz, Kon-dův svaz a Nagumův první úderný svaz letadlových lodí vypluly průlivem Bungo na otevřené moře a dva dny prováděly námořní manévry — největší od počátku války a poslední, jež císařské námořnictvo na širém moři uspořádalo.

Kde je nepřátelské loďstvo

2007-03-31T03:49:00.000-07:00

To byly všechny nepřátelské letadlové lodi kromě nově postavených doprovodných letadlových lodí, z nichž některé, jak jsme se domnívali, mohly na Havaji být. Ty však byly pomalejší, a proto se nepředpokládalo, že by zvětšily účinnou nepřátelskou bojovou sílu v námořním střetnutí. S odhadem z 20. května byly v rozporu některé náznaky, z nichž se dalo soudit, že můžeme nepřítele zastihnout s méně než dvěma nebo třemi letadlovými loďmi, o nichž velitelství Spojeného loďstva předpokládalo, že budou v havajském prostoru připraveny čelit japonské invazi na Midway. Dne 18. května zpozoroval hlídkový letoun jihomořského svazu nepřátelský operační svaz s dvěma letadlovými loďmi východně od Salomou-nových ostrovů, z čehož se dalo soudit, že Hornet a Enterprise znovu vypluly z Pearl Harboru a působí v jihozápadním Tichomoří. To se zdály potvrzovat výsledky i rádiového odposlechu, který naznačoval přítomnost nepřátelských letadlových lodí jižně od Šalomounových ostrovů, a rovněž krátce nato ohlášený úder nepřátelských letadlových lodí na Tulagi.2) Kdyby nepřátelské lodi stále křižovaly v prostoru Šalomounových ostrovů, bylo pravděpodobné, že u Havajských ostrovů nemají Američané vůbec žádné letadlové lodi, které by mohli vyslat proti mid-wayskému invaznímu svazu. Invaze by pak byla snadná, ale byla by zmařena naděje, že se podaří vylákat nepřátelské loďstvo k rozhodné bitvě.

2) Letadlové lodi. které japonské hlídkové letouny spatřily 18. května na východ od Šaiomounových ostrovů, byly skutečně Enterprise a Hornet, které spěšně vypluly z Pearl Harboru na podporu 17. operačního svazu v bojích v Koráiovém moři. Mezitím se však opět vrátily na naléhavý rozkaz do Pearl Harboru a další japonské dohady, že snad stále působí v blízkosti Šalomounových ostrovů, byly nepodložené. (Pozn. red.)

U havaje

2007-03-25T17:46:00.000-07:00

Havajský prostor: Asi 60 létacích člunů, 120 armádních bom-bardérů a 200 stíhaček námořnictva a armády; námořní bojová síla: dvě nebo tři letadlové lodi, dvě nebo tři doprovodné letadlové lodi, čtyři nebo pět těžkých křižníků, tři nebo čtyři lehké křižníky, asi 30 torpédoborců a 25 ponorek. Aleutský prostor: Žádné nepřátelské námořní nebo letecké síly nebo důležité vojenské objekty kromě Dutch Harboru.
Tento odhad byl doplněn hlášením japonské zpravodajské služby, že obranu ostrova obstarává asi 750 příslušníků námořní pěchoty s plnými stavy pobřežního i protiletadlového délostřelectva. Dále se předpokládalo, že letecké síly umístěné na ostrově by mohly být rychle doplněny z Havaje a možná i zdvojnásobeny, jakmile se Američané dovědí o japonském záměru ostrov napadnout. Zpravodajská hlášení naznačovala, že nepřátelské hydroplány pravidelně ve dne v noci hlídkují na polokruhu západně od Midwaye do vzdálenosti 600 mil. Pokud jde o počet nepřátelských letadlových lodí na Havajských ostrovech, byl odhad Spojeného loďstva založen převážně na předpokladu, že Hornet a Enterprise, o nichž se vědělo, že se zúčastnily 18. dubna útoku na Tokio, byly teď zpět v Pearl Harboru. Eventuální třetí letadlová loď byla přidána pro případ, že jedna ze dvou letadlových lodí, o nichž se soudilo, že byly potopeny v bitvě v Korálovém moři, byla snad jen poškozena a dokázala se vrátit na Havaj, nebo že je v havajském prostoru Wasp, o jehož pohybech se nic nevědělo. O Rangeru se s jistotou předpokládalo, že je v Atlantském oceánu. O Lexingtonu (ve skutečnosti šlo o Saratogu) se předpokládalo, že jej potopila japonská ponorka nedaleko Havaje v lednu 1942, ale později došly zprávy, že se vrátil k západnímu pobřeží Spojených států a je tam opravován.

Odhad nepřátel

2007-03-24T13:15:00.000-07:00

18. května přišel na vlajkovou loď se svým štábem plukovník Kjonao Ičiki, velitel odřadu pozemních vojsk, který se měl zúčastnit midwayského výsadku, aby se obeznámili s operačním plánem a projednali jej s admirálem Jamamotem. Tím byla v podstatě dokončena instruktáž všech zúčastněných složek a Jamato se 19. května vrátila do Haširadžimy ke konečným přípravám na vyplutí. Příštího dne admirál Jamamoto vydal rozkaz, jenž definitivně stanovil taktické uskupení jednotek, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole. Rozkaz též obsahoval tento odhad nepřátelských sil v midwayském, havajském a aleutském prostoru: Midwayský prostor: Asi 24 hlídkových létacích člunů, 12 armádních bombardérů a 20 stíhaček. Několik strážních člunů hlídkujících v okolí Midwaye a ponorky působící zřejmě na západ od ostrova.1)

') Skutečný stav amerických obranných sil v midwayské oblasti je uveden v kapitole 8. části 1: Situace a přípravy Američanů. (Pozn. red.)

Poslední přípravy

2007-03-17T07:49:00.000-07:00

Když bylo na palubě vlajkové lodi dokončeno velitelskoštábní cvičení a štábní konference, probíhající v prvním květnovém týdnu, zvedla Jamato kotvy a vyplula z Haširadžimy do Kure, aby tam naložila zásoby a provedla menší opravy. Přístav této námořní základny překypoval horečnou činností. Lodi připlouvaly a odplouvaly v nekonečném proudu a zásobovací malé čluny se ustavičně hemžily mezi pobřežím a válečnými loďmi kotvícími v přístavu. Jelikož se už kvapem blížilo léto, bylo nápadné, že na Rjúdió a Diunjo, dvě letadlové lodi přidělené severnímu svazu viceadmirála Hosógaji, se nakládala spousta těžkých zimních oděvů a výstroje. Každý člen posádky a pracovník na základně si mohl snadno domyslet, že některé lodi poplují do severních vod. (na obrázku loď Jamato, ve své době nejsilnější bitevní loď na světě, její hlavní děla střílela granáty o váze skoro 1500 kg na vzdálenost 41 kilometrů.)

„Vítězství" v Korálovém moři

2007-03-14T01:29:00.000-07:00

„Vítězství" v Korálovém moři mělo tedy dalekosáhlé důsledky pro midwayskou operaci. Vyřazení Zuikaku a Šókaku připravilo Nagumův svaz o třetinu letecké úderné síly — a možná, že právě to byl onen jazýček na váze, jenž rozhodl mezi vítězstvím a porážkou.
Přestože takto nečekaně z midwayského svazu vypadla 5. divize letadlových lodí, pohlíželo velitelství Spojeného loďstva a s ním Nagumův svaz na chystanou operaci s nezmenšeným optimismem. Jelikož se soudilo, že obě americké letadlové lodi zúčastněné na střetnutí v Korálovém moři byly potopeny, vypadal poměr sil letadlových lodí určených pro Midway stále pro Japonsko velmi výhodně. Nagumův svaz měl k dispozici čtyři letadlové lodi osvědčené v bojích, Akagi, Kagu, Sórjú a Hirjú, a byl nezvratně přesvědčen, že je schopen rozdrtit jakékoli nepřátelské loďstvo, které by proti němu mohlo být vysláno. I námořní generální štáb, ačkoli původně označoval midwayskou akci za příliš riskantní, neprojevoval teď o výsledek akce obavy. Pozdější události ovšem ukázaly, že všechny tyto výpočty byly chybné. Letadlová loď Yorktown nebyla v Korálovém moři potopena a nebyla ani tak těžce poškozena, aby se nemohla zúčastnit příští bitvy. Teprve po válce se Japonci dověděli, že letadlová loď Yorktown se spěšně vrátila do Pearl Harboru, opravářské čety tam pracovaly ve dne v noci a podařilo se jim opravit loď včas, aby se mohla připojit k jeďnotkám. které měly čelit útoku na Midway. Tento výkon byl příkrým protikladem našeho laxního postoje, jenž zavinil, že ani Šókaku ani Zuikaku se nemohly midwayské operace zúčastnit.

Problémy personálu

2007-03-10T01:05:00.000-08:00

Velitelství Spojeného loďstva nechtělo porušit časový plán stanovený pro další operace, a rozhodlo se proto odsunout akci proti Port Moresby na neurčito. 5. divize letadlových lodí a 5. divize křižníků dostaly rozkaz, aby se okamžitě vrátily do Japonska a připravovaly se k útoku na Midway. Dne 17. května Šókaku připlula na základnu v Kure a získala tu nezáviděníhodný primát, že byla nejhůře poškozenou japonskou válečnou lodí, která se na základně od začátku války objevila. Skutečnost, že pouhé tři zásahy středních pum znemožnily veškerou leteckou činnost, byla velmi názorným důkazem zranitelnosti letadlových lodí. Podrobná prohlídka ukázala, že potrvá nejméně měsíc, než budou provedeny všechny opravy, což znamenalo, že se Šókaku nebude moci zúčastnit midwayské operace. Vlajková loď .5. divize letadlových lodí Zuikaku, která připlula do přístavu o několik dní později, sice sama poškozena nebyla, ale brzy se ukázalo, že se rovněž nebude moci zúčastnit midwayské operace pro velké ztráty na leteckém personálu. I kdyby byly letouny a letecké posádky okamžitě doplněny, zbýval do vyplutí Nagumova svazu už jen týden, a bylo by zřejmě nemožné poskytnout novým posádkám dostatečný výcvik, aby byla letadlová loď schopna účinného boje.

Triumfální vítězství nebylo

2007-03-07T22:07:00.000-08:00

Když večer 8. května došla na velitelství Spojeného loďstva zpráva, jak se viceadmirál inouje rozhodl, byl admirál Jamamo-to velmi rozhořčen tím, že velitel 4. loďstva nevyužil výhody, kterou ráno získal v boji letadlových lodí, a zaslal mu ostře formulovaný rozkaz, aby s vyvinutím veškerého úsilí dokončil zničení nepřátelských sil. Takagi proto dostal rozkaz, aby se vrátil na jih a obnovil dotyk s nepřítelem. Když se mu však po dvoudenním úsilí nepodařilo nepřítele vypátrat, jeho svaz se 10. května v noci z prostoru střetnutí vzdálil. Japonské loďstvo vyšlo ze střetnutí v Korálovém moři s těmito ztrátami: lehká letadlová loď Šóhó, torpédoborec Kikuzuki a tři malé bojové lodi potopeny, letadlová loď Šókaku poškozena, asi 77 letounů ztraceno a 1 074 důstojníků a mužů zabito nebo zraněno. Naproti tomu nepřítel, jak se zjistilo po válce, utrpěl tyto faktické ztráty: letadlová loď Lexington, cisternová loď Neosho a torpédoborec Sims potopeny, letadlová loď Yorktown poškozena, 66 letounů ztraceno a 543 důstojníků a mužů zabito nebo zraněno. Jestliže je tedy možno výsledek bitvy v Korálovém moři považovat za japonské vítězství, pak to bylo vítězství velmi těsné; současně však musilo japonské velení odvolat invazi v Port Moresby. Rozhodně byl skutečný výsledek velmi vzdálen onomu triumfálnímu vítězství, jež japonskému národu ohlašoval rozhlas za jásavých tónů námořnického pochodu.

Japonská výhoda.. A nic z toho

2007-03-03T21:17:00.000-08:00

Mezitím byl i Takagiho svaz napaden letouny z amerických letadlových lodí. Nepřátelské letouny, které vzlétly asi v téže době jako japonské letouny útočící na Lexington a Yorktown, se objevily nad Takagiho svazem v 10.15 a útočily až do 12.20. Zuikaku se podařilo uniknout, když vplula do deštivého pásma a před nepřátelskými piloty se tak skryla, ale Šókaku zůstala vydána plné síle úderu, byla třikrát přímo zasažena pumami a letouny na ní už nemohly přistávat ani z ní vzlétat. Proto bylo nařízeno, aby Šókaku odplula a aby se její letouny uchýlily na Zuikaku. Zdálo se, že se teď výsledek bojů silně přiklonil na stranu Japonců, protože, přes ztrátu Šóhó a poškození Šókaku, Zuikaku zůstala nepoškozena, kdežto o amerických letadlových lodích se předpokládalo, že byly obě vyřazeny. Zdálo se tedy, že se Takagiho svazu naskytla skvělá příležitost pokračovat v útočných akcích a nepřítele úplně zničit. Ten den odpoledne však viceadmirál Inouje vydal náhle z Rabaulu rozkaz, aby úderný svaz akci skončil a odplul, a krátce nato vydal další rozkaz, aby invaze v Port Moresby byla odložena a aby se transportní skupina vrátila do Rabaulu. K tomuto rozhodnutí dospěl velitel 4. loďstva zřejmě na základě odhadu, že přes rozbití americké skupiny letadlových lodí nezbývá ani na japonských letadlových lodích dosti letecké síly k bojovému zajištění výsadku proti leteckým útokům z pozemních základen.

Útok

2007-03-02T18:39:00.000-08:00

Příštího dne, 8. května před svítáním, vyslal Takagi znovu plovákové letouny, aby pátraly po nepříteli, a v 8.24 došlo rádiové hlášení, že byla zpozorována skupina amerických letadlových lodí ve směru 205°, 235 mil od japonského svazu. Skupina podle hlášení sestávala ze dvou letadlových lodí a pravděpodobně bitevní lodi. Ze Zuikaku a Šókaku okamžitě vzlétla plná úderná letecká síla — přes 70 bombardovacích a torpédových letounů. V 11.20 dolétla úderná skupina nad cíl a přes prudkou protiletadlovou palbu a odpor stíhaček zahájila útok. Nálet byl vysoce účinný, ale ne tak dokonale úspěšný, jak usoudili Takagi a Hara z hlášení letců. Podle těchto hlášení japonské letouny obě nepřátelské letadlové lodi — jedna byla chybně identifikována jako Saratoga (ve skutečnosti Lexington) a druhá správně jako Yorktown — potopily a jednu bitevní loď nebo křižník poškodily. Skutečný výsledek, o němž se Japonci dověděli teprve mnohem později, byl ten, že Lexington sice nebyl za útoku potopen, ale tak těžce poškozen, že musel být opuštěn a potopen později téhož dne vlastními doprovodnými torpédoborci, kdežto Yorktown byl zasažen jedinou pumou, která sice způsobila značné škody, ale nevyřadila loď z činnosti.

Ztracená příležitost

2007-02-24T09:05:00.000-08:00

Sotva útočná skupina vzlétla, jen o chvilinku později, než se vydala k ohlášenému cílí, dostal kontradmirál Hara, jenž leteckým operacím velel, hlášení od průzkumných letounů Gotova svazu, z nichž se dalo téměř s jistotou vyvodit, že dřívější pozorovací hlášení byla mylná a že skupina nepřátelských letadlových lodí je jihovýchodně od Louisiád. Teď už ale nemohl být směr napadení změněn a vzácná příležitost zasadit nepřátelským letadlovým lodím první ránu byla ztracena.
Za tuto chybu museli Japonci těžce zaplatit, neboť zatímco letouny ze Zuikaku a Šókaku napadly Neosho a Sims, objevily letouny z nepřátelských letadlových lodí mnohem cennější cíl. Viceadmirál Inouje, jenž velel z Rabaulu všem japonským operacím, dal už transportní skupině plující k Port Moresby rozkaz, aby odplula na sever a vyčkala tam, dokud nebude odstraněna hrozba nepřátelských letadlových lodí. Při plnění tohoto rozkazu, kdy bojové zajištění poskytoval svaz kontradmirála Gota, byla skupina bojového zajištění zpozorována svazem téměř sta amerických bombardovacích a torpédových letounů a byla prudce napadena. Nepřátelské letouny se téměř výlučně soustředily na lehkou letadlovou loď Šóhó, která byla těžce zasažena a klesla ke dnu. Než mohly útočné skupiny ze Zuikaku a Šókaku znovu vzlétnout, schylovalo se už k večeru a kontradmirál Hara považoval za příliš riskantní vyslat znovu plnou sílu proti nepřátelským letadlovým lodím, jelikož piloti by se museli vracet a přistávat potmě. Přesto chtěl udeřit co nejrychleji, a proto se rozhodl vyslat za soumraku do útoku jenom část letounů s vybranými posádkami vycvičenými v nočních akcích. To vše se udalo v dopoledních hodinách 7. května a ještě téhož dne odpoledne vzlétla skupina 27 bombardovacích a torpédových letounů směrem k předpokládaným nepřátelským lodím. Nepřátelské letadlové lodi však nejen nevypátrala, nýbrž narazila dokonce na protivníkovu stíhací hlídku a ve vzdušných soubojích několik letounů ztratila. Zbývající letouny se vrátily a za zpátečního letu přelétly přímo nad nepřátelskými letadlovými loďmi, ale napadnout je nemohly, protože už pumy a torpéda shodily.

Výsadek podle plánu

2007-02-19T09:11:00.000-08:00

Výsadek na Tulagi byl proveden úspěšně podle plánu 3. května a příštího dne vyplul z Rabaulu k Port Moresby invazní konvoj čtrnácti transportních lodí, doprovázený lehkým křižníkem a šesti torpédoborci. Ale sotva se vydal na cestu, udeřily nepřátelské letouny z letadlových lodí prudce na předmostí v Tulagi a potopily nebo poškodily tam několik menších japonských námořních plavidel. Bylo zřejmé, že nepřátelský svaz letadlových lodí je někde nablízku, a viceadmirál Takagi, jehož úderný svaz letadlových lodí byl stále ještě dosti daleko na sever od Šalomounových ostrovů, se ihned velkou rychlostí vydal na jih, aby nepřítele vypátral a donutil k boji. Konvoj směřující k Port Moresby nebyl ještě ohrožen a pokračoval v plavbě, těsně kryt svazem kontradmirála Gota. V noci na 6. května obeplul Takagi se svým svazem jihovýchodní cíp Šalomounových ostrovů a k ránu veplul do Korálové-ho moře, avšak teprve příštího dne konečně navázal dotyk s nepřítelem. 7. května za svítání vzlétly z letadlových lodí průzkumné letouny a krátce nato jeden z nich rádiem hlásil, že spatřil nepřátelský operační svaz s jednou letadlovou lodí asi 160 mil na jih od japonských lodí. Celá útočná síla Zuikaku a Šókaku — celkem 78 bombardérů, torpédometných letounů a stíhaček — okamžitě vzlétla k útoku, když však dospěla k místu, kde byl hlášen nepřítel, nalezla tam místo „operačního svazu" pouze velkou cisternovou loď, doprovázenou jediným torpédoborcem. Obě tyto lodi, později identifikované jako Neosho a Sims, byly prudce napadeny, torpédoborec byl potopen, cisternová loď byla těžce poškozena, vypukl na ní požár a posádka ji opustila.

Bitva v korálovém moři

2007-02-14T17:03:00.000-08:00

Ještě když se midwayská operace zkoumala a prověřovala, byla už hluboce ovlivněna vývojem událostí, ke kterému došlo téměř 3 000 mil odtud, na severovýchod od Austrálie. Viceadmi-rál Šigejoši Inouje tam s 4. loďstvem zahájil dlouho plánované invazní akce proti Tulagi v Šalomounově souostroví a Port Mo-resby na Nové Guineji, jež dne 7. května vyústily ve střetnutí v Korálovém moři. Podle původního plánu z ledna měly být invazní akce proti Tulagi a Port Moresby uskutečněny krátce po obsazení Lae a Salamauy, na počátku března. Když se však v jihovýchodní oblasti objevily americké námořní síly, jež podle odhadu tvořily dvě velké letadlové lodi, čtyři těžké křižníky, čtyři lehké křižníky a více než deset torpédoborců, velitelství Spojeného loďstva operaci odložilo a nařídilo 4. loďstvu, aby vyčkalo, až bude posíleno divizí letadlových lodí z Nagumova svazu a několika dalšími těžkými křižníky. Tyto posily, které tvořily zejména 5. divize letadlových lodí (Zuikaku, Šókaku) a 5. divize křižníků (Mjóko, Haguro), připluly konečně v posledních dubnových dnech na domovskou základnu 4. loďstva v Truku. Kromě toho přidělilo velitelství Spojeného loďstva 4. loďstvu pro tyto operace lehkou letadlovou loď Šóhó.
Protože se jak 5. divize letadlových lodí, tak 5. divize křižníků podle plánu měly účastnit pozdější midwayské operace, zahájil viceadmirál Inouje operace 4. loďstva neprodleně. Podle jeho operačního plánu měl být ostrov Tulagi dobyt 3. května a hlavní úder na Port Moresby měl následovat o týden později. Invazním konvojům měly po jejich vyplutí z Rabaulu poskytovat bojové zajištění dva hlavní hladinové svazky — první z nich, skupinu přímého zajištění, tvořily lehká letadlová loď Šóhó, čtyři těžké křižníky a jeden torpédoborec a velel jí kontradmirál Aritomo Goto. Druhý svaz, úderný svaz letadlových lodí, tvořily Zuikaku a Šókaku, dále dva těžké křižníky z 5. divize křižníků a šest torpédoborců; velel mu viceadmirál Takeo Takagi. Takagimu podléhal kontradmirál Čuiči Hara, velitel 5. divize letadlových lodí, jenž byl pověřen řízením leteckých operací z letadlových lodí. První svaz vyplul z Truku 30. dubna, druhý 1. května.

Druhá fáze:

2007-02-07T17:22:00.001-08:00

Na závěr studijních konferencí admirál Jamamoto vyzval všechny velitele Spojeného loďstva, aby vynaložili všechny síly na zdárné uskutečnění chystaných operací. Prohlásil mezi jiným i toto: "Hladký průběh operací první fáze nám dopomohl k tomu, že jsme si vybudovali nepřemožitelné strategické postavení. Toto postavení si však nemůžeme udržet, jestliže se stáhneme do obrany. Abychom si je natrvalo zajistili, musíme stále ofenzivně útočit na slabá místa nepřítele. To bude těžištěm našich operací druhé fáze."

Přesvědčeni o všemohoucnosti

2007-02-04T02:41:00.000-08:00

Týden před velitelskoštábním cvičením z 1. až 4. května, na konferenci hodnotící operace první fáze na palubě lodi Jamato, Genda a další důstojníci Nagumova svazu důrazně upozorňovali, že je třeba celé loďstvo od základu zreorganizovat tak, aby byl hlavní důraz kladen na leteckou sílu letadlových lodí, nikoli na palebnou sílu dělostřelectva hladinových plavidel. Kontradmirál Jamaguči konkrétně navrhoval, aby všechny mobilní hladinové síly Spojeného loďstva byly uskupeny do tří operačních svazů, přičemž jádro každého svazu by tvořily tři nebo čtyři letadlové lodi s přiměřeným počtem bitevních lodí, křižníků a torpédoborců jako jednotek bojového zajištění. Spojené loďstvo už mělo takových hladinových jednotek pro bojové zajištění dostatek a předpokládalo se, že koncem roku 1942 bude mít i dosti letadlových lodí, aby mohly být zformovány tři takovéto operační svazy. Dva z nich bylo možno utvořit okamžitě, oba by byly dobře vyvážené a měly by značnou leteckou údernou sílu. Velitelství Spojeného loďstva vyslovilo s tímto návrhem zásadní souhlas, ale před midwayskou operací nebylo podniknuto nic k jeho uskutečnění. Velitelskoštábní cvičení a studijní konference měly tedy ten výsledek, že četní důstojníci operačních jednotek byli s různými aspekty midwayského plánu nespokojeni a že mnoho důležitých problémů zůstalo nevyřešeno. Někteří důstojníci si soukromě šeptali, že velitelství Spojeného loďstva zřejmě příliš podceňuje nepřítele. Při konferencích se však nikdo neodvážil vznésti tato obvinění otevřeně a do značné míry velitelé a štáby operačních svazů tuto přílišnou sebedůvěru sdíleli. Rozhodně to platilo o Nagumově svazu. Byli jsme přesvědčeni o své všemohoucnosti a věřili jsme, že dokážeme rozdrtit nepřítele sami, i kdyby nás skupiny bitevních lodí nepodporovaly.

Zhoubná koncepce

2007-02-01T15:52:00.000-08:00

To byla jen jedna z ukázek svědčící o tom, že midwayský plán Spojeného loďstva nepamatoval na dostatečnou podporu Nagumova svazu. Při provádění leteckého průzkumu musel svaz plně spoléhat jedině na své vlastní letouny. Při obraně proti vzdušnému napadení by rovněž musel do značné míry spoléhat na vlastní bojové letecké hlídky, protože neměl dosti ochranných jednotek, aby se mohl bránit účinnou přehradnou protiletadlovou palbou. Kdyby se letadlové lodi dostaly do nesnází, nemohly by přirozeně očekávat přispění od skupiny bitevních lodí, neboť by pluly tři sta mil za nimi. Nagumův štáb naprosto nemohl pochopit, jak by bitevní lodi, plující tak daleko vzadu, vůbec mohly přispět ke zdaru celé operace. V podstatě spočívala celá chyba v tom, jak už bylo dříve řečeno, že midwayský plán byl založen na zastaralé koncepci, která stále platila na velitelství Spojeného loďstva, že hlavní bojovou silou válečného loďstva jsou bitevní lodi, a nikoli letadlové lodi. Místo aby se bitevních lodí používalo k bojovému zajištění a posílení letadlových lodí. Jak byla tato koncepce zhoubná, to se ukázalo s tragickou přesvědčivostí.

Změny nepřijaty

2007-01-28T16:39:00.000-08:00

Velitelskoštábní cvičení skončilo 4. května a dva další dny byly pak věnovány studiu midwayské operace a přípravným konferencím. Bylo předloženo několik doporučení na změny v operačním plánu, ale většinou se minuly účinkem. Zejména téměř všichni velitelé zúčastněných svazků, počínaje viceadmirálem Kondem, požadovali odsunutí data invaze, aby bylo více času na bojové přípravy. Kontradmirál Ugaki však tvrdil, že to je nemožné, protože o celý měsíc operaci odložit nelze a menší odsun by způsobil, že by nebyl dostatek měsíčního světla pro noční akce u invazních břehů. Štáb Nagumova svazu upozornil též na to, že vlajková loď Akagi není dostatečně vybavena radiokomunikačními prostředky. Tím ovšem trpěly všechny letadlové lodi, jelikož nemohly mít zlosti vysoké rádiové antény a stožáry, neboť ty by překážely při přistávání a startování letounů. Kontradmirál Kusaka, náčelník štábu Nagumova svazu, za studijních konferencí připomněl, že by se mohlo stát, že Akagi nezachytí nepřátelské rádiové depeše, životně důležité pro odhad nepřátelských pohybů a záměrů. K odstranění tohoto nedostatku byly předloženy dva alternativní návrhy. První spočíval v tom, že by vlajková loď admirála Jamamota Jamato nebyla v čele hlavního svazu bitevních lodí. kde by musela zachovávat rádiové mlčení, nýbrž plula by nezávisle a předávala by všechny důležité zachycené rádiové depeše Nagumova svazu. Druhý návrh doporučoval, aby loď Jamato plula přímo s letadlovými loďmi a aby admirál Jamamoto převzal přímé velení nad Nagumovým svazem. Ani jeden z těchto návrhů nebyl přijat.

Špatná situace

2007-01-27T14:41:00.000-08:00

Například se na plastickém stole vyskytla situace, kdy byl Nagumův svaz napaden bombardovacímí letouny z pozemních základen, zatímco jeho vlastní letouny útočily na Midway. Korvet-ní kapitán Okumiya, štábní důstojník 4. divize letadlových lodí, jenž působil jako rozhodčí, hodil podle pravidel kostky, aby určil výsledek bombardování, a vyšlo mu, že japonské letadlové lodi byly zasaženy devíti pumami. Rozhodl, že lodi Akagi i Kaga je třeba považovat za potopené. Ugaki však svévolně snížil počet nepřátelských zásahů na tři s tím výsledkem, že Kaga byla nadále považována za potopenou, ale Akagi byla jen mírně poškozena. Dalšího překvapení se však Okumiya dočkal, když i toto pozměněné rozhodnutí bylo později zrušeno a Kaga se znovu vynořila a klidně se účastnila další části cvičení — invaze na Novou Kaledonii a ostrovy Fidži. Podobně se manipulovalo s rozhodnutím rozhodčích o vzdušných bojích, vždy ve prospěch japonských sil. Hodnota cvičení byla též nepříznivě ovlivněna tím, že zúčastnění štábní důstojníci několika větších operačních svazů, mezi nimi i Nagumova svazu a 11. leteckého loďstva s pozemními základnami, měli málo času nebo vůbec neměli čas předem prostudovat operace, jež měly být prověřeny. Z toho vyplynulo, že mohli své úlohy plnit jen jako loutky, přičemž za nitky tahal štáb Spojeného loďstva. Jak nedostatečná to byla příprava, ukázal případ, který se vyskytl za midwayských invazních manévrů. Tam byl Nagumův svaz kritizován pro přílišnou ledabylost a byla položena otázka, jaký je připraven plán pro případ, kdyby se z boku přibližoval nepřátelský operační svaz letadlových lodí, až bude Nagumův svaz provádět plánované vzdušné napadení Midwaye. Z mlhavé odpovědi Nagumova štábního důstojníka vyplývalo, že takový plán není vůbec připraven, a sám kontradmirál Ugaki upozornil, že je třeba věnovat takovéto možnosti větší pozornost. A právě to se pak ve skutečné bitvě přihodilo.

Rozsah operací

2007-01-25T04:39:00.000-08:00

1. Začátkem června hlavní svazky Spojeného loďstva dobu dou Midway a část svazků se zmocní západních Aleut.
2. Po dokončení těchto operací se většina bitevních lodí vrátí do Japonska a tam zůstanou v pohotovosti, zatímco zbytek midwayských invazních námořních sil se shromáždí na Truku a počátkem července zahájí operace k dobytí strategických bodů na
Nové Kaledonii a ostrovech Fidži.
3. Nagumův svaz pak provede vzdušná napadení Sydney a dalších bodů na jihovýchodním pobřeží Austrálie.
4. Nagumův svaz a ostatní svazy určené pro operace Nová Kaledonie — ostrovy Fidži se pak shromáždí na Truku, kde jim budou doplněny zásoby. Někdy na počátku srpna budou pod niknuty operace proti ostrovu Johnston a proti Havaji, k nimž bude nasazena plná síla Spojeného loďstva.

Kromě důstojníků štábu Spojeného loďstva byli všichni účastníci velitelskoštábního cvičení ohromeni obrovským rozsahem programu. Zdálo se, že jeho tvůrci byli nadáni velkou dávkou obrazotvornosti, ale menším smyslem pro realitu. Ještě více však udivovalo, jak byla každá operace, od invaze na Midway a Aleuty až k úderu na Johnston a Havaj, uskutečňována bez nejmenších obtíží. Na tom měla do značné míry zásluhu velkorysost, s jakou kontradmirál Ugaki cvičení řídil. Když mu nevyhovovalo rozhodnutí rozhodčích, často svévolně zasáhl a změnil je.

Téhož dne

2007-01-22T09:42:00.000-08:00

Téhož dne, kdy viceadmirál Kondo sdělil admirálu Jamamo-tovi své pochybnosti o midwayském podniku, zahájilo velitelství Spojeného loďstva čtyřdenní velitelskoštábní cvičení, aby prověřilo různé operace, které už byly naplánovány nebo předběžně navrhovány pro druhou fázi války. Cvičení bylo uspořádáno na palubě vlajkové lodi Jamato; řídil je náčelník štábu Spojeného loďstva kontradmirál Ugaki a účastnila se ho většina velitelů a štábních důstojníků svazků, které se měly na midwayské operaci podílet. Někteří z nich byli nápadně opáleni. Byli to ti, kdo se právě vrátili z jižních oblastí, kde strávili šest měsíců pod tropickým sluncem. Oči jim zářily vzrušením, když se tu shromáždili, aby se obeznámili s úlohou, která jim bude v chystaných operacích svěřena. Invaze na Miďway byla výchozím bodem velitelskoštábního cvičení, ale byl to jen začátek. Od listopadu 1941, kďy byl prověřován útok na Pearl Harbor a jižní invazní operace, nebyl přeďmětem cvičení tak granďiózní program ofenzivních operací. Celkový hypotetický plán, vypracovaný velitelstvím Spojeného loďstva, z něhož velitelskoštábní cvičení vycházelo, obsahoval zhruba tyto body:

Nesouhlas se změnami

2007-01-20T02:32:00.000-08:00

Tím diskuse skončila. Bylo zcela zřejmé, že velitelství Spojeného loďstva přes všechny námitky nemělo v úmyslu ustoupit od rozhodnutí midwayskou operaci uskutečnit.
Náčelníkem štábu viceadmirála Konda byl kontradmirál Kazutaka Širaiši a starším štábním důstojníkem námořní kapitán Janagizawa. Tyto dva důstojníky informoval Kondo po návratu na svou vlajkovou loď o podstatě svého rozhovoru s Jamamotem. Janagizawa vyslovil politování nad tím, že nebyl jako výchozí bod pro invazní jednotky zvolen alespoň Truk místo Sai-panu, aby bylo menší nebezpečí, že se nepřítel předčasně o operaci dozví. Představitel 2. loďstva později prosazoval tento návrh na přípravných konferencích Spojeného loďstva o midwayském plánu, ale bezúspěšně. Velitelství Spojeného loďstva nehodlalo souhlasit ani s drobnějšími úpravami.

Přerušit zásobování

2007-01-17T14:06:00.000-08:00

Zcela odlišný byl však postoj velitele 2. loďstva a jeho štábu. Dne 1. května se viceadmirál Kondo dostavil na palubu lodi Jamato k první schůzce s admirálem Jamamotem od počátku války. Po krátkém rozhovoru o operacích první fáze přišel na pořad midwayský plán. Viceadmirál Kondo se otevřeně zmínil o svých pochybnostech: zejména zdůraznil, že útok na Midway bude muset být proveden bez letecké podpory z pozemních základen, zatímco nepřítel bude moci použít nejen značného množství pozemních letounů, ale i leteckou sílu letadlových lodí, která dosud nebyla vážně poškozena. To byla značná nevýhoda, a proto by podle Kondova názoru bylo výhodnější podniknout invazní operace proti Nové Kaledonii, aby byla přerušena zásobovací linie mezi Spojenými státy a Austrálií. Admirál Jamamoto však Kondovy námitky odbyl poukazem na to, že midwayský plán byl dohodnut mezi velitelstvím Spojeného loďstva a námořním generálním štábem po zevrubném prozkoumání v obou těchto orgánech a že už na něm nelze nic měnit. Dodal, že přes všechna rizika spojená s midwayskou operací není třeba se obávat porážky, podaří-li se dosáhnout momentu překvapení. Viceadmirál Kondo se pak obrátil na náčelníka štábu Spojeného loďstva kontradmirála Ugakiho a zeptal se ho, zda si velení a štáb uvědomují, jak bude obtížné ostrov Midway po jeho dobytí zásobovat. Nebude-li zásobování možné, tvrdil Kondo, pak by nemělo smyslu ostrov obsazovat. Na to Ugaki odpověděl nepříliš uspokojivě: Jestliže se prý později ukáže, že okupační vojska nemohou být zásobována, budou evakuována po úplném zničení tamních vojenských objektů.

Přerušit zásobovací linie

2007-01-13T12:29:00.000-08:00

Zcela odlišný byl však postoj velitele 2. loďstva a jeho štábu. Dne 1. května se viceadmirál Kondo dostavil na palubu lodi Ja-mato k první schůzce s admirálem Jamamotem od počátku války. Po krátkém rozhovoru o operacích první fáze přišel na pořad midwayský plán. Viceadmirál Kondo se otevřeně zmínil o svých pochybnostech: zejména zdůraznil, že útok na Midway bude muset být proveden bez letecké podpory z pozemních základen, zatímco nepřítel bude moci použít nejen značného množství pozemních letounů, ale i leteckou sílu letadlových lodí, která dosud nebyla vážně poškozena. To byla značná nevýhoda, a proto by podle Kondova názoru bylo výhodnější podniknout invazní operace proti Nové Kaledonii, aby byla přerušena zásobovací linie mezi Spojenými státy a Austrálií. Admirál Jamamoto však Kondovy námitky odbyl poukazem na to, že midwayský plán byl dohodnut mezi velitelstvím Spojeného loďstva a námořním generálním štábem po zevrubném prozkoumání v obou těchto orgánech a že už na něm nelze nic měnit. Dodal, že přes všechna rizika spojená s midwayskou operací není třeba se obávat porážky, podaří-li se dosáhnout momentu překvapení.

Je třeba rozhodné bitvy

2007-01-10T17:27:00.000-08:00

Kontradmirál Tamon Jamaguči, velitel 2. divize letadlových lodí, zastával původně názor, že by příští operace měla být zaměřena na Cejlon s tím, že by Japonsko nakonec ovládlo celou oblast Indického oceánu. Když se však dověděl o midwayském plánu, stal se jedním z jeho nejhouževnatějších zastánců. Jamaguči, jako bývalý námořní přidělenec ve Washingtonu, byl přesvědčeným stoupencem názoru, že je třeba se při nejbližší příležitosti utkat s loďstvem Spojených států v rozhodné bitvě. Jelikož toto bylo jedním z ústředních cílů midwayské operace, přirozeně s plánem plně souhlasil. Pokud jde o letecké důstojníky Nagumova svazu, ti mohli midwayský podnik jedině vítat, neboť jim poskytoval příležitost zničit americký svaz letadlových lodí, který považovali za svého úhlavního nepřítele.

Opožděné konzultace

2007-01-06T11:26:00.000-08:00

Koncem dubna byla už podstatná část námořních sil, které se měly zúčastnit midwayské operace, shromážděna ve Vnitřním moři. Kromě 5. divize letadlových lodí, která byla detašována k účasti na chystaném vylodění v Port Moresby, se Nagumův svaz po skončení dlouhé plavby v Indickém oceánu vrátil ve dnech 22. a 23. dubna do domácích vod. Po zbytečně stráveném týdnu na moři bylo už znovu v přístavu 2. loďstvo viceadmirála Konda, které původně připlulo domů 17. dubna, ale hned příštího dne muselo znovu vyplout a stíhat nepřátelský operační svaz, z jehož lodí byl podniknut Doolittlův útok. Prostorem soustředění jednotek byla Haširadžimská zátoka v Hirošimském zálivu. Zde na palubě vlajkové lodi Spojeného loďstva Jamato prováděl admirál Jamamoto se svým štábem poslední úpravy na midwayském operačním plánu a začal organizovat bitevní přípravy. Telefonním kabelem, který spojoval vlajkovou loď s pobřežím, proudil ustavičně tok depeší z velitelství loďstva, jež udržovalo nepřetržité spojení s námořním generálním štábem v Tokiu a s námořní základnou v Kure. Viceadmirálové Nagumo a Kondo, kteří dosud nebyli v otázce midwayské operace konzultováni, měli teď první příležitost si plán Spojeného loďstva prostudovat. Velitel 1. leteckého loďstva Nagumo se svým štábem zaujal k plánu téměř lhostejné stanovisko. Jako by jim málo záleželo na tom, kam bude příští operace zaměřena. Nagumův svaz se v operacích první fáze skvěle osvědčil a velitelství bylo pevně přesvědčeno, že je schopen splnit jakýkoli úkol, který mu Spojené loďstvo uloží. Na nižších stupních velení byl plán přijat s větším nadšením.

2006-12-28T20:30:00.000-08:00

Na základě úspěchu této „operace K" se velitelství Spojeného loďstva rozhodlo zařadit podobnou průzkumnou akci do midwayského plánu. Viceadmirál Cukahara měl za úkol vyslat dva hydroplány typ 2 k Wotje tak, aby mohly splnit svůj úkol mezi 31. květnem a 3. červnem (datum východní délky). Spolupracovat měl viceadmirál Komacu; ze základny v Kvadžaleinu měl několik svých ponorek vyslat k útesu Francouzské fregaty, aby tam dovezly letounům pohonné hmoty. Tato jediná letecká průzkumná akce by však samozřejmě nestačila. Kromě toho bude do značné míry třeba spoléhat na ponorky a uložit jim, aby neustále pozorovaly pohyby nepřátelského loďstva. Velitelství Spojeného loďstva dospělo k závěru, že jedinou účinnou metodou bude vytvořit ponorkové kordony u přístupů k místům invaze na Midway a Aleuty. Midwayský jp\áa proto ukládal ponorkovému svazu, aby dva kordony, každý o jedné eskadře, byly umístěny severozápadně a západně od Havaje asi na půl cestě mezi Havají a Midwayí a třetí kordon o jedné eskadře dále na sever, blíže k Aleutským ostrovům. Všechny měly zaujmout stanoviště do 2. června (N minus 5). Tyto kordony už byly uvedeny v rozpisu bitevního seskupení japonských sil pro předpokládané rozhodné střetnutí.
Po dokončení operace Midway měla se většina jednotek, které se operace v této oblasti účastnily, přesunout k Truku asi do 20. června a zahájit přípravy na operace Fidži, Samoa, Nová Ka-ledonie, jež měly být zahájeny začátkem července. Hlavní svaz admirála Jamamota se však asi v téže době měl vrátit do Japonska s tím, že by možná později odplul do Truku, aby podporoval další operace. Ponorky měly nadále vyvíjet činnost proti Havaji; atolu Midway měly používat jako předsunuté základny. Většina aleutských jednotek se měla vrátit do Óminaty, kde měly být pověřeny úkolem doprovázet zásobovací konvoje k Midwayi a Aleutám a střežit východní břehy Japonska.
Takový byl ve stručnosti plán Spojeného loďstva pro operaci Midway. Jakmile s ním byli obeznámeni velitelé svazků, které se měly operace zúčastnit, začali jej hned pečlivě studovat a i vypracovávat dílčí plány uložených úkolů. Při tomto studiu však brzy vyšlo najevo, že plán je možno uznat za uspokojivý jen z hlediska těch, kdo stále považovali bitevní loď a její velká děla za hlavní údernou sílu loďstva. Třebaže byly letadlovým lodím a ponorkám přiděleny důležité úkoly, přece jenom měly působit především jen jako předvoj a bojové zajištění bitevních lodí a nepřítele poškodit tak, aby bitevní lodi mu v příhodnou chvíli zasadily rozhodnou ránu.

Operace K

2006-12-24T16:19:00.000-08:00

Letouny z pozemních základen nemohly však přirozeně vysílat předinvazní průzkum až k Havaji, vzdálené plných 2 000 mil od nejbližší japonské základny na Wotje v Marshallově souostroví. Tím vznikal kritický, nesnadno řešitelný problém, neboť jakákoli důležitá námořní reakce na útok na Midway by nejpravděpodobněji vycházela z havajského prostoru, a proto bylo nezbytné zjistit tamní sílu a pohyby nepřátelských jednotek těsně před zahájením invazních operací. Předválečná japonská zpravodajská síť na Havaji, která tak účinně přispěla k úspěchu úderu na Pearl Harbor, nebyla už přirozeně v činnosti. Průzkumná činnost ponorek nebo malých hydroplánů nesených ponorkami možná byla, ale ponorkový průzkum byl poměrně neúčinný pro omezený rozsah pozorování a velkou možnost odkrytí ponorky nepřátelskými letadly, zatímco hydroplánový průzkum nebyl považován za příliš slibný v oblasti s tak silnou leteckou obranou, jakou měla Havaj. Aby problém byl alespoň částečně vyřešen, rozhodlo se velitelství Spojeného loďstva pro speciální opatření, které se už jednou osvědčilo. Bylo při něm použito nejnovějšího letounu námořního letectva s velkým doletem, jednatřicetitunového hy-droplánu Kawaniši typ 2 s rychlostí 235 uzlů a doletem 4 000 mil. Ani tento akční rádius nestačil k letu bez přistání z Marshal-lových ostrovů k Havajským ostrovům a zpět, avšak hydroplány mohly za letu tam přistát u neobsazeného atolu, načerpat benzín z ponorek, které tam byly předem vyslány, pak pokračovat v letu na Havaj, splnit úkol a vrátit se na základnu. Dne 4. března, dva měsíce před dokončením midwayského plánu, byla tato metoda poprvé úspěšně vyzkoušena v takzvané „operaci K". Dva takové hydroplány vzlétly z Wotje, přistály u útesu Francouzské fregaty, asi 500 mil severozápadně od Havaje, načerpaly benzín z ponorek, které tam čekaly, pak letěly nad Oahu, provedly noční průzkum Pearl Harboru a pro psychologický efekt shodily několik pum, než se vydaly na zpáteční let.

Rozmístění a taktika

2006-12-20T05:04:00.000-08:00

Jamamotův svaz: 600 mil severozápadně od Midwaye Takasuův svaz: 500 mil severně od Jamamotova svazu Nagumův svaz: 300 mil východně od Jamamotova svazu Kakutův svaz: 300 mil východně od Takasuova svazu ponorkové jednotky: vytvořit do 2. června, N minus 5, k zajišťování blížících se nepřátelských sil tři kordony, rozmístěné takto: kordon „A" (3. ponorková eskadra) mezi 19°30°' s. š. a23°30' s. š. a 167° z. d. kordon „B" (5. ponorková eskadra) mezi 29°30' s. š., 165°30' z. d. a 26°10' s. š. a 167° z. d.
kordon „C" (1-9, 1-15, 1-17 z 1. ponorkové eskadry) mezi 49° s. š., 166° z. d. a51°s. š. a 166° z. d. Pro různé situace byly vypracovány alternativní taktické metody, ale v podstatě bylo stanoveno, že postoupí-li větší nepřátelské síly na západ od 160 stupně západní délky, napadnou je nejprve letadlové lodi a ponorky a mezitím se hladinové jednotky přiblíží a budou podle okolností poskytovat podporu. Jestliže bude nepřítel postupovat severně od 40 stupně severní šířky, zaútočí na něj 2. úderný svaz letadlových lodí a 1. ponorková eskadra za podpory Takasuova svazu; bude-li postupovat jižně od této linie, zaútočí 1. úderný svaz letadlových lodí, 3. a 5. ponorková eskadra za podpory Jamamotova svazu. Jestliže však nepřátelské loďstvo bude postupovat v plné síle, pak se japonské severní a jižní svazy spojí, aby vybojovaly rozhodné střetnutí; Takasuův svaz se znovu připojí k jádru sil admirála Jamamota a 1. a 2. úderný svaz letadlových lodí se sloučí v jediný svaz pod velením viceadmirála Naguma. Třebaže hlavní úloha v leteckých fázích midwayské operace musela být přirozeně přidělena letounům z letadlových lodí, byla důležitá podpůrná úloha přiřčena i letounům admirála Cuka-hary z pozemních základen. Jeho hlavní síly se měly ještě před zahájením operace rozmístit na ostrovních základnách v Tichomoří a za shromažďování a pohybu svazů hladinových plavidel k prostorům předpokládaného střetnutí a z nich provádět rozsáhlou průzkumnou a hlídkovou činnost. Po okupaci Midwaye si tam měly některé jednotky zřídit základny, měly ostrov bránit a vysílat letecký průzkum k východu.

Krytí operace

2006-12-18T16:13:00.000-08:00

Zatímco budou prováděny tyto předběžné operace, popluje transportní skupina s midwayským výsadkem na palubě s doprovodnými námořními jednotkami k cíli a za svítání 7. června bude provedeno současné vylodění na Písečném ostrově a Východním ostrově, jež tvoří atol Midway. Přímou podporu výsadku poskytne kontradmirál Kurita s podpůrnou skupinou těžkých křižníků. zatímco viceadmirál Kondo s hlavními silami invazního svazu bude na jihu nebo jihozápadě od Midwaye krýt operaci z boku.
Větší reakce nepřátelského loďstva se očekávala teprve po výsadku na Midwayi. Proto plán Spojeného loďstva stanovil, že japonské loďstvo zaujme do 7. června pohotovostní postavení pro kardinální, rozhodující bitevní fázi operace. V tomto postavení mělo zůstat až do sedmého dne po obsazení Midwaye, jestliže nepřítel nezaútočí dříve. Střetnout se s nepřítelem a rozdrtit jeho loďstvo měli zejména: 1. Admirál Jamamoto s jádrem sil hlavního svazu, 2. viceadmirál Takasu se svazem zajištění, 3. viceadmirál Nagumo s 1. úderným svazem letadlových lodí, 4.kontradmirál Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, 5. části ponorkového loďstva viceadmirála Komacu. Tyto svazky měly být rozmístěny takto:

Taktické zajištění

2006-12-14T15:27:00.000-08:00

jako součást severního svazu, zahájit neutralizační vzdušné napadení na Dutch Harbor, největší nepřátelskou základnu na Aleutách. Dne 6. června, N minus I, mělo následovat první vylodění na ostrovech Adak a Kiska. Na Adaku se měl vylodit attuský invazní svazek, měl tam zničit vojenské objekty, zaminovat zálivy a přístavy a opět se stáhnout. Pak se měl dne 12. června, N plus 5, vylodit na ostrově Attu, který byl jeho hlavním cílem. Pro tyto výsadkové operace měli obstarávat bojové zajištění kontradmirál Kakuta s úderným svazem letadlových lodí, viceadmirál Hosógaja s hlavními silami severního svazu, viceadmirál Takasu se svazem zajištění a ponorkový oddíl přidělený severnímu svazu. Úder na Midway byl v hlavních rysech organizován obdobně. Dne 5. června, N minus 2, měl 1. úderný svaz letadlových lodí podniknout přípravné předinvazní vzdušné napadení Midwaye z bodu 250 mil severozápadně od ostrova s hlavním cílem zničit nepřátelské letecké síly, obranná zařízení a všechny hladinové jednotky v okolí. Dne 6. června, N minus 1, měl kontradmirál Fudžita s jednotkou hydroplánových lodí obsadit ostrůvek Kure, 60 mil severozápadně od Midwaye, aby ho bylo možno použít jako hydroplánové základny pro přímou podporu midwayského výsadku.

2006-12-12T09:55:00.000-08:00

Pečlivě koordinovaný časový sled operací všech těchto svazků vycházel ze Dne N,3) 7. června, data určeného pro hlavní výsadek na Midway. Na volbu tohoto data měla vliv kombinace dvou faktorů. Prvním byla doba potřebná k opravám, údržbě a doplnění výstroje lodí Nagumova svazu a 2. loďstva viceadmirála Konda, které se vrátily do Japonska teprve v druhé polovině dubna, když dokončily své úkoly první fáze v jižní oblasti. Jelikož na tyto přípravy bylo třeba několika týdnů, usoudilo se, že datum invaze nemůže být stanoveno na dřívější termín než počátek června. Druhým faktorem byla nutnost zvolit dobu, kdy bude dosti měsíčního světla, aby byly možné pohyby za noci. Sedmý červen byl posledním dnem, kdy měsíční fáze byla pro výsadkové operace příhodná, pak by bylo nutno čekat téměř celý měsíc a velitelství Spojeného loďstva se ostře stavělo proti tomu, aby útok na Midway byl odsunut až na červenec.
Aby byla stanovená doba napadení dodržena, musely různé hladinové svazky a transportní skupiny vyplout mezi 26. a 29. květnem, severní svaz z Óminatské námořní základny na severním cípu Honšú a midwayský invazní svaz kromě hlavního svazku viceadmirála Konda ze Saipanu a Guamu. Kondovy lodi, 1. úderný svaz letadlových lodí viceadmirála Nagumy a hlavní svaz pod vedením admirála Jamamota měly vyplout z Hašira-džimské zátoky v západní části Vnitřního moře a vydat se přímo k prostoru předpokládaného střetnutí. Na cestě se hlavní svaz měl rozdělit na dvě složky, jádro sil admirála Jamamota, jenž měl pokračovat k Midwayi, zatímco svaz zajištění viceadmirála Takasua měl zabočit k severovýchodu, aby kryl aleutskou invazi.
Jelikož jedním z cílů aleutského směru úderu bylo odvrátit pozornost oď hlavního náporu na Midway, měl být první úder zasazen v severní oblasti. Dne 4. června, N minus 3, měl kontrad-mirál Kakuta s 2. úderným svazem letadlových lodí, působícím
3) „Den N" je v tomto případě japonským ekvivalentem amerického termínu „Den D". Japonci za různých operací písmeno měnili. Například pro operaci Pearl Harbor užívali termínu „Den X"'. (Pozn. red.)

Předsunutý svaz a letectvo

2006-12-11T16:18:00.000-08:00

5. PŘEDSUNUTÝ (PONORKOVÝ) SVAZ
Viceadmirál Teruhisa Komacu
(velitel 6. loďstva) Lehký křižník Katori (vlajková loď, v Kvadžaleinu)
a) 3. PONORKOVÁ ESKADRA
Kontradmirál Čimaki Kóno
Plovoucí základna Jasukumi Maru (vlajková loď, v Kvadžaleinu) Ponorky 1-168, 1-169, 1-171, 1-174, 1-175.
b) 5. PONORKOVÁ ESKADRA
Kontradmirál Tadašige Daigo
Plovoucí základna Rio de Janeiro Maru (vlajková loď, v Kvadžaleinu) Ponorky 1-156, 1-157, 1-158, 1-159, 1-162, 1-165, 1-166
c) 13. PONORKOVÁ FLOTILA
Námořní kapitán Takeharu Mjazaki
Ponorky 1-121, 1-122, 1-123
6. LETECTVO Z POZEMNÍCH ZÁKLADEN
Viceadmirál Nišizó Cukahara (velitel 11. leteckého loďstva)
a) MIDWAYSKÝ EXPEDIČNÍ SVAZ
Námořní kapitán Čisato Morita
36 stíhaček (dopravovaných na letadlových lodích) 10 pozemních bombardérů (na ostrově Wake) 6 hydroplánů (na Jaluitu)
b) 24. LETECKÁ FLOTILA
Kontradmirál Minoru Maeda
Letecká skupina „Čitose"
Námořní kapitán Fudžito Ohaši
36 stíhaček, 36 torpédových bombardérů (v Kvadžaleinu a Wake)
1. letecká skupina
Námořní kapitán Samadži Inouje 6 stíhaček, 36 torpédových bombardérů (v Auru a Wotje) 14. letecká skupina
Námořní kapitán Daizo Nakadžima 18 hydroplánů (na Jaluitu a Wotje)

Severní svaz

2006-12-08T14:07:00.000-08:00

4. SEVERNÍ (aleutský) SVAZ Viceadmirál Boširó Hosógaja (velitel 5. loďstva)
a) HLAVNÍ SÍLY
Viceadmirál Hosógaja
Těžký křižník Naci (vlajková loď) Dva torpédoborce
b) DRUHÝ ÚDERNÝ SVAZ LETADLOVÝCH LODÍ
Kontradmirál Kakudži Kakuta
Lehká letadlová loď Rjúdžó (vlajková), (16 stíhaček, 21 torpédových bombarďérů)
Letadlová loď Diunjo (24 stíhaček, 21 střemhlavých bombardérů) Těžké křižníky Mája, Takao Tři torpédoborce
c) VÝSADKOVÝ SVAZEK PRO ATTU
Kontradmirál Sentaro Omori
Lehký křižník Abukuma (vlajková loď) Čtyři torpéďoborce Jedna minonoska
Jedna transportní loď s armáďním výsadkem (1 200 důstojníků a mužů)
d) INVAZNÍ SVAZEK PRO KISKU
Námořní kapitán Takedži Ono
Lehké křižníky Kiso (vlajková loď), Torna Pomocný křižník Asaka Maru Tři torpédoborce tři minolovky, Dvě transportní lodi s námořním výsadkem (1 250 důstojníků a mužů).
e) PONORKOVÝ ODDÍL
Kontradmirál Šigeaki Jamazaki Ponorky 1-9 (vlajková loď), 1-15, 1-17, 1-19, 1-25, 1-26

Midwayský svaz

2006-12-06T15:13:00.000-08:00

3. MIDWAYSKÝ INVAZNÍ SVAZ Viceadmirál Nobutake Kondo (velitel 2. loďstva)
a) HLAVNÍ SÍLY
Viceadmirál Kondo
Bitevní lodi Kongo, Hiei Lehká letadlová loď Zuihó (12 stíhaček, 12 torpédových bombardérů) Těžké křižníky Atago (vlajková loď), Čókai, Mjóko, Haguro Lehký křižník Jura Osm torpédoborců.
b) SKUPINA PŘÍMÉ PODPORY
Viceadmirál Takeo Kurita
Těžké křižníky Kumano (vlajková loď), Suzuja, Mikuma, Mo-gami
Dva torpédoborce.
C) TRANSPORTNÍ SKUPINA Kontradmirál Raizó Tanaka
Dvanáct transportních lodí a tři transportní torpédoborce přepravující midwayský výsadek (5 000 důstojníků a mužů) Lehký křižník Džincu (vlajková loď) Deset torpédoborců.
d) SKUPINA HYDROPLÁNOVÝCH LODÍ
Kontradmirál Ruitaró Fudžita
Hydroplánová loď Čitose (16 plovákových letounů, 4 průzkumné letouny) Hydroplánová loď Kamikava Maru (8 plovákových letounů, 4 průzkumné letouny) Jeden torpédoborec a jeden strážní člun
e) SKUPINA MINOLOVEK
Námořní kapitán Sadatomo Mjamoto Čtyři minolovky Tři stíhače ponorek Jedna zásobovací loď a ďvě nákladní lodi.
() 5. divize letadlových lodí (Zuikaku, Šókaku) byla do organizačního plánu původně začleněna, ale musela být vyjmuta po bitvě v Korálovém moři o níž bude pojednáno dále v kapitole 6. (Pozn. red.)

Hlavní svaz:

2006-12-02T17:14:00.000-08:00

Admirál Isoroku Jamamoto
a) Jádro sil:
Admirál Jamamoto
Bitevní lodi Jamato (vlajková loď Spojeného loďstva), Nagato, Mucu Lehká letadlová loď Hóšó (8 bombardérů typu 96) Lehký křižník Sendai Devět torpédoborců Hydroplánové lodi Č'joda, Nisšin (s trpasličími ponorkami napalubě)
b) Svaz zajištění u aleut:
Viceadmirál Širo Takasu (velitel 1. loďstva)
Bitevní lodi Hjúga (vlajková), Ise, Fusó, Jamaširo Lehké křižníky Oi, Kitakami Dvanáct torpédoborců
2. První úderný svaz letadlových lodí:
Viceadmirál Čuiči Nagumo (velitel 1. leteckého loďstva)
a) Skupina letadlových lodí:
Viceadmirál Nagumo
1. divize letadlových lodí:
Viceadmirál Nagumo Letadlové lodi Akagi (vlajková), Kaga 42 stíhaček, 42 střemhlavých bombardérů, 51 torpédových bombardérů
2. divize letadlových lodí:
Kontradmirál Tamon Jamaguči Letadlové lodi Hirjú (vlajková), Sórjú
42 stíhaček, 42 střemhlavých bombardérů, 42 torpédových bombardérů
b) Podpůrná skupina:
Kontradmirál Hiroaki Abe Bitevní lodi Hanina, Kirišima Těžké křižníky Tone (vlajková loď), Čikuma
C) ochranná skupina:
Kontradmirál Susumu Kimura Lehký křižník Nagara (vlajková loď) Jedenáct torpédoborců

Plán vyžaduje 200 lodí

2006-11-29T23:54:00.000-08:00

Celkem, se započtením transportních lodí, pomocných lodí a letounů, požadoval plán Spojeného loďstva nasazení více než 200 lodí s impozantním počtem 11 bitevních lodí, 8 letadlových lodí, 22 křižníků, 65 torpédoborců a 21 ponorek a přibližně 700 letounů. Zúčastněné lodi měly v této jediné operaci spotřebovat více pohonných hmot a urazit větší vzdálenost, než kdy v době míru činil celoroční úhrn pro celé japonské válečné loďstvo. Podle organizačního plánu vypracovaného pro operaci Midway bylo toto mocné loďstvo rozděleno do šesti velkých taktických svazů, nad nimiž měl hlavní velení vrchní velitel Spojeného loďstva admirál Jamamoto. Základní složení a určení těchto šesti taktických svazů bylo toto:

2006-11-26T01:27:00.000-08:00

Se zřetelem k této značné převaze se velitelství Spojeného loďstva rozhodlo, že by cíle operace Midway mohly být bez nepřiměřeného rizika rozšířeny tak, aby byly současně obsazeny klíčové body v západních Aleutách. Stálá okupace těchto severních ostrovů nebyla považována za nutnou, neboť se soudilo, že by pro špatné povětrnostní podmínky byly po většinu roku málo vhodné jako základny pro letecké hlídky. Stratégové Spojeného loďstva se však domnívali, že jejich dočasné obsazení kromě toho, že poskytne příležitost zničit tamní nepřátelské vojenské objekty, bude též krýt severní křídlo hlavního japonského postupu k Midwayi a může též odlákat část nepřátelských sil, a vyvést tak nepřátelskou formaci z rovnováhy. Celkový plán proto zahrnoval výsadky na ostrovech Adak, Kiska a Attu s tím, že budou invazní jednotky v polovině září, před nástupem zimy, opět staženy. K provedení tohoto gigantického útoku dvěma směry hodlalo velitelství Spojeného loďstva nasadit maximum sil, jež mělo k dispozici. Tažení se měly zúčastnit všechny bojové jednotky s výjimkou několika ponorek, které byly v údržbářských či opra-vářských docích nebo byly nasazeny do útočných akcí proti obchodním lodím v Indickém oceánu, v jihoafrických vodách a v oblasti Austrálie a Nového Zélandu, a některých hladinových plavidel potřebných k místní obraně jižních okupovaných oblastí.

Nárys operací

2006-11-23T17:03:00.000-08:00

Plán velitelství Spojeného loďstva pro operaci Midway měl, jak už bylo řečeno, dva hlavní cíle. Prvním, omezenějším cílem bylo dobytí ostrova Midway jako předsunuté letecké základny, z níž by bylo možno včas zpozorovat činnost nepřátelských sil na západ od Havajských ostrovů. Druhým, mnohem závažnějším cílem bylo vylákat zbytek Tichomořského loďstva Spojených států, aby bylo možno se s ním střetnout a zničit je v rozhodné bitvě. Třebaže Doolittlův útok přirozeně dodal více váhy prvnímu z těchto cílů, zůstávalo přesto dominantním záměrem midway-ské operace zničení amerického loďstva. Admirál Jamamoto i důstojníci jeho štábu byli přesvědčeni, že úder na Midway přímo donutí nepřítele, aby reagoval všemi prostředky, jež má k dispozici, neboť bude ohrožena bezpečnost Havaje. Tím by byly vytvořeny předpoklady pro „rozhodné námořní střetnutí v Tichomoří", na něž se po dlouhá léta soustředila celá japonská námořní strategie, výcvik a příprava válečného loďstva. Z hlediska relativní síly bylo zcela oprávněně možno spoléhat na japonské vítězství, jestliže nepřítel výzvu přijme. Nepřátelské hladinové bojové síly, po zničení bitevních lodí při úderu na Pearl Harbor, se skládaly v podstatě jen z letadlových lodí a křižníků, kdežto úderná síla Spojeného loďstva byla ďokonce větší než na začátku války. Koncem dubna 1942 mělo Japonsko jen v letadlových lodích nad Spojenými státy převahu téměř tři ku jedné. Proti čtyřem letadlovým lodím, které podle tehdejšího předpokladu mělo k dispozici Tichomořské loďstvo Yorktown, Saratoga, Hornet a Enterprise se Spojené loďstvo mohlo pochlubit sedmi velkými a čtyřmi lehkými letadlovými loďmi.

Tendence lpět na minulosti

2006-11-20T23:31:00.000-08:00

Jamamoto měl nesporně pravdu, když tvrdil, že je nezbytné utkat se s nepřátelským loďstvem v rozhodné bitvě při nejbližší příležitosti. Jestliže v tomto směru je třeba něco kritizovat, pak je třeba vytknout právě to, že se k dosažení tohoto záměru nepodniklo něco dříve, že se mohutný japonský operační svaz letadlových lodí neponechal po napadení Pearl Harboru v činnosti na východě. Nesporné je, že zničení Tichomořského loďstva USA bylo na jaře 1942 úkolem prvořadým. Velmi sporné však je, zda obsazení Midwaye bylo jedinou nebo nejlogičtější cestou k dosažení tohoto cíle.
Z taktického hlediska svědčil plán operace Midway o tom, že se Jamamoto přidržoval zastaralé doktríny stoupenců bitevních lodí, což bylo v rozporu s názorem, že si uvědomuje úlohu letectva. Je přinejmenším podivné, že muž, v jehož mysli se zrodil plán úderu letadlových lodí na Pearl Harbor, neprovedl rychleji podstatné změny v námořní organizaci a taktice, tak aby se letectvo stalo jádrem bojových sil. Snad i sám Jamamoto byl v zajetí příznačné japonské tendence lpět na minulosti. Nebo snad dospěl k názoru, že tradiční koncepce je tak pevně zakořeněná, že by nedokázal provést přes noc radikální změny. Často se říká, že válka sestává z řady chyb na obou stranách, a že zvítězí ta strana, která jich udělá méně. I admirál Jamamoto se svými důstojníky má nepochybně na svém kontě příslušný podíl napáchaných chyb a pro některé z nich lze stěží najít logické vysvětlení. Avšak důležitější než svalovat na někoho vinu je umění vyvodit poučení z těchto chyb a porážek, které následovaly.

Rovnováha sil

2006-11-15T19:06:00.000-08:00

Avšak přes všechny tyto vlastnosti, jež mu dávaly předpoklady, aby se stal nepředstižitelným vrchním velitelem, na prubířském kamenu války se ukázalo, že i admirál Jamamoto měl své slabiny. Podle mého názoru se jasně projevily v jeho kvapném a neústupném rozhodnutí trvat na operaci Midway přes všechny pádné argumenty, které mluvily proti ní. Stěží lze nepřiznat, že v tomto případě bylo jeho rozhodnutí ovlivněno utkvělou myšlenkou, že Tokio musí zůstat pro nepřátelské letce nedotknutelné, a pocitem raněné pýchy po Doolittlově úderu. Kdyby nebyl nadměrně ovlivněn těmito pocity, byl by jistě projevil větší pružnost při formulování budoucí strategie. Jamamoto byl ovšem přesvědčen, že rovnováha vojenských sil se nejpozději do dvou let od začátku válečných akcí přesune v neprospěch Japonska na stranu Spojených států, a to bylo nepochybně dalším důvodem, proč se tak kvapně pustil do mid-wayské akce. Domníval se, že pro tento časový tlak spočívá jediná naděje Japonska v úsilí o rychlé rozhodnutí, jež by mohlo přimět nepřítele, aby přistoupil na přijatelné podmínky. Doufal, že úderem na Midway může takovéto rozhodnutí vynutit. Svěřil se kontradmirálovi Jamagučimu a několika dalším spolehlivým důstojníkům, že, podaří-li se mu v midwayské operaci zničit Ti-chomořské loďstvo Spojených států, bude naléhat na vedoucí politické činitele, aby dali podnět k mírovému jednání.

Vítězství závisí na rozhodnutích velitele

2006-11-14T08:44:00.000-08:00

Právě pro tyto skvělé Jamamotovy velitelské vlastnosti ho celé námořnictvo považovalo za muže s nejlepšími předpoklady, aby se stal jeho vrchním velitelem. Vždyť za války osud celého národa může být rozhodnut výsledkem jediné bitvy, a vítězství či porážka v bitvě do značné míry závisí na charakteru a schopnostech jediného muže, vrchního velitele. To je nezbytné, neboť jedině soustředěním velitelské pravomoci lze dosáhnout jednotné akce a bez jednotné akce není možné vítězství. Příčina tkví i v tom, že za bitvy nelze o jednotlivých pohybech jednat u konferenčního stolu a rozhodovat o nich většinovým hlasováním; musí o nich rychle rozhodnout velitel na základě vlastního úsudku s plným vědomím, že každý pohyb, jakmile k němu dá rozkaz, bude neodvolatelný. K takovému rozhodování je třeba mimořádné odvahy a sebedůvěry. Oběma vlastnostmi byl Jamamoto plně vybaven.

Skutečný vůdce

2006-11-12T20:36:00.000-08:00

Nedostatek skutečného velení se projevoval při mnoha příležitostech. Například když některý námořní svaz nebo námořní oblast pořádaly manévry nebo bojová cvičení, důstojníci se obvykle nakonec sešli k hodnotící schůzce. Takovým konferencím předsedal velitel svazu nebo oblasti, ale stávalo se velmi zřídka, že by opravdu aktivně řídil diskusi nebo přednesl pronikavější kritiku. Důstojníci proto neměli jasnou představu, jestli si počínali správně nebo ne. Admirál Jamamoto na to šel docela jinak. Při hodnotících konferencích po manévrech Spojeného loďstva skutečně diskusi řídil. Jestliže některá akce byla provedena nesprávně, upozornil na to a vysvětlil, jak by měla být prováděna v budoucnosti. Nepoužíval svých štábních důstojníků jako jakéhosi brain trustu, nýbrž jako vykonavatelů své vlastní politiky a rozhodnutí. Jeho zřetelné rozkazy nenechávaly nikoho na pochybách o celkovém záměru, takže podřízení, když museli sami nezávisle rozhodovat, věděli přesně, jak mají být akce zaměřeny, aby odpovídaly celkovým představám vrchního velitele.

Problémy Japonských velitelů

2006-11-11T20:25:00.000-08:00

Kromě schopnosti přijímat odvážná vynalézavá rozhodnutí získalo Jamamotovi obdiv a respekt mladých námořních důstojníků jeho pevné nesmlouvavé velení. To bylo mezi admirály výjimkou, nikoli pravidlem. Japonské námořnictvo, snad pod vlivem britských námořních tradic, kladlo od svého vzniku velký důraz na to, aby vštípilo svým důstojníkům gentlemanské vlastnosti. Naneštěstí se však projevila tendence zaměňovat nedostatek rozhodnosti, ledabylost a změkčilost za gentlemanství. Výsledek byl ten, že Japonsko mělo mnoho inteligentních a sympatických vlajkových důstojníků, ale málo opravdových vůdců a bojových velitelů.

Obavy z letadel

2006-11-09T16:26:00.000-08:00

V těchto prvních dobách nebylo letecké řemeslo zvlášť přitažlivé, neboť příliš často docházelo ke smrtelným nehodám. Mnozí vysocí námořní důstojníci si dokonce odmítali do letadla sednout, jestliže se mělo zvednout od země. Ještě koncem třicátých let admirál Zengo Jošida, Jamamotův spolužák, jenž se později stal vrchním velitelem Spojeného loďstva, kategoricky odmítl sednout do letadla, které mu personál připravil k oficiálnímu letu. Jiní vysocí důstojníci sice pronášeli vzletné fráze o důležitosti námořního letectva a nabádali mladé muže hlásící se k námořnictvu, aby se dali k námořnímu letectvu, ale jejich nadšení okamžitě vyprchalo, když měli dát souhlas, aby se jejich vlastní synové stali leteckými důstojníky nebo aby se jejich dcery za letce provdaly. Admirál Jamamoto nebyl takovým polonadšencem. Jeho víra v letectvo byla opravdová; dokázal ji tím, že nabádal četné své mladší příbuzné, aby vstoupili do námořního letectva. Jamamotova náklonnost k letcům však nesahala tak daleko, že by sdílel jejich společnou vadu, holdování alkoholu. Byl abstinent. Rád si ale zahrál karty a byl znám jako velmi dobrý a odvážný hráč bridge a pokeru. Byl by velmi dobrým hazardním hráčem, neboť měl hazardérskou náklonnost sázet vše na jednu kartu. Je-li pravda, jak se často tvrdilo, že útok na Pearl Harbor byl projevem strategie, která sází vše na jednu kartu, pak to odpovídalo Jamamotovu charakteru a dost možná, že hazardérská odvaha, která dala k útoku podnět, byla jednou z hlavních příčin jeho úspěchu.

Oblíbenost Jamamota

2006-11-07T09:03:00.000-08:00

Kdyby na začátku tichomořské' války byli japonští námořní důstojníci hlasovali, aby si zvolili muže, jenž by jim stál v čele jako vrchní velitel Spojeného loďstva, není téměř pochyby, že by drtivou většinou byl zvolen admirál Jamamoto. Jsem rovněž přesvědčen, že mezi jeho voliči by byli všichni námořní letečtí důstojníci. Ostatně po válce američtí historici položili takovou hypotetickou otázku několika bývalým důstojníkům japonského námořního letectva, mezi nimi i mně. Naše jednomyslná odpověď zněla: „Admirál Jamamoto." U námořních letců si Jamamoto svou obrovskou oblibu získal tím, že byl jedním z hlavních průkopníků námořního letectva. Ačkoli sám nebyl leteckým důstojníkem z povolání, byl ještě jako námořní kapitán jmenován výkonným důstojníkem Kasu-migaurského námořního výcvikového leteckého sboru a později zastával několik význačných leteckých funkcí. Námořní letectvo bylo tehdy v počátcích a naléhavě potřebovalo průbojného vůdce a zastánce. Jamamoto se tohoto úkolu ujal s nadšením a při jeho plnění uplatňoval svou mimořádně bystrou prozíravost a hlubokou lidskou citlivost.

Vůdce Jamamoto

2006-11-04T18:38:00.000-08:00

Konečný plán Spojeného loďstva pro operaci Midway, kterou císařské vrchní velitelství oficiálně označilo jako „operaci MI", byl společným dílem mnoha lidí. Podstatnou část práce na celkovém nárysu vykonal vrchní operační důstojník námořní kapitán Kurošima. Byl to teoretik, jenž trávil dlouhé hodiny úvahami v ztemnělé kabině, autor příručky definující taktickou doktrínu Spojeného loďstva pro rozhodující bitvy velkých loďstev, v nichž je klíčová úloha určena bitevním lodím. Ostatní členové štábu rozpracovávali podrobně ony části plánu, které spadaly do jejich kompetence. Celkový dozor nad touto přípravnou činností měl iniciativní a vynalézavý náčelník štábu kontrad-mirál Ugaki, vytrvalý zastánce útočného postupu z moře proti Havaji. Především se však v plánu operace Midway odrážely myšlenky a osobnost klíčové postavy japonského námořnictva, vrchního velitele Spojeného loďstva, admirála Isoroku Jamamota. Úkol zhodnotit tohoto nevšedního velitele musí být ponechán jiným, kompetentnějším a lépe informovaným činitelům, než jsem já. Chtěl bych jen zachytit několik okrajových dojmů z tohoto muže, jak jsem ho viděl já a tisíce důstojníků, kteří sloužili pod jeho velením.

Výchozím bodem Saipan

2006-11-02T21:00:00.000-08:00

Současně s vydáním této základní směrnice pozemní a námořní odbor císařského vrchního velitelství uzavřel)- „ústřední dohodu", stanovící podmínky součinnosti obou složek při invazi na ostrov Midway. Podle této dohody mělo pozemní vojsko dodat zesílený pěší pluk, aby se zúčastnil výsadkových operací. Po dokončení okupace by tento pluk byl odvolán a o další obranu ostrova by se postaraly námořní síly. Výchozím bodem obojži-velného výsadku byl předběžně určen ostrov Saipan, jednotky se tam měly shromáždit kolem 25. května. V dohodě nebylo stanoveno přesné datum invaze, bylo tam však řečeno, že operace budou zahájeny někdy „v prvních dvaceti červnových dnech" současně s operacemi proti západním Aleutám. Operace Midway tak byla definitivně schválena. Spojené loďstvo dosáhlo svého dík bezděčnému přispění podplukovníka Doolittla a jeho letců. Teď však nastával obrovský úkol zorganizovat a připravit v několika málo týdnech všechny složky ke gigantické operaci, největší v sedmdesátileté historii moderního japonského válečného námořnictva.

Cíle operace

2006-10-30T14:38:00.000-08:00

Bombardování Tokia se neminulo účinkem ani na námořní generální štáb. I nejvýmluvnější odpůrci útoku na Midway mohli nyní stěží popírat, že hrozba od východu, není-li větší než potenciální hrozba od Austrálie, je přinejmenším naléhavější a bezprostřednější. Kromě toho neschopnost uchránit samo hlavní město před napadením byla právě tak přičítána na vrub námořnímu generálnímu štábu jako Spojenému loďstvu. Tím se stalo, že rázem utichl odpor proti datu útoku na Midway, které bylo stanoveno na začátek června, i ostatní námitky proti návrhu Spojeného loďstva, a velitelství mohlo zahájit práci na definitivním plánu operací. Koncem dubna byl plán dokončen a admirál Jamamoto jej schválil. Pak byl formálně předložen náčelníku námořního generálního štábu admirálu Naganovi, který jej rovněž okamžitě schválil. Dne 5. května pak admirál Nagano z císařova pověření vydal námořní rozkaz císařského vrchního velitelství číslo 18, který stručně ukládal vrchnímu veliteli Spojeného loďstva, aby „provedl ve spolupráci s pozemním vojskem okupaci ostrova Midway a klíčových bodů v západních Aleutách".

Operace Midway schválena

2006-10-24T22:39:00.000-07:00

Největší vliv Doolittlova útoku spočíval v jeho okamžitém účinku na stále pokračující kontroverzi o útoku na Midway podle plánu Spojeného loďstva. Třebaže námořní generální štáb 15. dubna neochotně vyslovil s operací zásadní souhlas, o datum a jiné životně důležité body se stále ještě vedl spor, když útočné letouny podplukovníka Doolittla úspěšně shodily pumy na Tokio a jiná japonská města. Pokud jde o Spojené loďstvo, útok ještě posílil jeho odhodlání trvat na tom, aby operace byla provedena brzy, jak se původně navrhovalo. Admirál Jamamoto se cítil hluboce pokořen tím, že selhala všechna jeho opatření proti nepřátelskému útoku z letadlových lodí na samotné Japonsko, a byl rozhodnut, že je třeba stůj co stůj zabránit tomu, aby se to opakovalo. Rozhodl, že je třeba neodkladně provést ofenzívu, aby americké letadlové lodi byly zničeny, a aby tak obranná hlídková linie mohla být posunuta na východ k Midwayi a k západním Aleutám.

Doo little

2006-10-18T05:29:00.000-07:00

Pokud jde o způsobenou věcnou škodu, je pravda, že toho útok mnoho nenapáchal. Ale zcela jinak tomu bylo, pokud jde o jeho vliv na postoj japonských námořních činitelů a na budoucí průběh námořní války. Z tohoto hlediska nebylo ani „do-nothing" ani „do-little" správným označením. Naopak, je třeba uznat, že šlo o „do-much-raid".1)

Doo little

2006-10-18T04:31:00.000-07:00

Původní plány

2006-10-16T15:08:00.000-07:00

Několik letců bylo zajato, když jejich letounům došel benzín dříve, než se dostaly ke spojeneckým základnám v Číně, a japonská zpravodajská služba si brzy ověřila, že útok byl opravdu proveden operačním svazem letadlových lodí. Byly to pouze dvě letadlové lodi — Hornet a Enterprise —, nikoli tři, jak hlásila Nitto Maru, a útočné letouny, jimž velel podplukovník James Doolittle, startovaly všechny z Hornetu. O celém průběhu útoku jsme se však z americké strany dověděli teprve po válce. Podle tohoto poválečného vylíčení měl nepřítel původně v plánu, aby B-25 vzlétly odpoledne 18. února ze vzdálenosti asi 500 mil od japonského pobřeží, aby se tak dostaly nad cíle v noci. Podplukovník Doolittle měl sám letět poněkud vpředu, před útočícími letouny a měl jim usnadňovat orientaci shazováním zápalných pum na hlavní město. Když však byl operační svaz předčasně zpozorován, muselo se od tohoto plánu upustit a byl proveden útok za dne z podstatně větší vzdálenosti, než se zamýšlelo. Do té míry přece jenom japonská hlídková linie nepřátelské plány zmátla. Komuniké, které o útoku vydalo císařské vrchní velitelství, oznamovalo, že byla způsobena jen malá škoda a že většina útočících letounů byla sestřelena nebo poškozena. Později, když bylo známo, kdo nepřátelské skupině velel, začali mluvčí vrchního velitelství posměšně útok odbývat sarkastickými poznámkami, že to nebyl nálet „do-little", ale spíše „do-nothing".
(Pravdou je, že Doolitlův útok způsobil jen minimální škody, ale obrovský psychologický efekt.. šlo o to, že Japonci mysleli, že Mají Tokio zcela bezpečné, a náhle přilétla letadla.)

Kam odlétly bombardéry?

2006-10-14T02:59:00.000-07:00

Hodně též svědčilo pro to, že útok byl plánován jako jednosměrná akce. O dvou nepřátelských letounech bylo hlášeno, že odlétly na jih od Kitanské úžiny, jižního přístupu do Osackého zálivu, a dalších pět bylo zpozorováno na jižním cípu Kjúšú, jak letí jihozápadním směrem. Napadlo nás. že nepřátelský plán možná počítal s nouzovým přistáním letounů na moři někde u Šikoku, kde by čekaly ponorky, aby posádky vylovily z moře. Rovněž se soudilo, že ruský parník, který zpozorovala japonská hlídka 200 mil jižně od mysu Ašizuri, na jihozápadním cípu Šikoku, byl požádán, aby prováděl záchranné akce. Konečně 18. dubna asi o půlnoci bylo tajemství nepřátelské taktiky odhaleno. Rádiová depeše od jednotky japonských pozemních vojsk v Číně hlásila, že několik nepřátelských letounů nouzově přistálo v okolí Nan-čchangu. Pokud jde o jednotlivé útočící letouny, podařilo se jim proniknout nad cíl bez odporu, přestože byly nepřátelské letadlové lodi zpozorovány a byla dána předběžná výstraha. Piloti tento kousek dokázali tím, že letěli nebezpečně nízko, takže obranné letouny japonského pozemního vojska i námořnictva, které hlídkovaly vysoko nad nimi, je úplně propásly. Avšak více než obdivuhodná obratnost a odvaha letců dopomohlo zřejmě nepříteli k úspěchu především nepředvídané použití letounů B-25. Velitelství protivzdušné obrany vycházelo z toho, že bude použito letounů s kratším doletem, a nepochybně dospělo k názoru, že útok nelze očekávat před svítáním 19. dubna, až se nepřátelské letadlové lodi přiblíží na dolet lodních letounů. Je proto pravděpodobné, že obranná opatření ještě nebyla plně v činnosti, když útočící letouny udeřily.

Doolitle zaútočil

2006-10-11T15:43:00.000-07:00

Pak ve 13.00 došla na Akagi zpráva, že bylo bombardováno Tokio. V těsném sledu následovaly pak další zprávy o útocích na Jokohamu, Kawasaki a Jokosuku a krátce nato další řada zpráv o útocích dále na jihu na Nagoju, Jokkaiči, Wakajamu a Kobe. Taková rozsáhlá nepřátelská akce přišla jako blesk z čistého nebe a my v Nagumově svazu jsme si to nedovedli vysvětlit. Velitelství Spojeného loďstva bylo nepochybně právě tak zmateno a naprosto nebylo s to odhadnout nepřátelské záměry. Situace se však poněkud vyjasnila, když byly hlášeny další podrobnosti. Útočící letouny byly zřejmě značně rozptýleny, neboť jich bylo hlášeno necelých dvacet. Kromě toho to vůbec nebyly námořní letouny, nýbrž severoamerické pozemní bombardéry B-25, které měly mnohem větší dolet. Jejich dolet však nebyl tak velký, aby se dalo předpokládat, že startovaly z některé pozemní základny, takže zbývala jen domněnka, že vzlétly z letadlových lodí pozorovaných z Nitto Maru, ze vzdálenosti více než 700 mil od břehu. Nepřítel zřejmě s příznačnou yankeeovskou odvahou a vynalézavostí nalezl způsob, aby mohly těžké pozemní letouny vzlétnout z letadlových lodí, a za pomoci tohoto nového triku pronikl japonskou obranou.

Plnou rychlostí k nepříteli

2006-10-10T04:57:00.000-07:00

„Tak už konečně přišli!" řekl Genda, když mi podával opis hlášení z Nitto Maru. Dodal, že velitelství Spojeného loďstva nařídilo taktickou metodu číslo 3, podle níž se operací proti nepřátelským lodím měl účastnit i Nagumův svaz. Viceadmirál Nagumo s členy svého štábu se už skláněl nad námořní mapou a načrtával kurs plavby do prostoru předpokládaného střetnutí. Byli jsme však od nepřítele příliš vzdáleni, takže jsme měli malou naději, že bychom se ještě mohli očekávané bitvy zúčastnit. Přesto jsme se řídili rozkazem Spojeného loďstva a náš svaz okamžitě zamířil maximální rychlostí k nepříteli. Všechny letouny byly vyvezeny z hangárů, vyrovnány a připraveny k vzletu na letové palubě. Mezitím na půdě Japonska kontradmirál Seigo Jamagata vyslal už letouny své 26. letecké flotily proti nepříteli. Z letecké základny Kisarazu blízko Tokia vzlétlo 32 středních bombardérů doprovázených 12 stíhačkami zero, letěly nad Tichým oceánem
na východ až k hranicím doletu, ale na nepřítele nenarazily. Zdálo se, že si nepřátelský útočný svaz uvědomil, že byl zpozorován, útok odvolal a začal se stahovat.

Něco se začíná dít

2006-10-08T16:55:00.000-07:00

Ráno 18. dubna loď Nitto Maru č. 23, bývalý rybářský člun, nyní přidělený 5. loďstvu válečného námořnictva, byl na svém stanovišti v hlídkové linii asi 720 mil na východ od Tokia. Náhle jeho posádka strnula při pohledu na formaci nepřátelských lodí plující na západ k Japonsku. Důstojníci hlídkové lodi ve stavu krajního vzrušení rychle sahali po dalekohledech, zkoumali siluety nepřátelských plavidel a dospěli k názoru, že jde o formaci tří letadlových lodí, a v 6.30 vyslali rádiovou depeši na velitelství Spojeného loďstva s hlášením výsledků svého pozorování. Neobvykle živá nepřátelská rádiová činnost v několika před chozích dnech poskytla už náznak, že se něco chystá, a velitelství Spojeného loďstva nařídilo preventivní soustředění námořních letounů v kantském úseku na obranu hlavního města. Jakmile velitelství dostalo z Nitto Maru výstražnou depeši, reagovalo na nepřátelskou hrozbu velmi rychle a nařídilo, aby byla uvedena v činnost „taktická metoda č. 3 proti loďstvu Spojených států". Viceadmirál Kondo, jehož 2. loďstvo se právě vrátilo domů z jižních operací, připlul právě den předtím na své vlajkové lodi Atago do Jokosuky. Teď dostal rozkaz, aby neprodleně znovu vyplul na moře, převzal velení všech hladinových jednotek v jokosucké oblasti a zaútočil na nepřítele. Mezitím vyplul viceadmirál Takasu s 1. loďstvem, jež zahrnovalo čtyři bitevní lodi, nakvap z Hirošimského zálivu, aby podporoval Kondovy lodi. V této chvíli viceadmirál Nagumo, jenž se vracel se svými letadlovými loďmi z Indického oceánu k Japonsku, proplouval průlivem Baši na jih od Formosy. Na palubě vlajkové lodi Akagi byla nálada radostná a vzrušená; každý se těšil, že zanedlouho uvidí domov. Seděl jsem v letecké pohotovostní kabině a oddával se podobným myšlenkám, když přiběhl příkazník se vzkazem fregatního kapitána Gendy, abych okamžitě přišel do operačního střediska. Byl jsem zvědav, co se děje, a běžel jsem tam poklusem.

Američané 1000 mil od tokia

2006-09-30T02:48:00.000-07:00

Řada odvážných útoků nepřátelských letadlových lodí, která byla zahájena v únoru 1942 úderem na Marshallovy ostrovy, značně zvýšila obavy admirála Jamamota, že bude podniknut útok i na Japonsko. Okamžitě po útoku na Marshallovy ostrovy nařídil dvěma letadlovým lodím viceadmirála Naguma, Zuikaku a Šókaku, aby se vrátily z jihozápadního Tichomoří a dočasně posílily soustavu obranných leteckých hlídek na východ od japonských ostrovů. V polovině března byla 21. letecká flotila odvolána z jihovýchodní Asie a umístěna v tokijské oblasti s tím, že bude provádět každodenní hlídkovou činnost a chránit hlavní město proti vzdušnému napadení z letadlových lodí. Dne 1. ledna byla znovu aktivována 26. letecká flotila a převzala od 21. flotily tento úkol. Už 3. března nepřátelský útočný svaz, složený z letadlové lodi Enterprise, dvou křižníků a sedmi torpédoborců, jemuž velel viceadmirál Halsey, napadl ostrov Marcus, vzálený rovných 1 000 mil od Tokia, ležící tedy uvnitř vnějšího kruhu japonské obrany. Vše nasvědčovalo tomu, že se kvapem blíží doba, kdy budou opatření na obranu japonských ostrovů proti vzdušnému napadení podrobena zkoušce.

Hlídková linie

2006-09-27T08:54:00.000-07:00

Jamamotovo znepokojení prohlubovala vzpomínka na incident z doby rusko-japonské války, kdy byl ještě mladým důstojníkem. Ruské loďstvo se tehdy náhle objevilo u Tokijského zálivu a způsobilo v hlavním městě takovou paniku, že spousta obyvatel uprchlá a uchýlila se do hor. Rozzlobený dav házel kameny na dům viceadmirála Kamimury, jehož Druhé loďstvo se mělo s nepřítelem vypořádat. Kdyby se teď mělo Tokio stát terčem vzdušného napadení, Jamamoto se obával, že by se znovu projevila příznačná vrtkavost japonského temperamentu a nastal by chaos a zmatek. Aby nepřátelské letadlové lodi nemohly proniknout za linii dosahu letectva pro vzdušné napadení japonských ostrovů, zřídil admirál Jamamoto hned na počátku války hlídkovou linii lodí ve vzdálenosti 600 až 700 mil východně od japonského pobřeží a v délce asi 1 000 mil od severu k jihu. Tato hlídková linie byla doplňována každodenními dálkovými hlídkovými lety námořních letounů.

Jamamoto má obavy

2006-09-18T13:30:00.000-07:00

Podle ustanovení dohody pozemních a námořních ozbrojených sil o obraně domácího území spočívala hlavní odpovědnost za obranu proti vzdušnému napadení na pozemních silách. Přesto však značná část odpovědnosti spočívala na bedrech námořnictva, jelikož v tomto stadiu mohl nepřítel letecky zaútočit jedině z moře a bylo povinností námořnictva zadržet a zničit nepřátelské letadlové lodi na moři, dříve než mohly proniknout tak blízko, aby japonské ostrovy byly na dosah napadení. Admirál Jamamoto, jako vrchní velitel loďstva, si tuto odpovědnost uvědomoval zvlášť ostře. A právě on překvapivým útokem letadlových lodí na Pearl Harbor dal příklad, který by nepřítel mohl následovat. Měl též dosti příležitosti pozorovat Američany zblízka, takže poznal, že jedním z rysů jejich národní povahy je odvážná agresivita, a tušil, že námořnictvo Spojených států se při nejbližší příležitosti pokusí o odvetný úder letadlových lodí na japonské ostrovy. Admirál Jamamoto byl téměř posedlý myšlenkou, že Tokio, sídlo císařovo, musí být proti vzdušnému napadení dokonale zabezpečeno. Jak mu to neustále tkvělo na mysli, se ukázalo později, když řídil operace ve vzdálené jihozápadní tichomořské oblasti, a přesto nikdy nezapomněl, než se začal čímkoli zabývat, dotázat se na poslední tokijské povětrnostní hlášení. Jestliže počasí bylo špatné, pocítil úlevu, protože mu to dodávalo více jistoty, že hlavní město je v bezpečí.

Starosti s nepřátelskou leteckou hrozbou

2006-09-16T15:49:00.000-07:00

Přestože Japonsko dosáhlo v prvních čtyřech měsících tichomořské války skvělých úspěchů, zastihl duben 1942 vedoucí činitele pozemních vojsk, a zejména válečného námořnictva, v neustálých a velmi znepokojivých starostech, které je ani na chvíli neopouštěly. Obávali se možnosti zákeřného útoku na Tokio, hlavní město japonské říše. Když byly loďstvu Spojených států způsobeny v Pearl Harboru značné škody a když byly uchváceny americké základny v západním Tichomoří, byly tím odstraněny, alespoň na čas, obavy, že by nepřítel mohl proti Japonsku podniknout jakoukoli dlouhodobější leteckou akci ve větším měřítku, ať už z letadlových lodí nebo z pozemních základen. Avšak nepřátelské letadlové lodi a těžké křižníky, které poškozeny nebyly, si zachovaly schopnost občasných přepadů v menším měřítku s okamžitým únikem po zasazení úderu. Byly obavy, že takovéto přepady by mohly být podniknuty jako součást nervové války nebo jako husarské kousky, jež by pozvedly klesající morálku ve Spojených státech. Pro takové „partyzánské" přepady bylo Tokio pravděpodobným cílem. Je samozřejmé, že fyzická škoda, která by mohla být hlavnímu městu takovýmito přepady způsobena, by sotva byla tak značná, aby to muselo působit přehnané starosti vedoucím činitelům pozemních a námořních sil. Jejich přecitlivělost k nepřátelské letecké hrozbě byla především spontánním a bezděčným projevem téměř nábožné oddanosti k císaři, jež byla po dlouhou dobu příznačná pro japonskou národní povahu. Zejména bojové složky ozbrojených sil byly prodchnuty myšlenkou, že jejich přední povinností je chránit císaře před nebezpečím. Proto měly přirozeně pocit, že by se zpronevěřily své povinnosti, kdyby byla císařova bezpečnost ohrožena, byť jediným nepřátelským napadením Tokia.

Konec diskuzí

2006-09-14T03:40:00.000-07:00

V polovině dubna se velitelství Spojeného loďstva stále ještě handrkovalo s námořním generálním štábem o různých podrobnostech midwayského plánu a jasně si uvědomovalo, že generální štáb, ačkoli vyslovil zásadní souhlas, pohlížel stále ještě na celou operaci velmi skepticky. Dne 18. dubna však nečekaná událost rázem s veškerými diskusemi skoncovala.

Klíčová úloha Naguma a Konda

2006-09-12T02:40:00.000-07:00

Dva námořní velitelé, jimž v midwayské operaci připadla klíčová úloha — viceadmirál Kondo z 2. loďstva a viceadmirál Nagumo z 1. leteckého loďstva — nebyli vůbec při přípravách plánu Spojeného loďstva konzultováni. Oba jejich svazy se aktivně účastnily jižních operací až do poloviny dubna a admirál Jamamoto nechtěl odvádět jejich pozornost od bezprostředního úkolu, a proto je o účast na plánování midwayské operace nepožádal. Je však otázka, zda bylo velitelství Spojeného loďstva s to pracovat na plánu s přesnou znalostí poměrů v těchto dvou klíčových svazech, jestliže oba velitelé nebyli konzultováni. (zajímavé je, že jak spojenci, tak Němci a nakonec i Japonci působí dojmem, že nešlo o to válku vyhrát, ale spíše mít ve všem takový bordel, aby se nepřítel vyděsil, a dobrovolně se vzdal.)

Odpor 4. loďstva

2006-09-10T02:23:00.000-07:00

Na přímý odpor se uvnitř Spojeného loďstva postavil jedině viceadmirál Šigejoši Inouje, jehož 4. loďstvu byly svěřeny operace v širokém úseku jihozápadního Tichomoří. Když bylo plánování midwayské operace ještě v počátečním stadiu, vyslalo velitelství Spojeného loďstva na Truk svého zásobovacího důstojníka, aby jednal s viceadmirálem Inoujem a jeho štábem o dopravě zásob na Midway, až bude ostrov obsazen. Tento úkol by pak měl být totiž svěřen 4. loďstvu. Inouje se však zřejmě domníval, že se zřetelem k omezeným japonským zdrojům by uchvácení Midwaye nebezpečně rozšířilo bráněnou oblast. Prohlásil stroze, že pochybuje, zda by 4. loďstvo mohlo převzít úkol ostrov zásobovat, načež, jak se tvrdí, představitel Spojeného loďstva rozzlobeně opustil místnost a prohlásil, že na 4. loďstvo nelze spoléhat a že úkol bude svěřen jednotkám letectva s pozemními základnami.

Souhlas generálního štábu

2006-09-04T02:09:00.000-07:00

Na rozdíl od tuhého odporu, na nějž Spojené loďstvo se svým plánem narazilo u námořního generálního Štábu, získalo souhlas generálního štábu pozemních vojsk bez nesnází. Tato mimořádná ochota pozemních vojsk však neplynula z jakéhosi změněného postoje k politice námořnictva, nýbrž spíše ze skutečnosti, že operace Midway—Aleuty by se týkala převážně námořnictva a pozemní vojsko by dodalo pouze malý počet vojáků k posílení speciálních námořních výsadků. Na nižších stupních námořní hierarchie byla reakce na mid-wayský plán nestejná. Viceadmirál Boširó Hosógaja, jehož 5. loďstvo mělo za úkol chránit severozápadní přístupy k Japonsku, už dlouho toužebně očekával větší operaci na východní námořní frontě a přirozeně plán Spojeného loďstva vítal. Naproti tomu viceadmirál Nišizó Cukahara, jehož 11. letecké loďstvo působilo v jihovýchodní Asii, byl poněkud zklamán. Z nálady, která zavládla na velitelství Spojeného loďstva začátkem března, usoudil, že dějištěm další velké operace bude Indický oceán, a provedl už předběžnou přípravu přesunutím velitelství do Bangkoku. Jeho letouny z pozemních základen se tak nebudou moci útoku na Midway zúčastnit.

Fregatní kapitán Sasaki

2006-09-01T12:28:00.000-07:00

Toto prohlášení jasně ukázalo, že admirál Jamamoto nehodlá před námitkami námořního generálního štábu ustoupit. Jelikož nebylo vidět jiné východisko ze slepé uličky, obrátil se kontr-admirál Fukudome na viceadmirála Ita a s jistým sebezapřením mu doporučil, aby námořní generální štáb vyslovil s útokem na Midway souhlas. Ito mlčky přikývl. Tak se dospělo k zásadní dohodě, že operace proti Midwayi uskutečněna bude, ale velitelství Spojeného loďstva a námořní generální štáb se nadále lišily v názoru na datum jejího uskutečnění. Námořní generální štáb silně naléhal na to, aby den D, který velitelství Spojeného loďstva stanovilo na začátek června, byl odsunut asi o tři týdny, čímž by se získalo více času na přípravy. Velitelství Spojeného loďstva však pevně trvalo na původním návrhu: tvrdilo, že je nezbytné podniknout útok za měsíčního úplňku a že by odsunutí o celý měsíc mohlo značně ohrozit vyhlídky na úspěch. 13. dubna byl fregatní kapitán Sasaki, letecký důstojník loďstva, vyslán do Tokia, aby tyto body námořnímu generálnímu štábu náležitě vysvětlil.

Prohlášení admirála Jamamota

2006-08-07T14:08:00.000-07:00

„Důsledným rozborem dospějeme nutně k závěru, že úspěch či neúspěch naší celé strategie v Tichomoří závisí na tom, zda se nám podaří či nepodaří zničit loďstvo Spojených států, zejména jeho operační svazy letadlových lodí. Námořní generální štáb se vyslovuje pro přerušení zásobovacích cest mezi Spojenými státy a Austrálií. Chtěl by toho dosáhnout tím, že by Japonsko ovládlo některé oblasti, ale nejprostším a nejúčinnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, by bylo zničit nepřátelské letadlové lodi, bez nichž by zásobovací cesta naprosto nemohla být udržována. Jsme přesvědčeni, že podnikneme-li navrhovanou 'operaci proti Midwayi, podaří se nám vylákat nepřátelské letadlové lodi a zničit je v rozhodné bitvě. Jestliže naproti tomu nepřítel naši výzvu nepřijme, získáme přesto důležitou výhodu, neboť posuneme bez odporu náš obranný perimetr k Midwayi a k západním Aleutám."

Přezkoumaná situace

2006-08-05T00:56:00.000-07:00

Konečně námořní generální štáb byl přesvědčen, že úspěšné dobytí Nové Kaledonie, Fidži a Samoji by vážně ochromilo australskou, a nepřímo i spojeneckou morálku, a že by tak účinněji přispělo ke zkrácení války než kterákoli jiná akce, již by Japonsko mohlo podniknout. Přes všechny tyto argumenty Mjo plán Spojeného loďstva zcela nezamítl. Námořní generální štáb naopak 3. dubna znovu prozkoumal situaci, pokud jde o materiální a zásobovací problémy, a dospěl k závěru, že odhadovaným požadavkům Spojeného loďstva pro midwayskou operaci by bylo možno vyhovět asi ze 70 procent. Fregatní kapitán Watanabe se 4. dubna sešel k další poradě s námořním generálním štábem, ale ani zde nepřistoupila žádná strana na ústupky. Dne 5. dubna jednání pokračovalo a tentokrát se ho za námořní generální štáb zúčastnil viceadmirál Ito a kontradmirál Fukudome. Uprostřed porad se Watanabe přímo telefonicky spojil s velitelstvím Spojeného loďstva na palubě lodi Jamato, vysvětlil stanovisko námořního generálního štábu a žádal o instrukce, jaký postoj má zaujmout on. Když se vrátil, vysvětlil stanovisko admirála Jamamota těmito nekompromisními slovy:

Možný protiútok z Austrálie

2006-08-02T08:29:00.000-07:00

Když Mjo přednesl argumenty námořního generálního štábu proti midwayské operaci, přikročil k obhajobě alternativního plánu akce proti Nové Kaledonii—Fidži—Samoji. Zdůraznil, že tyto ostrovy, třebaže jsou od Japonska vzdálenější než Midway, jsou téměř stejně vzdáleny od hlavní havajské základny Spojených států, čímž by byla odstraněna jedna z výhod, kterou by měli Američané při obraně Midwaye. Kromě toho mají tyto ostrovy oproti Midwayi větší rozlohu, a tím větší vojenskou hodnotu.
Pokud jde o vylákání amerického loďstva, aby se s ním bylo možno utkat v rozhodné bitvě, Mjo dokazoval, že operace proti Nové Kaledonii, Fidži a Samoji by tohoto účelu spíše dosáhla než útok na Midway, jelikož Austrálie by se cítila vážně ohrožena a nepochybně by požadovala americkou námořní podporu. Akce Spojených států by byla velmi naléhavá i bez takového australského požadavku, jelikož přerušení americké zásobovací cesty do Austrálie by v podstatě znemožnilo pozdější použití Austrálie jako spojenecké základny pro protiútok.

Důvody II

2006-07-31T14:10:00.000-07:00

4. V této souvislosti je třeba poukázat na velmi závažný problém, zda Japonsko, jestliže úspěšně Midway obsadí, jej bude moci natrvalo zásobovat a bránit proti nepřátelským protiútokům. Kromě toho je Midway nejen značně vzdálen od Japonska, nýbrž má i tak malou rozlohu, že letadla na tamních základnách nebudou moci být rozptýlena, aby byly zredukovány ztráty způsobené překvapivými útoky ze vzduchu či z moře. Aby se takovým útokům zabránilo, bude třeba neustále ve dne v noci vysílat početné letecké hlídky, což bude vyžadovat značný počet letounů a velké množství pohonných hmot. Dlouhodobě se může ukázat, že takto vzniklý zásobovací a dopravní problém je pro Japonsko nezvládnutelný.
5. Námořní generální štáb považuje dále za sporný předpoklad Spojeného loďstva, že Midway by byl pro Japonsko strategicky cenný jako předsunutá základna vzdušného průzkumu, jež by zvýšila pravděpodobnost, že budou zpozorovány nepřátelské útočné svazy letadlových lodí plující směrem k Japonsku. Především by při dnešním doletu japonských pozorovacích letounů mohly hlídky z Midwaye pokrýt pouze oblast o poloměru 600 až 700 mil od ostrova. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že ně kdy budou nepříznivé povětrnostní podmínky nebo že nepřítel svými akcemi omezí možnost používání letišť.
6. Konečně, názor Spojeného loďstva, že uchvácení Midwaye a z toho plynoucí ohrožení Havaje účinně oslabí americkou bojovou morálku, a připraví tak cestu k mírovému jednání, je považován za příliš optimistický. Podle názoru námořního generál
ního štábu by operace proti Havaji zůstala krajně hazardní, i kdyby byl Midway v japonských rukou, a samo obsazení Midwaye by přirozeně nikterak neohrožovalo severoamerický kontinent. Jeho účinek na americkou morálku by proto byl mizivý.

Důvody

2006-07-28T03:22:00.000-07:00

1. Jelikož Midway leží blízko hlavní tichomořské základny Spojených států na Havaji, mohl by nepřítel na podporu obrany ostrovů účinně využívat kromě letounů z letadlových lodí i ponorek, a což je ještě důležitější, velkých letounů z pozemních
základen na Havaji. Kromě toho bylo nutno předpokládat, že nepřítel po zkušenostech z Pearl Harboru je teď stále ve střehu, pečlivě pozoruje pohyby japonského loďstva, takže moment překvapení je téměř vyloučen.
2. Naproti tomu operacím japonských vojsk by nemohla být poskytována letecká podpora z pozemních základen ani pro průzkumné a pozorovací účely. Tím by byla omezena účinná úderná síla letadlových lodí, jelikož část jejich letounů by musela být určována pro pozorovací úkoly k doplnění plovákových průzkumných letounů z bitevních lodí a křižníků.
3. Třebaže není vyloučena možnost, že invaze na Midway by mohla vyvolat rozhodné námořní střetnutí, jak doufá velitelství Spojeného loďstva, považuje námořní generální štáb za sporné, zda by nepřítel dal v sázku chabý zbytek svého loďstva na obranu Miďwaye. Mohl by se rozhoďnout, že si své hladinové námořní síly uchrání, a bude-li ostrov obsazen, že uskuteční později operace k jeho opětnému dobytí a neutralizování, přičemž využije jeho vzdálenosti od Japonska a těsné blízkosti Havaje.

Diskuse o Midwayi

2006-07-26T13:53:00.000-07:00

Situace byla opravdu stále vážnější. Každá letecká jednotka měla být vybavena záložními letouny v počtu třetiny bojového stavu. Ve skutečnosti však převážná většina jednotek nejen neměla záložní letouny vůbec, ale neměla ani předepsaný počet bojových letounů. Mjo musel právě odmítnout naléhavý požadavek 11. leteckého loďstva s pozemními základnami, aby mu byly dodány letouny, jimiž byl doplněn bojový stav. Mjo se odvolával na to, že ani letadlová loď Rjúdžó nebyla dosud vybavena stíhačkami zero, jimiž měly být nahrazeny zastaralé letouny typu 96. Mjo dále tvrdil, že i kdyby mohl být zásobovací problém nějak vyřešen, námořní generální štáb by přesto považoval midwayský podnik za nerozumný jak z taktického, tak ze strategického hlediska. Hlavní námitky formuloval takto:

Problémy s logistikou

2006-07-25T08:36:00.000-07:00

Diskusi o plánu útoku na Midway promptně zahájili 2. dubna další výměnou názorů fregatní kapitán Watanabe, reprezentující Spojené loďstvo, a fregatní kapitán Mjo, letecký důstojník prvního odboru, reprezentující námořní generální štáb. Mjo naléhavě, někdy téměř se slzami v očích, od plánu odrazoval; přednášel spoustu námitek — od obtížnosti shromáždit tak značné množství potřebného materiálu až po nepříznivé taktické aspekty operace a pochybnou strategickou hodnotu ostrova Midway, i kdyby se jej podařilo obsadit. Pokud jde o materiální požadavky, Mjo tvrdil, že přednostní uskutečnění operací Nová Kaledonie—Fidži—Samoa, jak je plánoval námořní generální štáb, by bylo snazší, protože některé přípravy už byly zahájeny. Zejména zdůraznil, že by bylo téměř nemožné, pro nedostatek letounů a leteckého materiálu vůbec, nahradit ztráty, které utrpěly letecké skupiny letadlových lodí admirála Naguma, do data stanoveného velitelstvím Spojeného loďstva pro útok. Fregatní kapitán Mjo byl odpovědný za to, aby jednotky námořního letectva účastnící se bojových operaci dostávaly včas potřebnou náhradu za ztracené letouny a jiný materiál, a proto se ho problém zásobování letectva přímo dotýkal.

Odvracení pozornosti

2006-07-22T15:32:00.000-07:00

Za těchto okolností si velitelství Spojeného loďstva nemohlo zvolit nevhodnější chvíli k předložení svého plánu útoku na Midway. Plán výslovně požadoval, aby útok na Midway, jejž měla k odvrácení pozornosti doprovázet invaze na západních Aleu-tách, byl uskutečněn začátkem června a aby operace Nová Kaledonie—Fidži—Samoa, navrhované námořním generálním štábem, byly odsunuty a uskutečněny teprve po dokončení operace Midway—Aleuty. Tak byla připravena scéna pro další kritické měření sil mezi Spojeným loďstvem a námořním generálním štábem, aby se ukázalo, kdo z nich má větší slovo při rozhodování o námořní strategii.

Port Moresby a Tulagi

2006-07-19T16:56:00.000-07:00

Tak či onak bylo zcela jasné, že velitelství pozemních vojsk si nepřálo nasadit značnou část svých sil v jihovýchodní oblasti a že se nezúčastní pokusu o invazi v Austrálii. Stratégové námořního generálního štábu začali proto soustřeďovat své úsilí na méně náročné plány operací, jež by Austrálii izolovaly a přerušily přísun amerického válečného materiálu postupným rozšiřováním japonské kontroly nad oblastí Nové Guineje, Salomounových ostrovů, Nové Kaledonie a ostrova Fidži. Začátkem dubna, když velitelství Spojeného loďstva předložilo svůj plán útoku na Midway, byly už první body programu námořního generálního štábu splněny. Jako první krok byly obsazeny Lae a Salamaua na Východní Nové Guineji a velitelství pozemních vojsk vyslovilo souhlas, že nasadí jihomořský odraď, jenž byl teď v Rabaulu, do druhé akce — současné invaze v Port Moresby na jihovýchodním pobřeží Nové Guineje a na Tulagi v Šalomounových ostrovech. S operací Port Moresby — Tulagi.

Australská varianta

2006-07-17T14:14:00.000-07:00

Když bylo v lednu snadno dobyto Bismarckovo souostroví, začali nej agresivnější stoupenci australské varianty požadovat přímou okupaci klíčových oblastí Austrálie. Tento extrémní původní návrh byl však okamžitě zamítnut velitelstvím pozemních vojsk, které kategoricky prohlásilo, že rozhodně nesežene deset bojových divizí, jichž by bylo minimálně zapotřebí k takové operaci, nemluvě ani o tom, že by nebylo možné shromáždit dosti lodí pro dopravu a průběžné zásobování takových sil.
Důvody zamítnutí byly sice dostatečně přesvědčivé, ale v námořních kruzích přesto vzniklo podezření, že jde jen o kamufláž, zastírající skutečné záměry pozemních vojsk. Předpokládalo se, že vrchní velitelství pozemních vojsk tajně spoléhalo na úspěch velkého útoku, který Německo chtělo na jaře podniknout na Kavkaze. Tento úspěch by ovšem radikálně změnil evropskou válečnou situaci ve prospěch Německa a velitelství japonských pozemních vojsk bylo v podezření, že se snaží zadržovat značnou část svých sil, aby je zasadilo na kontinentu proti SSSR, až se vytvoří příznivá situace.

2006-07-15T13:26:00.000-07:00

Při plánování námořní strategie pro druhou fázi vyvíjelo Spojené loďstvo větší energii a iniciativu, ale ani námořní generální štáb úplně nezahálel. Hlavní pozornost však nezaměřoval ani na jednu z obou základních alternativ, o nichž uvažovalo Spojené loďstvo, nýbrž na jinou oblast. Byla to takzvaná oblast jihovýchodní, jejímž těžištěm byl australský subkontinent. Ani náčelník námořního generálního štábu admirál Nagano, ani jeho zástupce viceadmirál Seiči Ito nepatřili k onomu typu důstojníků, kteří aktivně řídí plánování svých podřízených. Přenechávali štábu, aby vyvíjel iniciativu, a vyslovili se teprve tehdy, když byl plán vypracován a předložen ke schválení. Myšlenky námořního generálního štábu byly tedy v podstatě myšlenkami plánovacího oddělení, jeho prvního (operačního) odboru. Náčelníkem prvního odboru byl kontradmirál Šigeru Fukudome a vedoucím plánovacího oddělení námořní kapitán Sadatoši Tomioka. A tento Tomioka byl původcem strategické koncepce „Austrálie především". Tomiokova skupina považovala Austrálií za klíčově důležitou na základě odhadu, že se vzhledem ke své velikosti a strategickému umístění na japonském obranném perimetru téměř určitě stane odrazištěm budoucího spojeneckého protiútoku. Hlavní údernou silou tohoto protiútoku bude, jak usuzovali, letectvo, aby se plně využilo schopnosti amerického průmyslu vyrábět letouny masovými výrobními metodami, a účinné využití této mohutné letecké síly bude vyžadovat používání pozemních základen v Austrálii. V japonské obraně zůstane tedy slabina, dokud Japonsko buď Austrálii neovládne, nebo ji alespoň účinně od Spojených států neodřízne.

Kapitám Watanabe jede do Tokia

2006-07-12T01:05:00.000-07:00

K vypracování definitivních plánů chyběl ted už jen souhlas námořního generálního štábu. Ten byl asi v polovině března stručně informován, že velitelství Spojeného loďstva zkoumá plány útoku na Midway, dále se však o věci nediskutovalo. Proto byl 2. dubna vyslán fregatní kapitán Jasudži Watanabe, operační důstojník štábu admirála Jamamota, do Tokia, aby tam oficiálně předložil předběžný plán Spojeného loďstva. Watanabe brzy poznal, že ho tu nečeká snadná plavba.

Předběžné plány

2006-07-10T01:23:00.000-07:00

Ugaki se štábem Spojeného loďstva dospěl teď v přípravných pracích tak daleko, že mu nezbývalo než čekat na rozhodnutí vrchního velitele. Admirál Jamamoto se dosud do plánování svých podřízených nevměšoval ani nezaujal stanovisko ve vleklé diskusi o postupu na východ či na západ. Teď však musel říci své slovo on a rozhodl se rychle a důrazně pro navrhovaný útok východním směrem. Ve dnech 29. a 30. března byly pak vypracovány na velitelství Spojeného loďstva předběžné plány midwayské operace.

Cíl: Obsadit Midway

2006-07-08T14:48:00.000-07:00

Námořní plán, který zahrnoval obojživelné operace proti Cejlonu, přirozeně předpokládal účast pozemních vojsk. Velitelství pozemních vojsk však vyslovilo ostré námitky: tvrdilo, že musí být ve střehu proti Sovětskému svazu, a nemůže si proto dovolit jakékoli další rozptylování sil v jihovýchodní Asii. Z námořního hlediska se tento argument zdál poněkud vykonstruovaný se zřetelem k nynějším operacím pozemních vojsk v Barmě; ale tak či onak, odmítnutí spolupráce pozemních vojsk znamenalo, že navrhovaný útok v Indickém oceánu nemůže být uskutečněn. Velitelství Spojeného loďstva bylo však nadále přesvědčeno, že musí co nejdříve někde zaútočit. Proto se znovu začalo zabývat plány útočných operací na východě; tentokráte však poněkud slevilo z dřívějšího Ugakiho plánu na dobytí Havaje a omezilo se na operace, které mohly uskutečnit námořní síly samy jen s minimální účastí pozemních vojsk. V tomto stadiu byla stěžejním faktorem vzrůstající znepokojivá činnost nepřátelských operačních svazů letadlových lodí, které od počátku února úspěšně napadly Marshallovy ostrovy, Rabaul, Wake, ostrov Marcus a Východní Novou Guineu. Plánovači Spojeného loďstva dospěli k názoru, že má-li být tato činnost omezena, bylo by záhodno obsadit ostrov Midway, vzdálený pouhých 1 130 mil od Havaje, a zřídit na něm předsunutou základnu leteckého průzkumu. Počítali s tím, že akcí proti Midwayi bude vylákáno nepřátelské loďstvo a bude moci být zničeno v rozhodné bitvě.

Štábní cvičení

2006-07-07T13:11:00.000-07:00

Od myšlenky na společný útok se tedy upustilo a Spojené loďstvo nadále uvažovalo o západních operacích jako o čistě japonském projektu. Základním taktickým cílem mělo být zničení britské floty, dobytí Cejlonu a ovládnutí vzduchu nad Indickým oceánem. Širším strategickým cílem bylo zajistit Nizozemskou Východní Indii a Malajsko proti ohrožení ze západu a usnadnit brzké navázání styku s německými ozbrojenými silami na Blízkém východě. Koncem února bylo zkoumání dokončeno a vypracovány předběžné plány. Pak byl celý plán ověřován ve velitelsko-štábním cvičení, uspořádaném na palubě gigantické bitevní lodi Jamato, která se právě stala vlajkovou lodí Spojeného loďstva. Cvičení probíhalo čtyři dny a zúčastnili se ho i důstojníci námořního generálního štábu. Na základě získaných poznatků vypracoval námořní generální štáb oficiální námořní plán západních operací a předložil jej společné konferenci odboru pozemních vojsk a válečného námořnictva císařského vrchního velitelství v polovině března.

Nezávislá strategie

2006-07-05T05:10:00.000-07:00

Spojené loďstvo začalo tedy zkoumat Kurošimův plán s tím, že navrhované západní operace by byly součástí přesně koordinovaného útoku Osy ze dvou směrů. Tato koncepce však byla brzy zmařena. Dne 19. ledna byla uzavřena nová trojstranná vojenská dohoda Osy, v níž se jen tak na okraj hovořilo o německém postupu na východ a japonském postupu na západ, ale o budoucí možnosti společného útoku se tam neříkalo nic. Když Spojené loďstvo dostalo opis této dohody, byl Ugaki značně zklamán a dospěl k názoru, že nebude účelné pokoušet se o koordinaci akcí s evropskými mocnostmi Osy, nýbrž že Japonsko nejlépe prospěje celkovému úsilí Osy, jestliže vypracuje svou vlastní strategii nezávisle.

Cíle

2006-07-02T04:29:00.000-07:00

1. Třebaže nehrozilo okamžité sovětsko-japonské střetnutí, je třeba náležitě přihlédnout i k takové možnosti.
2. Podobně je třeba dostatečně zajistit schopnost odrazit ne nadálé výpady amerických operačních svazů letadlových lodí od východu.
3. S jakýmikoli operacemi na západě je třeba vyčkat, dokud nebude obnoven plný bojový stav námořních sil po dokončení první fáze operací, a pak je třeba tyto operace synchronizovat s německým útokem na Blízkém a Středním východě.
4 Cíle západních operací musejí být od počátku přesně definovány. Bude to a) zničení britského loďstva, b) dobytí strategických opěrných bodů a eliminování nepřátelských základen, c) navázání styku mezi ozbrojenými silami Japonska a evropských mocností Osy.

Možnosti postupu na západ

2006-06-29T13:56:00.000-07:00

Kontradmirál Ugaki okamžitě nařídil svým štábním důstojníkům, aby podrobně prozkoumali uskutečnitelnost tohoto plánu. Ti však dospěli k negativním závěrům ze tří základních příčin: Za prvé, Japonci už nemohli počítat s prvkem překvapení jako za útoku na Pearl Harbor. Za druhé, bylo nad možnosti japonských vzdušných sil, které by tam bylo možno nasadit jak z letadlových lodí, tak z pozemních základen, aby ovládly vzduch nad tak rozsáhlým prostorem, jako jsou Havajské ostrovy, kde má nepřátelské letectvo širokou síť základen. Za třetí, v souboji mezi loďním a pobřežním dělostřelectvem by převaha byla na straně dělostřelectva pozemního. Se zřetelem k těmto nepříznivým závěrům Ugaki, ač nerad, od svého plánu upustil a uložil štábu Spojeného loďstva, aby prozkoumal alternativní možnost útočných operací na západ, kterou doporučoval vrchní operační důstojník námořní kapitán Kurošima. Ugaki s jeho názory plně nesouhlasil a uložil štábu, aby při zkoumání Kurošimova plánu přihlížel k těmto okolnostem:

Cíle Japonska

2006-06-27T04:37:00.000-07:00

1) Dobytí Havaje a rozbití amerického loďstva by bylo nejni čivější ranou, jakou bylo možno Spojeným státům zasaďit.
2) Přes zřejmé riziko spojené s pokusem o invazi a s námořní bitvou v blízkosti Havajských ostrovů byla naděje na úspěch značná, neboť japonské loďstvo mělo trojnásobnou přesilu letadlových lodí a značnou převahu i v bitevních lodích.
3) Čas pracoval proti Japonsku, jelikož Spojené státy měly podstatně větší národní zdroje. Jestliže tedy Japonsko neobnoví brzy útočné operace — čím dříve tím lépe, bude nakonec od souzeno k tomu, aby nečinně vyčkávalo na americký protiútok. Kromě toho, třebaže se Japonsko všemožně snažilo připravit na dlouhotrvající válku, rozhodně by mu prospělo válku pokud možno zkrátit, a o to se mohlo pokoušet jedině útočnou strategií.
4) Jestliže se Německu podaří obsadit Anglii, pak by bylo tře ba počítat s možností, že britské Domácí loďstvo posílí americké námořní síly v Tichomoří a zdvojnásobí tak tlak na japonské loďstvo. Nejspolehlivějším způsobem, jak tomu zabránit, by by
lo zničit americké loďstvo dříve, než taková situace nastane. S britským loďstvem by pak bylo možno se vypořádat později. Zničení těchto dvou spojeneckých loďstev by poskytlo nejlepší naději na rychlé ukončení války.

Kontraadmirál Ugaki

2006-06-22T23:25:00.000-07:00

Ugaki dospěl především k závěru, že japonské ozbrojené síly nesmějí přejít k obranné strategii, neboť tím by přenechaly iniciativu nepříteli, nýbrž musejí s veškerým důrazem rozvíjet útok. Pokud jde o směr příští útočné akce, uvažoval o třech hlavních alternativách: Austrálie, Indie nebo Havaj. Nakonec se rozhodl pro akci proti Havaji, jíž měla v červnu předcházet předběžná operace — dobytí ostrovů Midway, Johnston a Pal-myra. Jakmile by byly na tyto předsunuté základny přesunuty dostatečné vzdušné síly, byly by zahájeny obojživelné operace přímo proti Havaji; hlavní síly Spojeného loďstva by přitom postupovaly ďo havajských vod, aby podporovaly invazi a podle možnosti vyprovokovaly flotu USA k rozhodné bitvě. Ugaki ve svém deníku poznamenává, že se pro takový plán rozhodl z těchto důvodů:

Iniciativu mělo velení loďstva

2006-06-21T02:22:00.000-07:00

Nebylo proto překvapením, že při formulování námořní strategie pro druhou fázi války se iniciativy chopilo spíše velitelství Spojeného loďstva než námořní generální štáb. Náčelník štábu Spojeného loďstva, kontradmirál Matome Ugaki, se začal problémem zabývat v polovině ledna na palubě vlajkové lodi Nagato, zakotvené v Hirošimském zálivu. Podle zápisu v jeho deníku věnoval čtyři dny klidnému a vyčerpávajícímu studiu. Odhadoval, že první fáze ofenzivních operací bude v podstatě dokončena v polovině března, což znamenalo, že o další strategii je třeba rozhodnout nejpozději do konce února.

Schopnosti se prosadit

2006-06-19T06:59:00.000-07:00

Schopnost velitelství Spojeného loďstva prosadit své názory v nejvyšších orgánech velitelství námořních sil byla prokázána na počátku války, když admirál Jamamoto trval na svém plánu útoku na Pearl Harbor a úspěšně překonal silný odpor námořního generálního štábu. Není třeba podotýkat, že skvělá vítězství Spojeného loďstva v prvních měsících války tento vliv ještě posílila. Štábní důstojníci Spojeného loďstva vystupovali s povznesenou sebedůvěrou, zatímco námořní generální štáb byl při jednání s velitelstvím Spojeného loďstva nucen počínat si skromně.